Debaty Café Evropa

Hosté: 

Tereza Bartoníčková, zakladatelka a ředitelka, Internetový institut
Petr Tureček, evoluční biolog a básník+ Marcel Kolaja, poslanec Evropského parlamentu, Piráti, skupina 
Zelených/Evropské svobodné aliance – přednahrané video 

Moderátorka: Klára Vlasáková

----------------------------------------------
ChatGPT a jiné podobné platformy umělé inteligence zásadně začínají měnit literaturu i další oblasti života. Již letos je umělá inteligence autorem či spoluautorem stovek knih. Jak se k tomuto fenoménu postavit? Měla by být regulována? A jak řešit autorská práva?

Debata se uskutečnila v rámci programu festivalu Svět knihy

Hosté:

Adéla Chalupová, jaderná inženýrka 
Markéta Klíčová, PhD. studentka v oboru nanotechnologií, Technická univerzita v Liberci  

Moderátor: Petr Koubský, Deník N

---

Čeští vědci se neodmyslitelně zapsali do historie svými vynálezy. Za poslední století obohatili svět v mnoha oblastech. Mezi ně patří například Otto Wichterle díky jeho úpravě kontaktních čoček a vynálezu silonu, Jaroslav Heyrovský za objev polarografie nebo Antonín Holý, který vyvinul léky proti několika virovým onemocněním. Úspěchy české vědy však nejsou jen otázkou historie. Prosazují se i mladí vědci, kteří se umisťují v prestižních mezinárodních soutěžích na předních příčkách v široké škále oblastí zahrnující například medicínský výzkum, biotechnologie, biologii, chemii, lingvistiku nebo umělou inteligenci. Úspěchy slaví i tuzemské univerzity, namátkou například Technická univerzita v Liberci se svým výzkumem nanomateriálů nebo ČVUT se svými projekty zahrnujícími technologii 3D tisku. Zdá se tak, že v celé škále vědních oborů není ani dnes na české scéně nouze. Jak vypadá budoucnost české vědy? Zajímají se mladí lidé o vědu? Je český výzkum dostatečně financován? Jakým překážkám čelí čeští vědci? Jak jsou ve vědě zastoupeny ženy? Jak je na tom výzkum v Česku v porovnání s jinými evropskými zeměmi? Daří se univerzitám rozvíjet potenciál svých studentů a udržet je ve vědecké sféře? Daří se vědu popularizovat a jak to případně zlepšit? 

---

Debata se uskutečnila 5.5. 2023 v rámci festivalu Den Evropy na Střeleckém ostrově.

Hosté:

Moderuje: Kateřina Etrychová

–––

Ve snaze Evropské unie snížit emise CO2 v rámci klimatického balíčku Fit for 55 čekají autodopravu v Evropě změny. Nová plánovaná norma Euro 7, která cílí na snížení dopadů emisí z automobilové dopravy na lidské zdraví, totiž zároveň zpřísňuje podmínky pro výrobu aut. Evropská legislativa také počítá se zákazem prodeje vozů se spalovacími motory, a to od roku 2035. Státy proto v posledních týdnech diskutovaly možnost využití tzv. syntetických paliv (také e-paliva), která jsou vyráběna z vodíku a oxidu uhličitého. Syntetická paliva jsou technologicky zajímavou alternativou k benzínu nebo naftě a dají se teoreticky vyrábět šetrně k životnímu prostředí. Dominantní technologickou alternativou ke spalovacím motorům je ale hlavně elektromobilita, která však kromě výhod z hlediska emisí představuje i řadu nových výzev nejen pro průmysl. Mezi ty se řadí dostupnost a cena energií nebo pravděpodobně vyšší pořizovací cena aut. Koncentrace elektrovozů v evropských ulicích nicméně bude do budoucna dozajista stoupat, a proto je na místě přicházet s technologiemi, které umožní využívat autobaterie i v dalších sektorech. Automobilky tak například již v současné době využívají zbylou kapacitu baterií na vytvoření úložiště elektrické energie pro podniky či celá města. Jak bude vypadat budoucnost automobilové dopravy? Měl by se dát vedle elektřiny prostor i syntetickým palivům? Jak se české obyvatelstvo obecně staví k zelené transformaci? Měla by norma Euro 7 vliv na denní rutinu občanů? Jak se k legislativě postaví česká vláda? Co by to znamenalo pro dostupnost automobilů? Nehrozí ztráta pracovních míst v průmyslu s automobily spalovacími motory? Jak se na evropské úrovni řeší recyklace a znovuvyužití baterií? Jak moc by tyto legislativní návrhy pomohly životnímu prostředí?

Debata se uskutečnila 2. 5. 2023

Hosté:

Moderuje: Kateřina Etrychová -------------------------------------------------------------------------------------------- S ohledem na současnou klimatickou situaci je nutné hledat alternativní zdroje energie, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Česko se na základě svých závazků k EU i své vlastní iniciativy pokouší přicházet s řešeními, která by přispěla ke snížení negativních vlivů na životní prostředí a zároveň zachovala energetickou soběstačnost země. I přes snížení závislosti Česka na fosilních palivech v posledních letech tento zdroj energie našemu energetickému mixu a výrobě elektřiny stále dominuje. Cílem Česka je postupné odstranění uhlí z energetického mixu, které by podle vlády mohlo nastat do roku 2033, podle zástupců společnosti ČEZ pak možná již do roku 2030. K dosažení tohoto cíle je ale potřeba stanovení přesného postupu, kterým vláda zároveň zajistí posílení
důvěry možných investorů ochotných projekt podpořit a který by měl také zahrnovat strategii pro řešení socioekonomických faktorů, které přechod na jiný hlavní zdroj energie způsobí.

Daří se Česku diverzifikovat zdroje a snižovat závislost na fosilních palivech? Bude Česko v případě odstupu od uhlí energeticky nezávislé na ostatních státech? Jaká je nejlepší alternativa, která by nahradila uhlí jako hlavní zdroj energie? Jak situaci ovlivnila energetická krize po ruském útoku na Ukrajinu? Jak by odklon od uhlí ovlivnil regiony zaměřené na těžbu uhlí a lidi pracující v tomto
oboru?

Debata byla vysílána: 24. 4. 2023

Hosté:

Moderuje: Eva Horelová, zástupkyně vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR

--------------------------------------------------------------------------------------------

Podle průzkumů v posledních letech narůstají diskriminační a antisemitské tendence v členských státech Evropské unie. Ve světle těchto událostí přijala Evropská komise strategii boje proti antisemitismu a rozvoje židovského života, ve které zdůrazňuje potřebu užší spolupráce v rámci Unie v oblastech vzdělávání a památky obětí holokaustu nebo při potírání všech forem antisemitismu. Debata zdůrazní neslučitelnost antisemitských/diskriminačních tendencí s hodnotami EU a bude se zabývat otázkami kolektivní paměti nebo vytvořením evropského památníku obětem šoa. Zároveň se zaměří na to, jakým způsobem můžou členské státy EU přispět ke kultuře vzpomínání v Evropě, a tedy i na otázku přípravy národní strategie.

Hosté:
 Zdeněk Beránek, analytik mezinárodních vztahů a poradce předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
 David Gardáš, sinolog, Sinopsis
 Magdalena Slezáková, zahraniční zpravodajka, Deník N
 Ondřej Wagner, Evropská služba pro vnější činnost, Delegace v Číně 

Moderátorka: Ivana Karásková, vedoucí projektů MapInfluenCE a CHOICE, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky (AMO)

-------------------------------------------------------------------------------------------- Vztahy mezi EU a Čínou proměnil vzestup Číny jako globálního hráče. Jsou klíčovým faktorem pro ekonomickou a geostrategickou bezpečnost EU. Realistický mnohostranný přístup EU k Číně reflektuje „Strategický výhled" z března 2019. Čína je současně v různých oblastech partnerem, ekonomickým konkurentem anebo systémovým soupeřem. V zahraničně-politické oblasti se EU i nadále řídí svou „politikou jedné Číny" a rozvíjí své vztahy s Tchaj-wanem, čímž podporuje společné hodnoty, o něž se opírá tchajwanský systém správy věcí veřejných. Nejednoznačnost Číny ohledně ruské agrese na Ukrajině byla zaznamenána v Bruselu a ve všech hlavních městech EU. Ve výročních zprávách českých tajných služeb je Čína také již dlouhodobě označovaná za zpravodajskou hrozbu. Ve světě pak často rezonují kauzy porušování lidských práv v této zemi. Čína je také významným průmyslovým hráčem, na kterém je Evropa v mnohých ohledech závislá – jako na výrobě chybějících čipů či těžbě kovů do baterií elektromobilů. Mezi hlavními tématy, na která se chce EU ve vztahu k Číně zaměřit, je klimatická krize, jelikož je Čína téměř třetinovým světovým producentem emisí skleníkových plynů, dále pak otázka pozice Číny v rámci ruské agrese na Ukrajině či diverzifikace dodavatelských řetězců.
Jaké jsou možné scénáře pro další vývoj čínsko-evropských vztahů? Co jsou hlavní sporné a opěrné body partnerství? Je Unie jednotná z hlediska postojů k Číně? Jsou obě strany ochotny vztahy nadále posilovat? Jak partnerství ovlivnil Covid-19 a fungovala v době pandemie spolupráce? Mohou vztah mezi EU a Čínou ovlivnit americké prezidentské volby v roce 2024? Dokáže se Evropa zbavit závislosti na čínském průmyslu? A co můžeme očekávat v česko-čínských vztazích?

Hosté:
Petr Pavel, zvolený prezident České republiky
Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost
Vitalij Usatyj, chargé d´affaires, Velvyslanectví Ukrajiny v České republice

Moderuje: Monika Ladmanová, vedoucí Zastoupení Evropské komise v České republice
--------------------------------
V pátek 24. února 2023 uběhne rok od počátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, kdy Ruská federace rozdmýchává konflikt již od nelegální anexe Krymu v roce 2014. Pro statečně se bránící Ukrajinu je klíčová podpora spojenců, ať už v podobě dodávek zbraní či finanční a humanitární pomoci. Petr Pavel, zvolený český prezident, prosazuje pokračující podporu napadené Ukrajiny, blízkou spolupráci se spojenci v mezinárodních organizacích, udržení evropské jednoty a základních evropských hodnot. A právě evropské hodnoty a transparentnost jsou tématem místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové. Oba dva tak budou také partnery při dalším budování a prohlubování aktivního členství České republiky v Evropské unii. Situaci na Ukrajině a její přípravy na vyjednávání o členství v EU přiblíží Vitalij Usatyj, chargé d'affaires velvyslanectví Ukrajiny v České republice.

Jaké jsou jejich názory na obranu demokracie a evropských hodnot ve světle nelegální ruské vojenské agrese na Ukrajině a Kremlem podporované hybridní dezinformační kampaně v EU? Jak se mění parametry evropské bezpečnosti? Může se Rusko ještě napojit na hodnoty evropské civilizace? Co bude muset udělat Ukrajina, ale také EU samotná, aby byly připraveny na členství Ukrajiny v EU? Jaký bude přístup Petra Pavla k evropským záležitostem? Může volba nového prezidenta změnit pohled ostatních členských zemí EU či dalších spojenců na Českou republiku?

Hosté:

Moderátorka: Helena Truchlá, České zájmy v EU

------------------------
S koncem roku 2022 skončilo také šestiměsíční předsednictví Česka v Radě EU, které si od nás pro nadcházející půlrok převzalo Švédsko, a které je obecně hodnoceno jako úspěšné. Předsednictví přineslo poevropštění české politiky a vyjednávání některých dohod, které byly uzavřeny pod českým vedením v Radě EU, by mohlo napomoci upevnit pozici Česka mezi členskými státy Evropské unie. Klíčové však bude to, jestli čeští představitelé zůstanou v řešení témat na půdě EU aktivní i po skončení předsednictví. Během těchto šesti měsíců byla v odborných kruzích často vyzdvihována práce českých diplomatů a úředníků, kteří se na předsednictví podíleli. V návaznosti na získanou reputaci se však začala stále častěji objevovat otázka nízkého počtů Čechů ve vysokých pozicích v EU.

Jak bychom měli využít zkušenosti z předsednictví v dalším působení Česka v EU? Pomůže změna image České republiky v unijních institucích také změnit vnímání EU v ČR? Pomůže odvedená práce českých úředníků během předsednictví zvýšit šance jejich uplatnění v Bruselu?

Hosté:

Moderátor: Luboš Palata, Deník

--------------------------------

Válka na Ukrajině je jedním z nejsilnějších hybatelů politické mezinárodní scény již přes devět měsíců. Od prvních měsíců ruské invaze státy Evropské unie hledaly cestu, jak napadenou Ukrajinu podpořit a zároveň se přímo nezapojit do otevřeného vojenského konfliktu. Mimo sankční balíčky směřované na ruské obchodní aktivity, udělování víz i konkrétní jednotlivce, jejichž působnost ale nebyla okamžitá, se jako nejefektivnější cesta ukázaly dodávky těžké vojenské techniky a vojenského materiálu přímo ukrajinské armádě. Ostatní formy pomoci jako humanitární nebo finanční hrají rovněž důležitou roli. Česko na pomoc Ukrajině vydalo přibližně 17 miliard korun, z čehož 13 miliard tvořily nevojenské příspěvky jako humanitární dávky, zařízení ubytování pro uprchlíky z Ukrajiny nebo výdaje na zdravotnictví. V zářijovém proslovu o současném stavu Unie Ursula von der Leyen zmínila vojenskou podporu Ukrajiny a sankční balíčky proti Rusku jako jeden z hlavních úspěchů EU v roce 2022 a zároveň upozornila na nutnost pokračovat v těchto krocích i v následujícím roce. Zdůraznila, že konec ozbrojeného konfliktu je v nedohlednu, a tak by vlny solidární pomoci, dodávky zbraní i rozšiřování sankcí neměly polevovat. Na tyto konkrétní body se soustředí i Česko v rámci svého předsednictví v Radě EU.

Co vyjednávání a následné dodávání zbraní a další pomoci vypovídá o směřování jednotlivých členských států EU? Ovlivnila jednání ohledně příspěvků jejich vzájemné vztahy? Bude většina států EU ochotna i nadále přispívat ze svých rozpočtů na pomoc Ukrajině? Co se objevilo v dalším slibovaném sankčním balíčku, který byl projednáván 30. 9. 2022? Jaký byl rozdíl v přístupu EU a NATO k dodávkám zbraní? Jak se jednotlivá pomoc odráží v rozpočtech států i EU? Neohrozila ČR dodávkami vojenského materiálu Ukrajině svou vlastní obranyschopnost?

Hosté:

Moderátorka: Kateřina Etrychová

Debata byla organizována Evropskou komisí v ČR, Kanceláří Evropského parlamentu v ČR a EUROPEUM Institute for European Policy. Mediálním partnerem debaty byl Deník.cz

Hosté:
- Tomáš Novotný – člen mezinárodní Sítě Euroučňů, absolvent studijních pobytů Erasmus+ v Irsku a ve Španělsku
- Veronika Rojová – viceprezidentka národní sekce Erasmus Student Network, absolventka studijního pobytu Erasmus+ ve Švédsku
- Michal Uhl – ředitel Domu zahraniční spolupráce

 Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz
------------------------
Vzdělávací program Erasmus slaví letos své 35. výročí. Od jeho spuštění se do mezinárodních výměn a projektů zapojilo zhruba 12 milionů lidí, přičemž Evropská komise očekává, že do roku 2027 využije této příležitosti dalších 10 milionů. Česká republika se do Erasmu poprvé zapojila v roce 1998 a od té doby s ním do zahraničí vycestovalo již více než 350 000 lidí. Nejedná se přitom jen o vysokoškoláky, na které byl program z počátku zaměřen. Na vzdělávací pobyty různého typu jezdí také středoškoláci, učni nebo mladí lidé, kteří nestudují. Příležitosti k profesnímu rozvoji využívají rovněž zaměstnanci vzdělávacích institucí či kulturních a neziskových organizací.

Proč se vyplatí jet na zkušenou do zahraničí? Jaké jsou výhody programu Erasmus+ oproti jiným studijním programům v zahraničí? Kdo všechno může s Erasmem vyjet? Jaké zkušenosti mají čeští účastníci studijních pobytů? Kolik peněz poskytuje Evropská komise na mezinárodní projekty? A jak program ovlivnila pandemie?

Hosté:
Martin Jirušek, odborný asistent, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Lenka Kovačovská, expertka na energetiku, bývalá výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu

Luděk Niedermayer, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09, EPP

Moderátorka: Helena Truchlá, České zájmy v EU
------------------------
Invaze Ruska na Ukrajinu má pro Evropu kromě bezpečnostního hlediska značný dopad také v energetické oblasti. V reakci na protiruské unijní sankce uvalené po invazi se totiž Rusko rozhodlo výrazně omezit množství plynu putujícího do Evropy. Země EU jsou však na ruském plynu závislé v průměru z více než 40 procent, v případě Česka se pak jedná téměř o úplnou závislost. S blížící se zimou se tak členské země musí potýkat s otázkou, jak zabezpečit dostatečné množství plynu pro potřeby domácností i průmyslu. Česko se z tohoto důvodu rozhodlo pronajmout dodatečné zásobníky plynu v Nizozemsku a také se snažilo zajistit si dovoz plynu z jiných zemí, například z Kataru. Pod českým předsednictvím v Radě EU také vzešel plán evropské solidarity, jehož cílem je dobrovolné snížení spotřeby plynu členských zemí o 15 % ve srovnání s předchozími roky. Omezené množství plynu proudícího do Evropy má za následek také raketový růst cen energií, které jsou několikanásobně vyšší než v předchozích letech. Nejistota, zda bude v zimě čím topit a vysoké ceny energií se tak stávají jednou z velkých obav občanů pro nadcházející měsíce.

Dokáže si Česká republika sama zajistit dostatečné množství zemního plynu pro potřeby domácností a průmyslu? Bude nutné omezit vytápění během zimních měsíců? Je reálné, aby nedostatek plynu negativně postihl český průmysl? Snižuje Česká republika, potažmo celá Evropská unie, svou závislost na ruském plynu? Jak efektivní může být systém evropské solidarity, pokud bude fungovat na dobrovolné bázi? Jaký vývoj může nadále mít cena energií? Pomůže vláda nějakým způsobem občanům, které postihne výrazné zdražení energií? Mohou sami občané udělat něco pro to, aby za energie platili méně?

Hosté debaty:

Projev o stavu Evropské unie je každoroční vystoupení předsedy či předsedkyně Evropské komise na plénu Evropského parlamentu a následná debata s europoslanci mapující dosavadní činnosti a vývoj v EU a vytyčující další směřování. Letošním klíčovým tématem bude zejména ruská agrese na Ukrajině a s ní spojená bezpečnostní i ekonomická rizika a otázky budoucnosti Evropy. EU aktuálně čelí jedné z největších mezinárodních krizí, kdy v důsledku války Ruska na Ukrajině došlo k odhalení dlouhodobějších problémů. Jedním z cílů Unie by mělo být zlepšení koordinace politiky soudržnosti a nových nástrojů EU tak, aby byla umožněna pružnější reakce na nové výzvy, jako je energetická krize, klimatická krize nebo zajištění potravinové bezpečnosti či zvládaní mimořádných situací spojených se zdravotnickými riziky.

Jak se válka Ruska proti Ukrajině dotýká přímo Evropanů a jaké jsou jejich reakce? Jak by měla Evropská unie řešit hrozby v oblasti energetické bezpečnosti? Jak zajistit, aby evropský potravinový systém v budoucnu obstál vůči potenciálním rizikům a krizím? Jsou klimatické cíle z hlediska času a soudržnosti členských států skutečně realizovatelné?

Hosté debaty jsou:

Moderátorka: Kateřina Etrychová

-------------------------------

1. července převezme Česko od Francie na půl roku štafetu předsednictví v Radě Evropské unie. Česká vláda tak bude díky tomu v průběhu následujících šesti měsíců značným způsobem ovlivňovat agendu jednání v rámci Rady EU. České předsednictví je tedy velkou příležitostí k prosazení českých zájmů v oblasti evropských politik a nastolování témat, která jsou pro českou vládu důležitá. Obsahovou stránku předsednictví do značné míry koordinuje Česko mimo jiné s Evropskou komisí, Francií a Švédskem, které od Česka předsednictví převezme začátkem příštího roku. Dle vyjádření ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka by se česká vláda chtěla zaměřit na zvládnutí uprchlické krize, poválečnou obnovu Ukrajiny, energetickou bezpečnost, posilování evropských obranných kapacit, strategickou odolnost evropské ekonomiky a odolnost demokratických institucí.

Zvládne Česko během svého předsednictví tyto priority naplnit? Kterou z priorit by měla vláda upřednostnit? Jsou zvolená témata dostatečně ambiciózní, či jsou naopak spíše mimo možnosti a schopnosti české vlády? Jak se na předsednictví podepíše značně zredukovaný rozpočet na jeho přípravu? Jak vysokou laťku naší vládě nastavilo první předsednictví ČR v roce 2009 a v jakých hlavních ohledech se bude to letošní lišit? Jaká další témata by měla ČR během předsednictví akcentovat? A jak se dotkne předsednictví občanů? Je téma předsednictví dostatečně a správně komunikováno široké veřejnosti?

Hosté:

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

-------------------

Podle Světového potravinového programu OSN se za posledních pět let zvýšil počet lidí, kteří mají tak špatný přístup k potravinám, že je bezprostředně ohrožen jejich život nebo živobytí ze 108 na 193 milionů. Mezi hlavní příčiny potravinové krize patří extrémní výkyvy počasí v podobě vln veder a záplav a ekonomické šoky související s pandemií COVID-19. Téma globální potravinové bezpečnosti přinesla do popředí také aktuální ruská invaze na Ukrajinu. Ta urychlila trend zvyšování cen potravin, které již v roce 2021 byly vyšší než za posledních deset let. Ruská agrese odhalila vzájemnou propojenost a slabosti globálních potravinových systémů, což má vážné důsledky pro celosvětovou potravinovou bezpečnost. Významná část ukrajinské produkce potravin je v současné době vyřazena ze světových trhů. Ukrajina tradičně vyváží 52 % světového slunečnicového oleje, tedy nejvíce na světě, a nezanedbatelné množství kukuřice, pšenice nebo řepky. Rusko však zničilo a zablokovalo několik ukrajinských přístavů podél Černého moře, čímž blokuje ukrajinský vývoz. V současné době také zabavuje Rusko na okupovaných územích Ukrajiny kromě zemědělských strojů i zásoby obilí, jehož značnou část Ukrajina vyváží. Své vlastní exportní zásoby potravin využívá Rusko jako formu vydírání, kdy zadržuje dodávky za účelem zvýšení cen nebo získání politické podpory.

Jakým způsobem může EU dojít k prevenci a předvídání příčin potravinových krizí? Jaké strukturální změny by země EU měly podporovat? Jak se k současné situaci staví skupina G7? Jak bojovat proti protekcionistickým opatřením, které v souvislosti se současným nedostatek potravin některé země zavádějí? Dá se předpokládat, že stejně jako v minulosti přijdou nepokoje v souvislosti s nedostatkem potravin? Jak jim čelit? Lze očekávat další migrační vlnu a jakým způsobem by na ní měla EU reagovat? Jakým způsobem lze donutit Rusko zastavit blokádu Černého moře? Jak je na tom Evropa/Česká republika v rámci potravinové bezpečnosti?

Hosté:
- Vladimír Bilčík, poslanec Evropského parlamentu, SPOLU – občianska demokracia, Evropská lidová strana (EPP)
- Žiga Faktor, vedoucí bruselské kanceláře, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM
- Janina Hřebíčková, velvyslankyně ČR v Černé Hoře

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

-------------------

Již několik měsíců se média a evropští politici intenzivně věnují dopadům válečného konfliktu na Ukrajině. V důsledku toho byla pozornost vůči některým jiným státům v sousedství EU odsunuta do pozadí, což se týká i zemí západního Balkánu s kandidátským statutem na členství EU – Albánie, Černé Hory, Severní Makedonie a Srbska. Integrační proces a příprava těchto států na členství v EU trvá již řadu let, prozatím ale bez větších výsledků a perspektivy brzkého přijetí. V souvislosti s válkou na Ukrajině se navíc objevily obavy z možné destabilizace tohoto regionu. Toto se týká zejména silného vlivu Ruska v Srbsku a rostoucího napětí v Bosně a Hercegovině, které by mohlo negativně ovlivnit celý region. Na důležitost stability těchto států pro EU nedávno upozornil také rakouský kancléř Karl Nehammer, který zároveň apeloval na vládu Petra Fialy, aby se Česká republika během svého předsednictví na tyto státy zaměřila.

Jakým způsobem proměnila válka na Ukrajině přístup EU k zemím západního Balkánu? Dojde pod vlivem současných událostí k proměně procesu rozšiřování EU? V jakém časovém horizontu by bylo přistoupení zemí západního Balkánu reálné? Jaké překážky stojí těmto zemím v cestě ke členství v EU? Jaký dopad by případné rozšíření mělo na fungování EU?

Hosté:
- Pavlína Janebová, ředitelka pro výzkum, Asociace pro mezinárodní otázky
- David Smoljak, předseda Výboru pro záležitosti Evropské unie, Senát Parlamentu České republiky
- Kateřina Zichová, redaktorka, Euractiv.cz
Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz
-----
Jednoznačné vítězství v maďarských parlamentních volbách získala konzervativní strana Fidesz premiéra Viktora Orbána, která zároveň posílila ústavní většinu. Vítězství Fideszu umožňuje premiéru Orbánovi dokončit plánované ústavní změny, které jsou v rozporu se základními principy liberální demokracie. V návaznosti na povolební situaci oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zahájení disciplinárního řízení s Maďarskem, jehož následkem by mohlo být pozastavení čerpání peněz z unijních fondů. Tento bezprecedentní mechanismus byl v Evropské unii zaveden v roce 2021 jako tzv. režim podmíněnosti. Maďarsko by tak mohlo přijít o miliardy eur z fondů EU, které maďarská ekonomika akutně potřebuje. Maďarsko je také kritizováno za Orbánův vliv na svobodná média, která sehrávají stěžejní roli v parlamentních volbách již od premiérova prvního vítězství v roce 2010. Provládní média představují více než 80 % maďarského mediálního trhu, která jsou charakteristické propagandistickými praktikami a odmítáním opozičních zástupců. Naopak nezávislí novináři jsou vystavováni obstrukcím ze strany vlády a očerňujícím kampaním. Světový index svobody tisku zařadil Maďarsko v roce 2021 na 92. místo, což je pokles z jeho 23. pozice oproti roku 2010.

Jaký další postup můžeme očekávat ze strany EU při zavádění nového finančního mechanismu? Jaké důsledky přinese režim podmíněnosti pro politické směřování Maďarska a jeho zahraniční politiku? Je Maďarsko schopné nahradit chybějící příjmy z fondů, které dosahují až 7,2 miliard eur? Do jaké míry je maďarská zahraniční politika ovlivněna ruskou agresí a válkou na Ukrajině? Můžeme po vzoru Velké Británie očekávat odchod Maďarska.
-----
Debata proběhla 26. května 2022 online formou.

Hosté:
Jaromír Bláha, expert na ochranu lesů a divoké přírody, Hnutí Duha
Jitka Meňházová, akademická pracovnice, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Jan Sovák, lesní rada, KINSKÝ Žďár, a.s.

Moderátor: Martin Vokálek, výkonný ředitel, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM
----
Procházka po lesích Vysočiny dnes nezřídka nabízí neradostný obrázek. Opakuje se zde tragédie, kterou známe z řady jiných částí Česka. Doslova před očima mizí nejen jednotlivé stromy, ale celé porosty. Nepůvodní smrkové lesy, oslabené dlouhými suchy, se nedokáží ubránit kůrovci. Dílo zkázy pak dokonávají silné větry, které vyvracejí, lámou či ohýbají přeživší stromy. Někde tak narážíme na nekonečné řady smutných pahýlů suchých stromů, jinde na rozsáhlé holiny nebo na celé lesy, z nichž zůstala jen prázdná „skořápka“ okrajových stromů – a nakonec mizí i ta. A nejen to. Slunce odhalenou půdu vysouší v prach, mění se vodní režim, hrozí eroze. Návštěvníci marně bloudí krajinou, z níž zmizely stromy s turistickými značkami, a silnice jsou ničeny kolonami kamiónů se dřevem. V některých částech Vysočiny již můžeme hovořit doslova o katastrofě: snahy o opětovné zalesnění končí bezútěšnými řadami uschlých sazenic.

Dle výpočtu think-tanku CZECH FOREST napadl kůrovec v Česku za loňský rok 15-20 milionů kubických metrů stromů a způsobil škody ve výši 11,6 miliardy korun. Na Vysočině objem vytěžených stromů nakažených kůrovcem dosáhl v minulém roce 1,2 milionu kubických metrů. Kromě Česka se s kůrovcovou kalamitou v posledních letech potýkaly též Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko či Švédsko. V sousedním Německu bylo během kalamity v roce 2020 poškozeno kůrovcem rekordních 43 milionů kubických metrů.

Je situace opravdu tak děsivá a jaká čeká lesy Vysočiny budoucnost? Jaký je současný stav lesních porostů v různých částech Vysočiny? Jaké okolnosti a příčiny k současnému stavu vedly – a za které z nich může člověk? Jaké následky katastrofa má pro přírodu, zvěř i člověka? Lze na celé situaci najít i nějaká pozitiva? Poučili jsme se z ní? Změní se do budoucna náš vztah k lesům a krajině? Co by vlastníci lesů měli dělat pro obnovu svých porostů, co z toho dělat dokáží, a bude to stačit? Jak by měly vypadat lesy na Vysočině v budoucnu, za deset, za sto let? Jak může pomoci stát či Evropská unie a její environmentální politika, zvláště takzvaná Zelená dohoda pro Evropu?
----

Debata se konala 17. 5. 2022 v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.

Hosté debaty:

Štěpán Černý, náměstek pro řízení sekce pro evropské záležitosti, Úřad vlády ČR

Luděk Niedermayer, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09, klub Evropské lidové strany

Mikuláš Peksa, poslanec Evropského parlamentu, Piráti, skupina Zelených/Evropské svobodné aliance

Aneta Zachová, šéfredaktorka, Euractiv.cz

Moderátorka: Veronika Sedláčková, Český rozhlas

---

1.května uplynulo 18 let od momentu, kdy se Česko společně s dalšími devíti státy stalo členem Evropské unie. Členství v EU nabízí řadu benefitů, například volný pohyb v rámci Schengenského prostoru, možnosti mobility díky programu Erasmus+ či dlouhodobý ekonomický růst, z nemalé části podpořen značným množstvím finančních prostředků plynoucích do Česka z rozpočtu EU. Díky členství v EU se Česko podílí také na jejím rozhodování a má příležitost spoluvytvářet pravidla největšího trhu na světě. A díky letošnímu předsednictví v Radě EU bude Česko v samém centru rozhodování o prioritách a dalším směřování EU. Předsednictví se Česko ujme již 1.července a bude tak velkou součástí formování evropské reakce na válku na Ukrajině, ale i na další krize a výzvy, které nás čekají.

Co jsou největší přínosy členství Česka v EU? Jak se Česko změnilo od vstupu od EU a jak hodnotíte její dosavadní působení v EU? Jak přispělo členství v EU k ekonomickému růstu Česka? Na co by se EU měla zaměřit v budoucnu? Jak by z členství v EU mohlo Česko těžit ještě víc? Kdy se dočkáme přijetí eura? Jaké jsou iniciativy EU, které podporují a nabízejí příležitosti pro mladé lidi? A může české předsednictví zásadním způsobem přispět k lepšímu povědomí Čechů o fungování EU?

---

Debata se konala 9.5. 2022 na Střeleckém ostrově v rámci Dne Evropy.

Hosté:
- Jan Doležal, prezident, Agrární komora ČR
- Petr Jílek, náměstek ekologického zemědělství, komodit, výzkumu a vzdělávání, Ministerstvo zemědělství ČR
- Michal Nekvasil, Generální ředitelství pro oblast klimatu, Evropská komise
- Kateřina Urbánková, manažerka svazu, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců
- Veronika Vrecionová, poslankyně Evropského parlamentu, ODS/ skupina Evropských konzervativců a reformistů
Moderátorka: Helena Truchlá, České zájmy v EU.
-----
Evropská unie koordinuje zemědělskou politiku svých členských států již od 60. let. Společnou zemědělskou politikou se snaží podpořit produkci, zvýšit kvalitu potravin, chránit životní prostředí a také zabránit migraci lidí do měst. To dělá především pomocí dotací udělovaných zemědělcům nebo zemědělským podnikům. Tyto dotace postupem času klesají, stále však tvoří více než třetinu celkového rozpočtu EU. Unie se také v rámci snahy o uhlíkovou neutralitu přesouvá v čím dál větší míře od konvenčního zemědělství k tomu ekologickému. Její cíl počítá s tím, že do roku 2030 by měla být čtvrtina evropského zemědělství v ekologickém režimu. V současné době totiž zemědělství tvoří asi 10 procent celkových emisí v EU. Česká republika se v podílu ekologicky obdělávané půdy umísťuje nad průměrem EU, tento trend však v posledních letech stagnuje. Konvenční systém zemědělství navíc díky úspornému procesu nabízí zákazníkům levnější potraviny. A i když zájem o biopotraviny v ČR roste, na celkové spotřebě mají ekologické produkty stále jen zanedbatelný podíl.

Je zvyšující se podpora ekologického zemědělství krok správným směrem? Jak nastavit ekoschémata pro období 2023-2027 tak, aby motivovala zemědělce hospodařit udržitelně? Jak může společná zemědělská politika pomoci udržitelnému hospodaření v lesích? Má tato podpora šanci změnit stagnující trend ekologického zemědělství v ČR? Neztratí evropské podniky schopnost konkurovat těm mimoevropským? Jaký bude dopad nové zemědělské politiky na české občany? Nezpůsobí tento krok zvýšení cen potravin? Je možné navýšit v ČR podíl biopotravin ve veřejném stravování bez zvýšení cen, tak jako se to povedlo v jiných zemích? Má vůbec cenu v České republice více podporovat ekologické zemědělství i přes nepříliš vysoký zájem občanů o biopotraviny? Nebo existuje naopak šance, že se se zvýšenou produkcí cena ekologických produktů sníží?
----
Debata proběhla 25. dubna 2022 online formou.

Hosté:
- Michal Feix, externí konzultant, Seznam.cz
- Viola Fieberová, vedoucí oddělení služeb informační společnosti, Odbor digitální ekonomiky a chytré specializace, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
- Marcel Kolaja, poslanec Evropského parlamentu, Piráti, skupina Zelených/Evropské svobodné aliance
-  Eva Pavlíková, výkonná ředitelka, Česko.Digital

Moderátorka: Helena Truchlá, České zájmy v EU
-----
Stále sílící pozice technologických firem je v současné době velmi diskutovaným tématem. Evropská unie se tak v rámci digitální agendy rozhodla aktualizovat svá pravidla v oblasti digitálních technologií. Nová legislativa by měla upřednostnit zájmy uživatelů nad zájmy technologických společností. Navrhované změny například zakazují cílenou reklamu na děti nebo nabízejí uživatelům větší kontrolu nad údaji, které poskytují dalším stranám. Nová pravidla by také zakazovala velkým společnostem upřednostňovat své vlastní služby na úkor jiných. Tento krok by měl snížit náklady uživatelů díky zajištění větší nabídky služeb a zároveň posílit pozici malých a středních firem na trhu. Na české společnosti by nová legislativa měla mít pozitivní vliv, jelikož žádná z tuzemských firem pravděpodobně nemá tak dominantní pozici na trhu, aby ji uvedená pravidla omezovala. Technologickým gigantům, pocházejícím většinou z USA, se však digitální regulace EU obecně nelíbí a například šéf sítí Facebook nebo Instagram Mark Zuckerberg se již nechal slyšet, že zvažuje zrušení svých služeb na území Evropy.

Jaký dopad může mít nový digitální balíček EU na evropský trh? Omezí nová legislativa moc technologických gigantů na trhu? Může vzrůst pozice českých technologických společností? Co by připravované změny reálně znamenaly pro uživatele? Hrozí opravdu situace, že Evropané ztratí možnost používat Facebook či Instagram? Nebudou nová pravidla omezující cílenou reklamu nebo propagaci vlastních služeb ve výsledku znamenat zvýšení cen pro uživatele? A měl by se internet vůbec nějakým způsobem regulovat?
----
Debata proběhla 31.3. 2022 online formou.

Hosté:
- Barbora Antonová, aktivistka; ředitelka, Ženský spolek Vesna
- Vít Šimral, radní, Magistrát hlavního města Prahy
- Kateřina Wolfová, vedoucí oddělení, Generální ředitelství pro migraci a vnitřní věci, Evropská komise

Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

---

Ruská invaze na Ukrajinu s sebou nepřináší pouze nevyprovokovaný a neospravedlněný vojenský útok na civilisty, ale také humanitární krizi. Ruská agrese na Ukrajině způsobila největší uprchlickou vlnu v Evropě od dob druhé světové války. Od začátku ruského útoku opustilo Ukrajinu již přes dva miliony lidí, kdy více než polovinu z nich dle UNICEF tvoří nejzranitelnější skupina obyvatel – děti. Nejen děti, ale i ženy hledají útočiště před válkou v Evropě, nejčastěji v zemích Visegrádské čtyřky. Od začátku války Polsko přijalo přes 1,2 milionů uprchlíků, české hranice poté překročilo více než 150 000 uprchlíků, kteří jsou následně umísťováni v uprchlických centrech. Česko také na pomoc Ukrajině pravidelně vypravuje humanitární vlaky ve spolupráci s Člověkem v tísni. Solidarita se zvedla i napříč českými občany, kteří na pomoc Ukrajině vybrali rekordních 1,5 miliardy korun, a pomáhají i další členské státy EU. Rada EU mimo jiné aktivovala směrnici o dočasné ochraně, která zaručuje okamžitou pomoc Ukrajincům prchajícím před ruskou invazí ve všech členských státech EU. Amnesty International však upozorňuje na její omezený obsah, jelikož EU by měla zajistit všem uprchlíkům před současnou válkou stejnou pomoc. Zároveň i v ČR, kde vláda z důvodu náporu ukrajinských uprchlíků vyhlásila nouzový stav, dochází na některých místech logistické a ubytovací kapacity pro ukrajinské občany, kteří k nám prchají před válkou.

Změní válka na Ukrajině pohled na uprchlíky v EU, zejména v Česku? Nenastavila Rada EU dvojí metr solidarity tím, že směrnice o dočasné ochraně se vztahuje pouze na uprchlíky ukrajinské národnosti? Jsou Evropská unie a především státy střední Evropy, tedy i Česko, připraveny ustát nápor uprchlíků, kterých může dle OSN být až okolo 4 miliónů? Jaká má současná migrační krize rizika a kdy lze čekat největší nápor uprchlíků? Jak by mohly členské státy EU zapojit Ukrajince na pracovní trh a jaké možnosti mají Ukrajinci u nás? Jak plánuje Česko začlenit ukrajinské děti do vzdělávacího systému tak, aby se necítily utlačovány? Jaká pomoc našich občanů je nyní nejpotřebnější a co bychom naopak dělat neměli?

---

Debata proběhla 28. 3. 2022 online formou.

Hosté:
- Jiřina Jílková, profesorka, Fakulta sociálně ekonomická, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
- Luděk Niedermayer, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09, EPP
- Ondráš Přibyla, zakladatel, Fakta o klimatu

Moderátorka: Kateřina Etrychová

----
Ruská invaze na Ukrajinu mimo jiné ještě více rozdmýchala otázku o energetické bezpečnosti ČR a EU a o budoucnosti energetiky u nás. Zemní plyn sice tvoří momentálně jen asi 16 % energetického mixu Česka, dominantní podíl tvoří společně jádro a uhlí (zhruba 80 %) a roste i podíl obnovitelných zdrojů. Zásadním problémem je však skutečnost, že většina plynu spotřebovávaného u nás pochází právě z Ruska. Bezprostřední zastavení zásobování ruským plynem by tedy představovalo pro naši ekonomiku i ceny energií závažný problém, na který je však potřeba se urychleně připravit. Současná bezpečnostní situace navíc ukazuje na nutnost co nejdříve diverzifikovat energetické zdroje, tedy zabezpečit dodávky energií z různých regionů a zemí tak, aby se zamezilo přílišné závislosti na Rusku. Ve veřejné debatě se také objevují názory, že by se mohla dočasně zvýšit těžba uhlí, čímž by některé státy mohly pokrýt případné výpadky zdrojů.
Je úplné nebo i částečné zastavení ruských dodávek plynu do Česka a Evropské unie reálnou možností? Jaké dopady by to mělo na naší energetickou bezpečnost? Jak velký další růst cen energií můžeme v tomto případě očekávat? Jak by měly státy EU reagovat a pomoci domácnostem i průmyslu předpokládané zvýšení zvládnout? Může znamenat případné dočasné zvýšení těžby uhlí návrat k fosilním palivům a konec klimatických ambicí EU? Nebo může naopak aktuální problematická situace ještě více urychlit energetickou transformaci?

Hosté:

- Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, komisařka pro hodnoty a transparentnost
- Miroslav Karas, ředitel studia Ostrava České televize, bývalý zpravodaj v Moskvě

Moderátor: Martin Vokálek, výkonný ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM

---
Ve čtvrtek 24. února napadla ruská vojska Ukrajinu. Na jejím území útočí na města i důležitou infrastrukturu a četné útoky bohužel míří také na civilní obyvatelstvo. V reakci na tento krok spolu země Evropské unie a členové NATO koordinují postup, který má cíl odradit Vladimira Putina od pokračování ve válce. Podpora Ukrajině se momentálně projevuje především dodávkami zbraní a ekonomickými sankcemi zasahujícími ruskou ekonomiku. Ekonomické sankce zahrnují vyřazení Ruska z mezinárodního systému SWIFT nebo zmrazení rezerv ruské centrální banky. Tato opatření už zaznamenala první účinky, kdy jejich následkem výrazně oslabil kurz rublu. Někteří ekonomové pak očekávají postupné zhroucení ruského trhu.

Jaké dopady budou mít společné kroky zemí EU a NATO na Rusko? Jsou dodávky zbraní dostatečné nebo by se mělo přistoupit i k přímé vojenské podpoře? Mohou ekonomické sankce v tuto chvíli nějakým způsobem pomoci Ukrajině nebo se jedná spíše o krok, který se projeví až v dlouhodobějším hledisku? Je zhroucení rublu a celého ruského trhu reálné? Jak může současnou ekonomickou situaci Ruska ovlivnit Čína? A jak tyto sankce pocítí ruští obyvatelé?

Hosté debaty:

- Zuzana Krejčiříková, ředitelka útvaru Public Affairs, ČEZ
- Ladislav Miko, Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin, Evropská komise
- Ondráš Přibyla, zakladatel, Fakta o klimatu

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

---
Díky intenzivním výzvám odborné i laické veřejnosti se téma klimatických změn, udržitelnosti a ekologické transformace stává jedním z nejpalčivějších témat diskutovaných na národní i globální úrovni. Státy i nadnárodní organizace se postupně zavazují, podobně jako EU, podniknout kroky v oblasti snižování emisí a využívání obnovitelných zdrojů energie. Právě Zelená dohoda pro Evropu a její balíček opatření „Fit for 55“ obsahují návrhy na konkrétní kroky, díky kterým by EU měla dosáhnout do roku 2030 až 55% snížení emisí a do roku 2050 klimatické neutrality. Ambice na uskutečnění takových cílů však stojí i padají na ochotě členských států, jakož i občanů Evropské unie, implementovat tyto návrhy. Míru pochopení pro téma ekologie a klimatu však velmi ovlivňují hojně šířené mýty a dezinformace, které v opatřeních vidí záminku pro zničení tradičních hodnot, snížení životní úrovně běžných občanů, eko-fanatismus, apod. V českém prostředí je tak téma klimatu vhodným prostředkem pro rozvíření euroskepticismu a konspiračních teorií, které budí u části veřejnosti silnou skepsi a podezřívavost k těmto ekologickým cílům EU a transformačním změnám.
Mají čeští občané dostatečné povědomí o Zelené dohodě a balíčku „Fit for 55“ a jak by měly veřejné instituce i média srozumitelným způsobem komunikovat veřejnosti tato témata? Jsou pro českou veřejnost otázky zmírňování změn klimatu vůbec důležité? Jaké dezinformace kolují o EU a klimatické změně na českých dezinformačních webech a sociálních sítích? Odkud přicházejí dezinformace v českém online prostředí? Jak je poznat a jak s nimi bojovat?

Hosty debaty jsou: 

- Petra Procházková, novinářka, Deník N
- Lenka Víchová, ukrajinistka
- Marek Ženíšek, předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Moderátorka: Kateřina Etrychová

Debata proběhla 3.února 2022 online formou.

~~~~~~

Začátek roku 2022 se nese ve znamení pokračujícího napětí na východě Evropy a také nové bezpečnostní krize v Kazachstánu. Vztahy mezi EU a Ruskem jsou dlouhodobě napjaté kvůli anexi Krymu, podpoře separatistických skupin na východní Ukrajině a v současné době kvůli zvýšené vojenské aktivitě a přesunu vojenské techniky k hranicím s Ukrajinou. Washington varuje před agresí ze strany Ruska, ukrajinský prezident Zelenskyj hovoří o chystaném státním převratu a Kreml vše popírá a tvrdí, že ho ohrožují provokace ze strany Kyjeva a NATO. Mezitím se situace vyostřila také v Kazachstánu, kde v reakci na rozsáhlé demonstrace požádal tamní prezident Tokajev o pomoc šéfy zemí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), kteří slíbili vyslat do země jednotky. První ruští výsadkáři jsou již na místě. Ruští představitelé se kvůli vyhrocené situaci na východě Evropy chystají debatovat se zástupci Spojených států či Severoatlantické aliance, Evropská unie však do jednání zapojena není. Unijní činitelé to přičítají zejména nejednotnému postoji EU jak k Moskvě, tak v rámci společné obranné politiky. Podle šéfa unijní diplomacie Josepha Borella ruské kroky vedly k „vážnému zhoršení bezpečnostní situace v Evropě“.

Jaké jsou ruské záměry na východě Evropy? Pokud diplomacie selže, je válka s Ruskem reálným scénářem? Je EU obcházena v otázce řešení napětí na ukrajinských hranicích? O co přesně usiluje Moskva ve vztahu k Česku a dalším státům střední a východní Evropy? Jaký je možný vývoj situace v Kazachstánu a jak se to dotkne nás? Stává se prezident Putin více nepředvídatelným? Mělo by Česko v případě vstupu Ruska na Ukrajinu mobilizovat armádu? Je Evropa připravena na další eskalaci situace? Jaké jsou bezpečnostní mechanismy v Evropě a jak by měla EU reagovat?

Hosty debaty jsou:
- Petr Janyška, nezávislý publicista, odborník na Polsko, bývalý diplomat
- Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09 a Starostové, EPP ,
- Barbara Zmušková, editorka, Euractiv.sk

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

Debata proběhla 1.února 2022 online formou. 

------

V posledních letech se vztahy mezi Polskem a Evropskou unií značně zkomplikovaly, a to především kvůli krokům polské vlády, které podle některých evropských představitelů podkopávají společné celoevropské hodnoty. Jedním z nejproblematičtějších z nich je soudní reforma, která podle Soudního dvora EU limituje nezávislost polské justice. V návaznosti na to pak polský Ústavní soud zpochybnil nadřazenost unijního práva nad tím polským, ke které se přitom Polsko zavázalo při svém vstupu do Unie v roce 2004. Kontroverze způsobily také kroky týkající se omezování svobody medií a také v oblasti sociálních témat, jako například téměř úplný zákaz potratů nebo kritika od předsedy vládnoucí strany Jarosława Kaczyńského směrem k LGBTIQ+ osobám. Negativní postoje k LGBTIQ+ osobám vyústily také ve vznik tzv. „zón bez LGBT“, které vytvořily některé polské obce. Tyto kroky jsou Evropskou unií považovány za ohrožení základních lidských práv a demokratických hodnot a porušení základů právního státu. Polsko naopak považuje kritiku EU a na ní navázané kroky za narušení národní svrchovanosti.

Jaké kroky EU činí ve vztahu k Polsku a měla by zakročit tvrdším způsobem? Nebyl by takový zákrok přílišným zásahem do národních pravomocí? Jaké nástroje může EU proti Polsku použít a jakou roli v dané situaci hraje polský národní plán obnovy? Čeho vlastně chce polská vláda dosáhnout? Ovlivňuje nějakým způsobem spor o právní stát mezi EU a Polskem současná situace na polsko-běloruské hranici, ve které má naopak Polsko v Evropské unii silnou oporu? Odrazí se spor mezi Polskem a Evropskou unií na česko-polských vztazích, které jsou v současnosti napjaté především kvůli dění ohledně dolu Turów? Jak reálný je Polexit – vystoupení Polska z EU?

Hosté:

Moderátor: Martin Vokálek, Institut pro evropskou politiku EUROPEUMDebata proběhla 15. prosince 2021 online formou.
---
I když se v posledních letech ve vyjádřeních různých evropských politiků myšlenka společné evropské armády vyskytuje častěji než kdy předtím, v reálu je tato možnost v dohledném čase poměrně nepravděpodobná. Místo toho je Společná zahraniční a bezpečnostní politika založená zejména na spolupráci v oblasti vývoje, výzkumu a výroby v obranném průmyslu, a je prováděna v rámci několika různých nástrojů. Jedná se zejména o Stálou strukturovanou spolupráci PESCO, každoroční koordinovaný průzkum v oblasti obrany CARD nebo Evropský obranný fond, které má koordinovat a jejich další směřování řídit připravovaný Strategický kompas v oblasti obrany. Takto nastavená kooperace je klíčová také pro zlepšení fungování vnitřního trhu EU v oblasti obranného průmyslu, protože propojuje dosud rozdrobené a uzavřené domácí trhy. Pro členské státy a Česko to mimo posílené spolupráce v obraně znamená i ekonomické výhody a podporu nejen velkých zbrojařských firem, ale také pro ekonomiku klíčových malých a středních podniků a inovativních start-upů.Jak nyní funguje spolupráce evropských zbrojařských firem a co to znamená pro budoucnost evropské obrany? Jak se podpora obranného průmyslu v Evropě odlišuje od dalších spojenců v rámci NATO? Jak může hlubší evropská obranná spolupráce podpořit technologický pokrok a inovace v průmyslu? Je Evropská unie soběstačná, co se týče surovin nebo dodavatelských řetězů? Jaké jsou postoje členských státu Unie k prohlubování spolupráce v obraně? A kam vlastně evropská obrana směřuje?

Hosté:
Kateřina Baťhová, ředitelka, Odbor mezinárodních věcí a EU, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Národní koordinátorka pro očkování
Petr Smejkal, hlavní epidemiolog, Institut klinické a experimentální medicíny
Helena Truchlá, redaktorka, Aktuálně.cz
Peter Zsapka, vedoucí, Sekce mezinárodních vztahů a komunikace, Úřad veřejného zdravotnictví SR

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

Debata proběhla 13. prosince 2021 online formou.

-----

V posledních týdnech se (nejen) evropské země potýkají s další vlnou nemoci covid-19. V mnoha z nich dosahují počty nově nakažených nejvyšších hodnot od začátku pandemie. Původní představy o tom, že s příchodem očkování budou lidé moci odložit ochranné pomůcky a život se konečně vrátí „do normálu“, se bohužel nenaplnily. Podle odborníků je problém především v nízké celkové proočkovanosti obyvatelstva, která brání ve vytvoření kolektivní imunity. V České republice je proti koronaviru očkováno kolem 60 % obyvatelstva, což je pod průměrem EU. Data přitom ukazují, že v zemích s vysokou proočkovaností je aktuálně znatelně nižší počet obětí v přepočtu na milion obyvatel než v zemích, kde vakcinace postupuje pomalejších tempem. Snahy politiků motivovat lidi k očkování však často nedopadají na úrodnou půdu a vlády tak přemýšlí, jak zabránit dalším vlnám Covidové pandemie. Rakousko jako první země EU přišlo s plánem plošného povinného očkování svých občanů. Povinnost nechat se očkovat zvažují i na Slovensku či v Maďarsku. Další země tento krok zavedly již dříve pro zaměstnance v určitých sektorech, především pro zdravotníky nebo pracovníky v domovech s pečovatelskou službou. Dosluhující premiér Andrej Babiš sice odmítl rakouskou cestu, nicméně v poslední době začala vláda uvažovat o možnosti povinné vakcinace zaměstnanců některých profesí.

Mělo by být v ČR zavedeno povinné očkování? Nejednalo by se o přílišný zásah do osobní svobody jednotlivce? Bylo by z legislativního hlediska vůbec možné povinnost vakcinace zavést a vymáhat? Co je důvodem současné vyhrocené situace mezi zastánci a odpůrci očkování? Nemůže povinné očkování zdravotníků vyústit v nedostatek zdravotnického personálu, který je v současné době klíčový? Existují vůbec ještě nějaké způsoby, jak úspěšně motivovat občany k očkování bez nutnosti zavádění povinnosti očkovat se?

Hosté:

Daniel Braun, zástupce vedoucí kabinetu místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové
Jan Klesla, zmocněnec pro Evropská centra excelence v umělé inteligenci při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR
Marcel Kolaja, místopředseda Evropského parlamentu, Česká pirátská strana, Zelení/ESA
Alžběta Krausová, Ústav státu a práva, Akademie věd ČR

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz

Debata proběhla 9.prosince 2021 online formou.

-----

Ačkoliv si je EU vědoma obrovských přínosů umělé inteligence v každodenním životě evropských občanů, její nynější nízká regulace by v budoucnu mohla způsobit nemalé problémy. Proto v rámci snah o posílení důvěryhodné umělé inteligence schválila v dubnu 2021 Evropská komise dlouho očekávané Nařízení o evropském přístupu k umělé inteligenci. Cílem nařízení je v občanech podpořit důvěru v umělou inteligenci prostřednictvím právního rámce a motivovat podniky k rozvoji a uplatňování těchto technologií, investic a inovací.

Nařízení například dává do souvislosti plán na podporu excelence v oblasti umělé inteligence s prioritami Komise – Zelená dohoda pro Evropu a digitální transformace, Plán na podporu oživení Evropy. Dále kategorizuje umělou inteligenci podle rizik, které s sebou potenciálně nesou, do 4 kategorií. Nepřijatelná rizika zahrnují umělou inteligenci, která by mohla být hrozbou pro občany EU, a jejíž použití by mělo být zakázáno – např. social scoring. Vysokým rizikem jsou označovány technologie používané v kritické infrastruktuře, vzdělání či zdravotnictví, přičemž jejich použití by mělo být pečlivě posuzováno nejen před uvedením na trh, ale i po celou dobu jejich životního cyklu. Nástroje, které napodobují lidi, jako jsou například chatboti, spadají do omezených rizik. Tyto systémy by měly být v budoucnu více transparentní v informování uživatelů o své identitě. Poslední skupinou je umělá inteligence představující minimální rizika, do níž patří například videohry s prvky umělé inteligence nebo filtry proti spamu. Do této kategorie se řadí většina umělé inteligence, která představuje zanedbatelné nebo nulové riziko.

Jaký vliv bude mít nařízení na vývoj budoucí umělé inteligence? Ovlivní nařízení již umělou inteligenci? Je nová právní regulace umělé inteligence v EU potřeba – nestačí již existující předpisy (Základní charta EU, GDPR)? Jak se k návrhu staví přední hráči na poli AI?

Hosté:
Elena Kohútiková, bývalá viceguvernérka, Národní banka Slovenska, místopředsedkyně dozorčí rady VÚB banky
Marek Mora, viceguvernér, Česká národní banka
Tomáš Prouza, prezident, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, člen předsednictva iniciativy Euro v Česku 

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Debata proběhla 6. prosince 2021 online formou.
----
Vstupem do EU se Česko mimo jiné zavázalo k přijetí společné evropské měny – eura. Tento závazek však není blíže časově specifikován. Zavedení eura by mělo pozitivní vliv mimo jiné na snížení transakčních nákladů pro české podniky orientující se na zahraniční trhy a zároveň by snížilo překážky pro zahraniční investice v ČR. Také občané by při cestování ušetřili na poplatcích, které dnes musí platit v rámci směnných kurzů či při výběrech z bankomatů v zahraničí. Česká republika by se také zavedením eura stala členem neformální Euroskupiny, uskupení států EU platících eurem, které mezi sebou často mnohé ekonomické otázky konzultují a v rámci rozhodování EU v těchto oblastech mají na konečný výsledek značný vliv. Kritikům zavedení eura naopak vadí případná ztráta samostatné měnové politiky, kdy by řada pravomocí přešla z rukou ČNB na Evropskou centrální banku, a především kritizované je zapojení Česka do Evropského stabilizačního mechanismu, tedy poskytnutí záruk zemím eurozóny, které by se ocitly ve vážných finančních problémech. U české veřejnosti převládá vůči euru spíše negativní postoj a politické strany, včetně potencionální budoucí vládní koalice, jsou v této otázce rozděleny a obecně mají spíše zdrženlivý postoj, kvůli kterému zřejmě zatím nebude zavedení eura prioritou.

Je Česko na zavedení eura připravené? Škodí dosavadní nepřijetí eura české ekonomice? Jak by přechod na společnou evropskou měnu ovlivnil život občanů ČR? Existuje výhledově nějaký termín, kdy by se v Česku mohlo platit eurem? Jaké povinnosti by čekaly na občany při procesu odstoupení od české koruny? Nejsou nevýhody členství v eurozóně, které se ukázaly například při řecké krizi, pro ČR až příliš riskantní? Je nepřijetí eura výrazem nedůvěry v EU?

Hosté:
-Kateřina Davidová, výzkumná pracovnice, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM
-Radoš Horáček, Generální ředitelství pro energetiku, Evropská komise
-Tomáš Smejkal, vedoucí oddělení, Odbor strategie a mezinárodní spolupráce v energetice, Ministerstvo průmyslu a obchodu
-Evžen Tošenovský, člen Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Evropský parlament
-Viktor Vodička, ředitel ústavu, Sdružení českých spotřebitelů

Moderátor: Luboš Palata, Denik.cz
Debata proběhla 18. listopadu 2021 online formou.

---

Ceny energií v posledních týdnech závratně stoupají napříč Evropou i světem. Například v Evropě cena zemního plynu na chvíli vzrostla až o více než 800 procent. Zemní plyn se v mnohých státech využívá k vytápění domácností a také dodává elektřinu průmyslu a ve snahách upustit od využívání uhlí má hrát důležitou roli. Nedostatek plynu na trhu může zároveň vážně ohrozit další oživování evropské ekonomiky. Cenu energií tlačí vedle snahy oživit ekonomiku také vysoká konkurenční poptávka v Asii, nižší zásoby po nepřiměřeně chladném jaru a horkém létu v Evropě, nižší dodávky z Norska kvůli opravám infrastruktury a ruské taktizování s plynovodem Nord Stream 2. Kvůli růstu cen na trhu ukončují také činnost někteří velcí dodavatelé – v Česku například skončil jeden z největších dodavatelů energií, Bohemia Energy. Pro statisíce zákazníků to znamená automatický přechod k jiným dodavatelům, mnohdy ale za méně výhodné ceny.

Můžeme hovořit o aktuální situaci jako o další energetické krizi a jak se současná situace liší od krize v roce 2009? Jak reaguje Česko a další evropské státy na masivní nárůst cen energií? Co je možné dělat na úrovni EU? Jaký podíl má na současném růstu cen Rusko? A jakou roli v tom hraje zelená transformace či Zelená dohoda pro Evropu? Dokážou investice do nových větrných nebo fotovoltaických elektráren plně pokrýt výpadky v produkci? Jak je ve spojitosti s cenami elektřiny důležitý vývoj počasí? Jakým směrem se může situace vyvíjet a čeká nás energetický kolaps?

Hosty debaty jsou:
- Karel Dobeš, vládní zmocněnec pro spolupráci s Evropskou agenturou pro navigaci GSA
- Jiří Dušek, astronom, ředitel Hvězdárny a planetária Brno
- Martina Vondrášková, vedoucí oddělení HR, Agentura Evropské unie pro kosmický program (EUSPA)

Moderátorka: Kateřina Etrychová
Debata proběhla 1. listopadu 2021 online formou.

-----

V dubnu 2021 představila Evropská unie svůj nový vesmírný program a plány na další objevování kosmu. V červnu také přejmenovala agenturu pro navigační systém GSA sídlící v Praze na Agenturu EU pro kosmický program – EU SPA. Česko se tak stalo centrem všech vesmírných projektů EU včetně dosavadních satelitních a navigačních projektů jako EGNOS a Galileo či Copernicus – program pozorování Země, který je mimo jiné klíčový i pro mezisektorové řešení evropské zelené agendy a zelené ekonomiky, nebo programy zaměřené na bezpečnost, včetně bezpečné komunikace pro státní orgány a instituce. EU tímto krokem nejen propojuje v jedné agentuře služby jako telekomunikace a satelitní navigace s vesmírným výzkumem a inovacemi, zároveň si od toho slibuje lepší využívání vědy a soukromých firem při vývoji technologií, které jsou nezbytné pro schopnost Evropy být vedle USA klíčovým hráčem ve zkoumání vesmíru. V neposlední řadě vznik nové Agentury EU pro kosmický program (EUSPA) představuje velké příležitosti i pro Česko – například větší zapojení do výzkumu vesmíru, vývoje technologií na komerční bázi nebo sběr zkušeností pro vlastní mise a projekty.

Jaké jsou dosud největší výzvy v oblasti vesmírného výzkumu, s kterými se EU potýká? Proč je nutné řešit vesmírnou problematiku na úrovni EU? Existují bezpečnostní hrozby, které by nově přijatý vesmírný program mohl pomoci řešit? Jaké konkrétní problémy by řešil Evropský vesmírný program v oblasti zelené transformace ekonomiky? Jaká je role EUSPA v širším kontextu vesmírné spolupráce a jak zapadá práce EUSPA do globálních snah na objevování a dobývání vesmíru? Jaké jsou výsledky a jak silný je mandát po těchto změnách? A jaké benefity z toho může získat česká věda i průmysl?

Hosty debaty jsou:
- Mikuláš Bek, předseda Výboru pro záležitosti Evropské unie, Senát Parlamentu České republiky
- Zuzana Stuchlíková, výzkumná spolupracovnice, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM
- Kateřina Šafaříková, zahraniční zpravodajka v Bruselu, Hospodářské noviny, Aktuálně.cz a RESPEKT
- Ivo Šlosarčík, profesor, Katedra evropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

Moderátor: Martin Vokálek, výkonný ředitel, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM
Debata proběhla 19. října 2021 online formou.
-----

Česko po nedávných volbách povede nová vláda. Ta bude muset čelit domácím výzvám, jako je vysoká inflace a rychle rostoucí státní dluh, přechod na nízkouhlíkové hospodářství či otázka dostupného bydlení. Zároveň však českou vládu čeká i mnoho důležitých otázek s evropským přesahem – mimo pokračující pandemii koronaviru a s tím související ekonomickou obnovu, digitální a ekologickou transformaci jsou to například i témata bezpečnosti, migrace a hybridních hrozeb, nebo upevnění pozice EU v globálním společenství. Nový kabinet přitom bude moci vzhledem k blížícímu se českému předsednictví v Radě EU do značné míry ovlivnit evropské snahy se s těmito výzvami vypořádat. Předsednická země má také velkou příležitost posílit svůj hlas a pozici v Evropě a zároveň prosadit některé ze svých zájmů a priorit.

Jaké bude další směřování české evropské politiky a jak se budoucí vládní koalice bude prezentovat při jednáních v EU? Můžeme očekávat, že se nová česká vláda bude snažit posílit české postavení v EU, nebo bude zájem o evropskou agendu u nové vlády spíše menší? Jak by to ovlivňovalo pozici Česka v EU? A jak mohou nově zvolení poslanci a nová vláda přiblížit evropskou politiku blíže našim občanům? Jak se nová vláda postaví k úvahám o reformě a budoucnosti Evropské unie?

Hosty debaty jsou:
- Michal Kadera, ředitel pro vnější vztahy, Škoda Auto
- Lukáš Kovanda, člen Národní ekonomické rady vlády, hlavní ekonom, Trinity Bank
- Luděk Niedermayer, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09, EPP  
- Zdeněk Petzl, výkonný ředitel, Sdružení automobilového průmyslu
- Jana Plaňanská, Expert management elektromobility

Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Debata proběhla v online formě 14. října 2021.

--- 

V rámci boje proti klimatické změně a jejím dopadům se státy EU zavázaly dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Vedle řady dalších opatření Evropská komise také navrhuje, aby se od roku 2035 v EU prodávala jen auta neprodukující emise oxidu uhličitého. Důraz by byl kladen na nízkoemisní a bezemisní pohony, především pak na elektromobilitu. Pro Evropu by tento projekt znamenal prudký nárůst počtu elektromobilů a také nutnost dobudovat masivní infrastrukturu k jejich dobíjení. V řadě zemí západní a severní Evropy jsou automobilky i společnost již v současné době poměrně lépe připraveni na transformaci k elektromobilitě a nákup vozidel s baterií je navíc někde řidičům i částečně dotován. Plány Evropské unie však znamenají značnou výzvu pro automobilový sektor v Česku, kde je značná část průmyslu a ekonomiky napojena na výrobu klasických spalovacích automobilů. Vyšší pořizovací cena elektromobilů navíc může vést k tomu, že si lidé ponechají auta se spalovacími motory i po hranici jejich životnosti a tím dále negativně ovlivní životní prostředí.

Je Evropa připravena na přechod k elektromobilitě a co by to znamenalo pro automobilový sektor? Jaké budou dopady konce výroby aut se spalovacími motory na evropskou a českou ekonomiku? Jak se k tomuto návrhu staví automobilky a společnosti v automobilovém průmyslu a hrozí zvýšení pořizovací ceny nových aut? Existuje šance, že bude do roku 2035 v ČR dostatečná síť dobíjecích stanic pro elektromobily? Je elektřina v konkurenci vodíku a dalších zvažovaných pohonů tou nejlepší volbou? Jaká další pozitiva mají elektromobily a jak je komunikovat veřejnosti? A jaké nedořešené oblasti či negativa se s elektromobily spojují?

Hosty debaty jsou:

- Petr Čáp, zástupce Centrum občanského vzdělávání

- Ondřej Lánský, vedoucí Katedry občanské výchovy a filosofie, Pedagogická fakulta UK

- Petra Slámová, učitelka OV, místopředsedkyně Občankáři aneb Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd, z.s.

Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Občané dnes žijí v neustále a rychle se měnících společenských a politických podmínkách a potýkají se s narůstajícím ohrožením základních hodnot jako mír, svoboda, rovnost a lidská práva. Soudržnost a základní demokratické hodnoty naší společnosti jsou v současnosti narušovány stále intenzivněji nejrůznějšími dezinformacemi a lživými zprávami, projevy nenávisti a rasismu, xenofobií; různými formami populismu; nekalým byznysem, apod.

S ohledem na to je výchova k občanství a k demokratickým hodnotám důležitější než kdykoliv jindy, a to na všech úrovních vzdělávacího procesu. Občanské vzdělávání si kromě porozumění politickému procesu a poznání institucí klade za cíl vybavit občany také kompetencemi a hodnotami, které jim umožní se účinně zapojit do demokratické společnosti a být její součástí. Mimo dovedností v oblasti práva a fungování státu, kritického myšlení, spolupráce či vedení dialogu si také zakládá na principech plurality názorů, hodnot stanovených demokratickou ústavou či politické svéprávnosti občanů. Navzdory nezpochybnitelné důležitosti těchto dovedností však existují velké rozdíly v podpoře občanského vzdělávaní v zemích EU, ale také uvnitř jednotlivých států. Jsou to například rozdílně nastavené vzdělávací procesy a požadavky na budoucí pedagogy, podpora mimoškolních aktivit nebo počet let a forma, jakou se na školách výuka k občanství uskutečňuje. Uvnitř jednotlivých zemí může být pak rozdílný systém a intenzita občanského vzdělávaní na různých typech škol.

Je systém občanského vzdělávání v Česku vhodně nastaven vzhledem k rychle se měnícím společenským podmínkám a narůstajícímu množství informací? Jaké změny čekají podobu občanské výchovy při možné reformě obsahu vzdělávání a úpravě rámcových vzdělávacích programů? Mají učitelé občanské výchovy dostatečný prostor věnovat se významným aktuálním tématům z domácího i mezinárodního dění? Dostávají dostatečnou podporu a prostor ze strany státu a vedení škol dále se v těchto oblastech vzdělávat? Jak se vzdělávací proces změnil vlivem digitálních technologií a zejména vlivem sociálních sítí? Jaké jsou hlavní znalosti, hodnoty a kompetence, které by si studenti měli z občanské výchovy odnést?

Hosty debaty budou:
- Johana Bázlerová, tvůrkyně, Jsemvobraze
- Adam Trunečka, aktivista, STAND for Something; dobrovolník, Together.EU
- Aneta Zachová, šéfredaktorka, Euractiv.cz

Moderátor: Martin Vokálek

Projev o stavu Evropské unie je každoroční vystoupení předsedkyně Evropské komise na plénu Evropského parlamentu a debata s poslanci, které mapuje vývoj v EU a ukazuje její další směřování. Na vystoupení Ursuly von der Leyen budou v naší debatě reagovat zástupci mladší generace, kteří již většinu svých životů prožili jako občané EU.

Letošní projev se opět s jistotou dotkne pandemie koronaviru a jejích dopadů na společnost a ekonomiku. Vedle pandemie se však Evropa musela v posledních měsících také vypořádat s bezprecedentními přírodními katastrofami jako povodně v Německu a Belgii či ničivé požáry v Řecku a Středomoří. Tyto a další události v Evropě i ve světě zajisté ovlivní budoucí směřování EU na mnoho let. I proto je tedy důležité, aby se ke směru, kterým se bude EU ubírat, vyjádřili i mladí lidé. Debata se tak bude věnovat tomu, co zazní 15. září v projevu o stavu Evropské unie a jaké z toho lze dělat závěry.

Jaký vliv bude mít pandemie, ale i jiné události z posledního roku, na mladé Evropany? Jak bude vypadat směrování Evropy v dalších letech? Co můžeme očekávat od Konference o budoucnosti Evropy? A co může přinést následující rok a jak se aktuálním i budoucím výzvám postavit?

Hosty debaty jsou:

• Katharine Klačanský, výzkumná pracovnice, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM

• Jan Linhart, Zelená pro Pardubicko

• Jindřich Petrlík, Arnikajsou

Moderátorka: Kateřina Etrychová

Mnoho míst v Česku se dodnes potýká s ekologickými následky z dob těžkéhochemického průmyslu. Jde hlavně o závažnou kontaminaci povrchových a podzemních vod a horninového prostředí, ke které v minulosti došlo nevhodným nakládáním s těžkými kovy, pesticidy nebo ropnými látkami. V posledních letechjsme svědky aktivního úsilí ze strany státu, Evropské unie i samotných krajů odstranit ekologické zátěže především s cílem ozdravění životního prostředí a eliminace zdravotních a ekologických rizik spojených s kontaminací. Příklady snaho odstranění starých ekologických zátěží nalezneme i u společností a továren v Pardubickém kraji. V České republice je za řízení a financování odstraňování těchto zátěží zodpovědné Ministerstvo životního prostředí. To v minulosti společně se Státním fondem životního prostředí ČR vymezilo až 400 milionů korun na odstranění ekologických zátěží a analýzu jejich rizik v rámci Operačního programu Životní prostředí. Některé kraje ČR ale aktivně usilují o odstranění ekologických zátěží i mimo režim ekologických závazků státu. 

Jak velké riziko představují pro lidské zdraví a pro životní prostředí staré ekologické zátěže po chemickém průmyslu? Jak takové odstraňování ekologických zátěží vlastně probíhá a co nápravná opatření obsahují? Kolik vážných ekologických zátěží ještě zbývá na území ČR? Měl by za odstraňování starých ekologických zátěží být zodpovědný stát nebo by si ho měly řídit samy kraje? Jak v tomto ohledu vypadají kompetence krajů? Jakým způsobem Evropská unie podporuje odstraňování starých ekologických zátěží? Jaké k tomu poskytuje dotace a jak je lze čerpat? Jak si v tomto ohledu vedou jednotlivé kraje ČR asituace kterých je nejvážnější? Bráníme nějak vzniku dalších podobných zátěží vbudoucnosti?

Hosty jsou:
• Milan Blaha, zástupce ředitele pro IT, ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR)
• Dominika Houdová, průvodkyně a reprezentantka cestovní kanceláře
• Jan Papež, místopředseda pro vnější vztahy, Asociace cestovních kanceláří ČR
• Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu, KDU-ČSL, EPP

• Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Ještě před nedávnem by si většina z nás jen těžko dokázala představit situaci, kdy je zakázáno cestovat a státy uzavírají své hranice. V důsledku pandemie covid-19 se ale omezení možnosti vycestovat a paralýza cestovního průmyslu staly realitou. I přes současné rozvolňování pandemických opatření jsou vyhlídky na dovolenou v zahraničí nejisté. Vzhledem k tomu, že se situace ohledně otevírání hranic donedávna měnila téměř ze dne na den, mnoho Čechů s prázdninovými plány na cestování po Evropě stále váhá. Řešením má být tzv. covidový pas, bezplatný certifikát v digitální či papírové podobě, který bude obsahovat informaci o očkování, imunitě po prodělání nebo negativním testu na covid-19 a umožní tak snazší a bezpečnější cestování mezi zeměmi EU. Covid pas by měl být užitečný nejen pro cestovatele samotné, ale i pro cestovní kanceláře, jimž značně zjednoduší administrativu. V neposlední řadě by ho uvítaly i restaurace a gastronomická zařízení, v cestě ale stojí problematika ochrany osobních údajů. Právě ochrana osobních dat je hlavní překážkou zdržující zavedení tohoto systému. Zajištění, aby systém nebyl v žádném ohledu diskriminační, především vzhledem k omezené dostupnosti vakcín, bylo další obavou bránící shodě členských států na rychlé implementaci strategie covid pasů. Podle Evropské komise by systém v praxi měl začít fungovat od začátku července. Do té doby se snaží ČR řesit cestování k našim sousedům regionální dohodou s Německem, Rakouskem, Maďarskem a Slovenskem, která má umožňovat cestovat očkovaným lidem. 

Jak vlastně má systém covidových pasů a cestování s nimi fungovat? Jak, kdo a za jakých podmínek bude pasy v ČR vydávat? Jaká opatření zajistí nediskriminující fůngování systému a jak bude ošetřen problém ochrany osobních dat? Jaké údaje bude pas obsahovat? Probíhá v ČR pilotní testování tohoto systému? Kdo bude zodpovědný za řádnou implementaci systému v ČR a v celé EU? Jaké výzvy čekají na ČR při uvedení do provozu? Na jakou dobu se s covidpasy počítá? Jaké požadavky musí splnit, aby mohly být využívány v širším měřítku? Je možné, že covid certifikáty budou motivovat další občany k očkování? Je možné, že i nečlenské státy budou přijímat evropský covidpas jako dostatečný průkaz pro vstup do jejich země? Proč vlastně ČR zatím odmítá uznat očkování provedené v jiných zemích Evropy? Bude ČR umožňovat pobyt i naočkovaným vakcínou Sputnik V? Jak vážně zasáhla pandemie cestovní ruch a můžou covidpasy situaci zlepšit? Dokáží se turistické destinace a jednotlivá zařízení po ročním výpadku opět dostat do formy? Můžeme očekávat velké změny například v cenách?

• Martin Hausenblas – náměstek primátora Ústí n. Labem pro dopravu
• Libor Lochman – poradce předsedy představenstva pro záležitosti EU, České dráhy
• Eliška Mamdaniová – vedoucí týmu na právním odboru, Generální ředitelství pro mobilitu a dopravu, European Comission  
• Martin Švehlík – ředitel odboru přípravy vysokorychlostní tratě, Správa železnic
• Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Česko má jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě tvořenou ze 70% regionálními tratěmi. Debaty o výstavbě vysokorychlostních tratí v tuzemsku se vedou již od devadesátých let, avšak se skutečnou přípravou se začíná až nyní. Podle odborníků by mohly rychlovlaky v Česku začít jezdit za sedm let a dosahovat na určitých úsecích rychlosti až 320 km/h. Například trasa mezi Prahou a Brnem by tak trvala místo 2,5 hodiny pouze hodinu. Výstavba by měla mít i mezinárodní přesah, jelikož by přes Česko měly jezdit i vysokorychlostní spoje z Německa, Polska nebo Rakouska. V únoru 2021 byla vytvořena pracovní skupina, která se bude intenzivně věnovat trasování nové vysokorychlostní trati z Prahy do Drážďan vedoucí přes Ústecký kraj. Stavba koridorů pro rychlovlaky by měla zvýšit kapacity současné železniční sítě a urychlit spojení na přetížených tratích. Na druhou stranu bude celá stavba velmi náročná a náklady s ní spojené představují výzvu pro státní rozpočet. Do roku 2050 by měly dosáhnout až 800 miliard korun a s náklady by mohly významně pomoci evropské zdroje financování. Popularitu v současnosti získávají i noční spoje, a to zejména sezonní vlaky na Jadran. V letošním roce bude zahájen spoj mezi Prahou, Přemyšlí, Lvovem, a během příštího roku je plánováno zavedení nočních vlaků z Prahy, přes Drážďany, Berlín, Amsterdam, až do Bruselu. Rok 2021 je navíc evropským rokem železnic a dostává se tak do popředí snaha EU podpořit využívání vlaků, jelikož jde o nejbezpečnější a k životnímu prostředí šetrnější formu dopravy. Tato strategie je součástí tzv. Zelené dohody, která chce dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Budou také uplatňována pravidla čtvrtého železničního balíčku, který směřuje k integraci železničního prostoru v Evropě, podpoře hospodářského růstu a odstranění zbylých právních, institucionálních a technických překážek.

Jsou české železnice připraveny na sjednocení evropského železničního prostoru? Jaký vliv budou mít na podobu budoucnosti železniční dopravy tradiční národní dopravci a existuje prostor pro menší hráče? Jaké přínosy bude mít výstavba vysokorychlostní tratě vedoucí do Drážďan pro Ústecký kraj a další části republiky? Promítne se modernizace zásadně do ceny jízdného? Měl by vzniknout speciální zákon pro železniční dopravu vzhledem k tomu, že ten současný řeší i ostatní dopravní prostředky spadající pod MHD, lyžařské vleky či lanovky? Do jakých evropských výzkumných projektů železničních tratí se zapojila Česká republika? Jakou roli bude hrát železniční doprava v hospodářské obnově země po koronavirové krizi? Jak se čeští dopravci vypořádávají se zavedením evropského systému ERTMS na řízení železniční dopravy? A jaká největší úskalí a překážky stojí před modernizací železniční dopravy u nás a v Evropě?

• Silvana Jirotková, náměstkyně sekce hospodářské politiky a podnikání, Ministerstvo průmyslu a obchodu
• Danuše Nerudová, rektorka, Mendelova univerzita v Brně
• Luděk Niedermayer, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09, EPP
• Pavlína Žáková, ekonomická poradkyně, Zastoupení Evropské komise v ČR
Moderátor: Ondřej Houska, Hospodářské noviny

Evropská i česká ekonomika jsou bezprecedentně zasaženy dopady pandemie a jsou nutné stimulační zásahy na národní i celoevropské úrovni. Z toho důvodu představila EU v rámci plánu Next Generation EU tzv. Nástroj pro oživení a odolnost, jehož cílem je napravit hospodářské asociální škody a restartovat evropskou ekonomiku. Cílem EU však není vrátit se do zajetých kolejí, ale vyjít z krize ekonomicky silnější, udržitelnější a společensky odolnější. Za účelem čerpání těchto prostředků musí státy představit své detailní národní plány obnovy. Česká republika staví svůj plán reforem a investic na 6 pilířích s cílem podpořit inovace a zvýšit ekonomickou prosperitu i kvalitu života. Nejvýznamnější položkou mají být investice do fyzické infrastruktury a zelené transformace. Mimo jiné by měl národní plán zajistit také kvalitnější a modernější výuku, lepší komunikaci s úřady nebo snadnější přístup k nejmodernějším zdravotnickým zařízením a zkvalitnění onkologické péče. Pro podniky by pak měl přinést posílení produktivity a konkurenceschopnosti, omezení administrativní zátěže i cílenou podporu podnikání a start-upů. Návrh českého plánu obnovy je však v některých oblastech kritizován a vyhovět všem požadavkům může být velmi složité. Ještě větší výzvou pak bude pro Českou republiku a její ekonomiku efektivní implementace samotného plánu

Co bude zásadní pro úspěšnou implementaci Národního plánu obnovy? Kdo stál u zrodu českého plánu a měl největší podíl na jeho sestavení? V čem se náš plán liší od ostatních zemí EU? Co bude zásadní pro budoucí konkurenceschopnost České republiky? Mohou z fondu těžit také přímo soukromé podniky? Jaké reformy přinese do vzdělávání a zdravotnictví? Jaká jsou rizika implementace a jak jim bude česká vláda předcházet? V jakém časovém horizontu bude možné změny vnímat a jak se dotknou našeho běžného života?

• Jana Hybášková, velvyslankyně a zvláštní zmocněnkyně pro instituce EU, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
• Soňa Jarošová, novinářka žijící v západní Africe
• Vojtěch Šmolík, afrikanista, Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Moderátor: Martin Vokálek, EUROPEUM Institute for European Policy

Vztahy mezi Afrikou a Evropskou unií prošly velmi složitým historickým vývojem. Evropa po dlouhé dekády vnímala černý kontinent jako rozvojový. EU však svůj postoj začíná měnit. A již bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker začal prosazovat vnímání Afriky jako rovnocenného partnera. Na jeho postoj následně navázala „Nová strategie EU“ vůči Africe z března minulého roku zaměřující se na zelenou a digitální transformaci, udržitelný růst, mír a bezpečnost, dobré vládnutí, migraci a mobilitu. Nicméně o africký kontinent bohatý na nerostné suroviny mají zájem i další státy jako Čína, USA, Indie, Rusko, Turecko nebo země Blízkého východu. Zejména Čína masivně investuje do infrastruktury v Africe, kdy během dvou posledních dekád proinvestovala přes 3,2 bilionu korun. Narůstající čínský vliv se odráží i v povinné výuce čínštiny v několika afrických státech. Posilování vztahů s Afrikou ze strany Evropské unie se projevuje i během koronavirové krize. Spolu s Nadací Billa a Melindy Gates je EU největším sponzorem COVAX programu iniciovaného WHO a Globální aliancí pro vakcíny. Tento program má za cíl urychlit vývoj a výrobu očkovacích látek proti covid-19 a zaručit spravedlivý přístup pro každou zemi na světě. Avšak WHO uvádí, že dosud bylo v Africe podáno méně než 2 % z celkového počtu všech celosvětově podaných dávek vakcíny proti covidu-19. V neposlední řadě ve vztazích s africkými zeměmi nelze opomenout řadu bezpečnostních otázek a migraci.

Jaké jsou sdílené zájmy Evropy a Afriky? Projevila Evropská unie zvýšený zájem o africký kontinent příliš pozdě? Bude mít šanci prosadit se na kontinentu i přes přítomnost mocností jako je Čína či USA? Je „Nová strategie“ vůči Africe efektivní, když unijní zahraniční politika nadále zůstává v rukou jednotlivých vlád členských států? Jaké dopady bude mít pandemie na africkou ekonomiku závislou na vývozu nerostných surovin? Je možné vůbec zvítězit nad pandemií, když budou mít africké státy i přes program COVAX nedostatek vakcíny? Neměla by se Evropská unie v rámci rovnocenného partnerství s Afrikou více spoléhat na orgány Africké unie jako je Africká rozvojová agentura a Africký mechanismus vzájemného hodnocení? Měla by EU jít nad rámec partnerského vztahu a navrhnout Africe významné projekty jako průmyslovou, technologickou, zemědělskou a digitální alianci? Jaká bude pro africké země přidaná hodnota spolupráce s EU a co konkrétně přinese nám? Jaké jsou největší bezpečnostní výzvy spojené s Afrikou a jak jim čelit? Jaké jsou a jaké by měly být priority české zahraniční politiky v Africe?

• Tomáš Halík, teolog, religionista a sociolog
• Iveta Radičová, slovenská ex-premiérka, socioložka a děkanka, Paneurópska vysoká škola
• Jana Soukupová, zakladatelka iniciativy, Youth, Speak Up
Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Den Evropy je každoroční připomínkou Schumanovy deklarace, ve které 9. května v roce 1950 francouzský ministr zahraničí Robert Schuman představil novou formu politické spolupráce založené na míru a jednotě v Evropě. Minulý rok byla při této příležitosti představena koncepce tzv. Konference o budoucnosti Evropy, jež má za cíl přiblížit Evropskou unii jejím občanům a vytvořit platformu pro dialog o budoucím směřování EU. Jedná se o vůbec první akci takového druhu, která však byla kvůli vypuknutí pandemie přesunuta na rok 2021, kdy začíná letošním Dnem Evropy. Konference bude probíhat po dobu jednoho roku ve všech zemích EU formou veřejných diskuzí a interaktivních online platforem jak na celoevropské, tak i na regionální a národní úrovni. Záměrem je do otevřené diskuze zapojit co nejvíce občanů EU a společně vytvořit takový rámec budoucího směřování Unie, který bude reflektovat potřeby jejích občanů, posilovat demokratické principy a reagovat na aktuální globální výzvy. Není pochyb, že jde o unikátní projekt, který překypuje ambicemi. Nicméně právě jeho unikátnost sebou přináší i mnoho otazníků a konference bude nemalou organizační výzvou pro všechny účastné státy. Mimoto se Evropa v současnosti nachází v situaci, kdy čelí řadě různých výzev. Pandemie, problémy právního státu v některých členských zemích, dopady brexitu, implementace Zelené dohody pro Evropu, prohlubování evropské integrace, formování společné zahraniční politiky a mnoho dalších, jsou a budou témata, jež nás jako Evropany budou v blízké budoucnosti významně ovlivňovat a je proto potřeba se nad nimi společně zamýšlet. Je tedy nejvyšší čas otevřít dialog napříč členskými státy a postavit jejich obyvatele do procesu tvorby budoucího směřování EU.

Jak lze charakterizovat aktuální postavení Evropské unie ve světě a kam se bude ubírat v blízké budoucnosti? Co je pro Evropany důležité a jak se liší jejich hodnoty napříč zeměmi nebo generacemi? Co Evropany spojuje a co je naopak názorově rozděluje? Jaké tendence ve vztahu k evropské politice můžeme pozorovat v české společnosti za poslední roky? Jaké dopady má covid-19 na evropskou společnost a podtrhl důležitost evropské soudržnosti, nebo naopak? Do jaké míry je za aktuálních okolností uskutečnitelná myšlenka celoevropské konference, zvláště vezmeme-li v úvahu její zamýšlený rozsah? Jaká specifická témata by neměla konference opomenout? A naopak, které oblasti Evropany momentálně nezajímají a hrozí, že budou opomenuty? Jak se evropské obyvatelstvo k projektu postaví a kdo by měl hrát v organizaci diskuzí stěžejní roli? Jak udělat tento unikátní projekt atraktivní pro širokou veřejnost a jak v tomto ohledu efektivně čelit euroskepticismu? Jak v Evropské unii do budoucna zajistit udržení si jisté rozmanitosti národních států a kultur, přičemž neomezíme funkčnost a jednotu institucí EU a její jednotný hlas ve světě?

• Pavel Fischer, senátor a předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost 

• Petra Procházková, redaktorka, Deník N; bývalá zpravodajka v Moskvě 

• Alexandr Vondra, poslanec Evropského parlamentu, ODS - Občanská demokratická strana, ECR (ECR Group - Conservatives & Reformists in the European Parliament)

Debatu bude moderovat: Kateřina Etrychová

Rusko přestavuje pro Evropskou unii strategického partnera zejména v oblastech obchodu či dovozu surovin a energie, ve kterých jsou tito aktéři stále úzce provázáni. Jejich vztah je však od roku 2014 napjatý kvůli ruské anexi Krymu a podpory povstaleckých skupin na východní Ukrajině, nedodržování lidských práv v Rusku, kybernetickým útokům a vedení hybridní války proti EU. Předseda Evropské rady Charles Michel dokonce prohlásil, že vztahy mezi EU a Ruskem jsou na historickém dně. V důsledku pokusu o otravu ruského kritika a oponenta Kremlu Alexeje Navalného, jeho následnému uvěznění a silovému potlačení statisícových demonstrací napříč Ruskem, při nichž byly zatčeny tisíce lidí, vyhlásila EU v únoru další sankce proti několika ruským představitelům. Současné chladné vztahy EU s Ruskem se promítají i do oblasti zdraví. Ruskem vyvinutá vakcína Sputnik V vyvolává v EU a některých státech politické napětí, když Rusko dlouho odkládalo žádost o její schválení Evropskou lékovou agenturou, ale zároveň si jí některé členské státy začaly nezávisle obstarávat. Problematický je na vztazích s Ruskem také často mnohdy odlišný postoj jednotlivých členských států a jejich občanů vůči Rusku. Tato polarizace názorů, která Rusku z pohledu jeho geopolitických zájmů vyhovuje, do velké míry ovlivňuje důležitá evropská i národní rozhodnutí a rozděluje společnost. To lze pozorovat i v České republice, kde narůstá napětí mezi příznivci a odpůrci ruské vakcíny a část společnosti se ve svých názorech na Rusko a EU značně polarizuje. Co může Evropská unie v době zhoršených vztahů s Moskvou udělat pro ruskou občanskou společnost? Je možné nějak podporovat ruský disent bez toho, aby mohla být EU kritizována za nepatřičné zasahování do vnitřních záležitostí Ruska? Jaký vliv mají evropské sankce uvalené na Rusko, na jejich obchodní partnerství a jak dlouho by mohly trvat? Jaký mají tyto sankce negativní dopad na EU? Jaký je aktuální vývoj ve věci dokončení projektu Nord Stream 2, který má po dně Baltského moře dopravovat plyn z Ruska do Německa a proti kterému se staví i náš americký partner? Koordinuje EU své kroky a sankce vůči Rusku s USA? Jak se liší postoje členských zemí vůči používání vakcíny Sputnik V? Je vůbec EU schopna zaujmout vůči Moskvě společný postoj vzhledem k odlišnému vnímání Ruska jako partnera i hrozby napříč členskými zeměmi? A co dělat se společnostní, která je v postoji ke vztahům Ruska a EU zásadně rozdělena?

• Petr Smejkal, hlavní epidemiolog, Institut Klinické A Experimentální Medicíny a člen Rady vlády pro zdravotní rizika

• Irena Storová, ředitelka, Státní ústav pro kontrolu léčiv

• Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra, Akademie věd České republiky

Debatu bude moderovat: Kateřina Etrychová

Pandemie covid-19 výrazně ovlivnila v celosvětovém měřítku život společnosti, která se tak již více než rok potýká s jejími důsledky. Na konci roku 2020 však vyvstala naděje na návrat k normálnímu životu, když první farmaceutické společnosti oznámily, že vynalezly a úspěšně otestovaly vakcínu proti koronaviru. V EU byly postupně Evropskou lékovou agenturou (EMA) schváleny již čtyři vakcíny, s nimiž se v členských zemích může bezpečně očkovat s cílem vytvořit celospolečenskou imunitu, která by zamezila šíření viru a ochránila životy milionů obyvatel. Proces hromadného očkování však neběží očekáváným tempem, a to z důvodu snížení počtu dodávek vakcín na straně dodavatelů, ale i kvůli nedostatečné připravenosti jednotlivých států v oblastech jako očkovací strategie, objednávkový systém, či očkovací centra. Česká republika ve srovnání s evropským průměrem mírně zaostává, když prozatím dokázala podat obě dávky vakcíny 4,8 % své populace. Celý proces narušilo i pozastavení očkování vakcínou od společnosti Astra Zeneca v několika státech EU poté, co zdravotní komplikace několika pacientů vyvolaly otázky o její bezpečnosti a nežádoucích účincích. Do diskuze týkající se očkování navíc v souvislosti s nižšími dodávkami od schválených výrobců vstupuje i otázka využívání necertifikovaných vakcín z Ruska a Číny. Tuto možnost prozatím využilo Maďarsko a ruskou vakcínu Sputnik V si již objednalo i Slovensko, které jí však zatím nevyužilo. V neposlední řadě se členské státy EU musí vypořádávat s rozsáhlými dezinformačními kampaněmi, které odrazují od očkování jako takového, nebo zpochybňují konkrétní vakcíny.

Jak fungují nám dostupné vakcíny, v čem se liší a jak probíhal proces jejich schvalování? Jaké další léky se používají pro léčbu nakažených koronavirem, v domácích nebo nemocničních podmínkách, a jaká je jejich účinnost? Jak si stojí ČR v rychlosti očkování v porovnání s ostatními státy EU? Co v tomto ohledu dělají ty nejúspěšnější evropské země jinak? Na čem je rychlost očkování závislá a je to jediný ukazatel, který by nás měl zajímat? Jaký je proces následující po hlášení nežádoucích účinků po podaní vakcíny? Jak bude vypadat a fungovat evropský očkovací průkaz, který nedávno představila Evropská komise? Stane se takovýto průkaz univerzální vstupenkou k opětovnému volnému cestování, kulturnímu a sociálnímu životu? Jaká je role SÚKL v Evropské agentuře pro léčivé přípravky? Kolik procent obyvatelstva je vlastně nutno proočkovat k získání kolektivní imunity a kdy tento stav můžeme v EU očekávat? Jakým způsobem se EU jako celek a také jednotlivé členské státy snaží bojovat s dezinformacemi spojenými s očkováním? Čemu se tyto dezinformace primárně věnují? Je bezpečné využívat i vakcíny, které nejsou certifikované Evropskou lékovou agenturou? A jak dlouho ještě bude trvat návrat k normálnímu životu?

• Barbora Bühnová, spoluzakladatelka Czechitas a proděkanka Masarykovy univerzity

• Vladimír Dzurilla, vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci, Úřad vlády ČR

• Marcel Kolaja, místopředseda Evropského parlamentu, Česká pirátská strana

Moderátor: Martin Vokálek, zástupce ředitele, EUROPEUM Institute for European Policy

 Již před více než rokem začala pandemie covid-19 způsobovat řadu dosud bezprecedentních změn. I přesto, že primární celosvětovou starostí je zastavit šíření viru, předejít kolapsu zdravotnického systému a co nejrychleji proočkovat obyvatelstvo, covid-19 se dotkl snad všech oblastí života i ekonomiky a vedle řady negativ lze sledovat alespoň určitá pozitiva.

Pandemie zásadně změnila pohled na koncept práce a urychluje proces digitalizace v mnoha odvětvích. Před několika lety se ještě mohlo zdát zcela nereálné, že značná část obyvatel bude pracovat ze svých domovů, mnohá jednání se budou řešit plně virtuálně a řada procesů se takto rychle začne přesouvat do online světa. Potřeba řešit věci online také zvýšila tlak na digitalizaci státní správy a v neposlední řadě mohou být online nástroje a různé aplikace nápomocné při boji s pandemií, realizaci očkování a dalších úkonech nutných k tomu, aby se životy vrátily do normálu. Už nyní je však zřejmé, že po pandemii nebude běžný život, práce řady občanů a fungování státní správy vypadat stejně jako dřív. A ačkoliv jsou možnosti života v on-line světě obecně vnímány spíše pozitivně, přichází s nimi řada výzev.

Jsme jako společnost dostatečně připraveni na tuto radikální transformaci běžných životů, práce a procesů? Disponujeme vhodnými schopnostmi a vybavením pro zvládnutí těchto změn a jaký vliv může mít koncept práce a života v on-line době na lidskou psychiku a pracovní výkon? Je silný tlak na digitalizaci pouze přechodnou záležitostí, či bude přetrvávat i po pandemii? Jakým způsobem dokázala na nutné změny reagovat česká státní správa a jak si ČR vede v digitalizaci v porovnání s ostatními státy Evropské unie? Jaké kroky podnikla EU k urychlení a usnadnění transformace v členských státech? S jakými překážkami se při digitální transformaci potýkají firmy u nás a jak bude vypadat pracovní trh po pandemii? A jak mohou moderní technologie pomoci zvládnout boj s pandemií?

• Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise, komisařka pro hodnoty a transparentnost

• Jiří Pospíšil, poslanec Evropského parlamentu, TOP 09 a Starostové a nezávislí

• Aneta Zachová, šéfredaktorka, EURACTIV.cz

Moderátor: Luboš Palata, Deník.cz

Dodržování zásad právního státu je, společně s demokracií, rovností a dodržováním lidských práv, jednou ze základních hodnot Evropské unie. V posledních letech však můžeme u některých členských států pozorovat jistou neochotu tuto hodnotu respektovat a chránit, a to zejména ze strany Polska a Maďarska, proti kterým bylo v důsledku takového jednání v letech 2017 a 2018 spuštěno řízení, které může vyústit až v odebrání určitých práv spojených se členstvím v Unii. V případě Maďarska bylo v rámci řízení identifikováno až 12 problematických oblastí, mezi něž patřila svoboda projevu, nezávislost soudnictví, práva menšin, či korupce a střet zájmů. U Polska se pak obavy týkaly narušení nezávislosti soudnictví. A právě podmínka soudní nezávislosti hrála velkou roli i při vyjednávání nového rozpočtu Evropské unie na roky 2021 až 2027, který zahrnuje také ekonomický balíček pro oživení ekonomiky zasažené koronavirovou krizí. Využití těchto prostředků bylo podmíněno dodržováním pravidel právního státu.

Je tento mechanismus, kdy se získání financí z fondu na obnovu (či jakéhokoliv jiného finančního balíčku) podmíní dodržováním pravidel právního státu, jedinou cestou, jak donutit problematické státy k nápravě? Byl by takový prostředek postačující v případě, kdy by se problematickou zemí stala některá ze silnějších ekonomik EU? Jaké jiné nástroje má Evropská unie k dispozici pro jednání s problematickými členskými státy v případě, že by tyto blokovaly přijetí důležitých ustanovení? Podaří se Evropské komisi, která řídí přerozdělování financí na obnovu, Maďarsko přivést ke změnám v zákonech o veřejných zakázkách a dalším změnám?

• Magdaléna Vášáryová, předsedkyně Živena, spolek slovenských žen

• Petr Pavlík, vyučující na katedře genderových studií FHS UK, bývalý náměstek na MŠMT

• Silvie Lauder, redaktorka, Týdeník Respekt

Debatu moderuje Luboš Palata, Deník.cz

V roce 1893 získaly ženy na Novém Zélandu jako první na světě volební právo a o necelé tři dekády později mohly jít k volbám i ženy v Československu. Ženská hnutí po celém světě dosáhla od té doby řady úspěchů ve zlepšování postavení žen v různých oblastech života. Dosažení rovnoprávnosti mužů a žen je i jedním z cílů EU, která svými strategiemi cílí na posílení genderové rovnosti ve společnosti, na trhu práce i v evropských institucích. Pomocí právních předpisů o rovném zacházení, začleňování genderového hlediska do různých oblastí politik a díky dalším zvláštním opatřením došlo v posledních letech ke zlepšení postavení žen. Navzdory tomuto úsilí však rozdíly v postavení mužů a žen přetrvávají.

Jak se v posledních letech změnilo postavení žen ve společnosti a jaký pokrok lze dále očekávat ve 21.století? Čím a ve kterých oblastech života se nerovnost pohlaví projevuje nejvýrazněji? Jaké je postavení žen v ČR v porovnání s jinými státy EU? Ve kterých odvětvích je diskriminace žen nejpatrnější a jak se proti ní lze bránit? Jsou naopak oblasti, ve kterých jsou muži diskriminováni na úkor žen? Jak vysoká je nerovnost v rámci platového odměňování v ČR a v jakých pozicích či sektorech je nejvyšší? Proč je feminizmus často používaný jako hanlivý pojem a jaký je jeho skutečný význam? Jak zajistit větší zastoupení žen ve vedoucích pozicích? A jak mohou muži samotní přispět v boji proti diskriminaci žen?

• Martina Tauberová, náměstkyně pro řízení sekce Evropské unie a zahraničního obchodu, Ministerstvo průmyslu a obchodu.

• Vanda Markovic, vyjednavačka v oblasti investic, Generální ředitelství TRADE, European Commission.

• Ivana Karásková, analytička, Asociace pro mezinárodní otázky/Association for International Affairs.

Debatu moderuje Ondřej Houska, Hospodářské noviny.

V prosinci 2020 dojednala Evropská unie s Čínou dlouho očekávanou dohodu o podmínkách investic. Ta je jako výsledek sedmi let jednání vnímaná poměrně kontroverzně – na jedné straně jako prohra Západu, na té druhé jako příslib budování partnerství mezi dvěma z nejsilnějších světových ekonomik. Evropským firmám dohoda otevírá dveře na čínský trh a slibuje také omezení vynuceného transferu technologií a povinnosti zakládat společné podniky s čínským kapitálem. Zajímavá je i pro automobilový sektor či výrobu zdravotnických zařízení. Evropský trh je pro čínské firmy naopak lákavý především v oblastech IT technologií, telekomunikace, či logistiky. Uzavření smlouvy těsně před nástupem nového prezidenta USA do funkce i finální ústupky, na které Čína přistoupila, ale vzbuzují otázky.

Jak se nová investiční dohoda dotkne evropského a českého trhu? Jaké výhody z ní pro naše firmy plynou? Jak se zavedení dohody dotkne samotných evropských spotřebitelů? Je možné od Číny očekávat dodržování pravidel pro férovou konkurenci a rovnost před zákonem? Jaké jsou dosavadní zkušenosti českých firem s podnikáním v Číně? Jak se podepsání dohody s Čínou promítne do evropsko-amerických vztahů a neměla by Evropská unie koordinovat svůj postup vůči Číně s novou administrativou prezidenta USA Joa Bidena? Řeší dohoda i důležité otázky v oblasti ekologie a ochrany klimatu? A pomůže tato dohoda státům Evropské unie k překlenutí ekonomických problémů v důsledku pandemie COVID-19?

• Irena Moozová, ředitelka pro rovné příležitosti a občanství EU, Generální ředitelství spravedlnost a spotřebitele (DG JUST), Evropská komise
• Jakub Machačka, vedoucí Oddělení sekretariátu Rady vlády pro lidská práva, Úřad vlády
• Lucia Zachariášová, právnička, iniciativa Jsme fér a vedoucí advocacy týmu, Prague Pride

Debatu moderuje Vladimír Bartovic, ředitel Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

V posledních letech došlo k několika změnám, které napomohly zlepšit postavení LGBTIQ osob v evropské společnosti. Ačkoliv již 21 členských států EU na vnitrostátní úrovni legálně uznalo páry stejného pohlaví a přestože hodnoty rovnosti, nediskriminace a rovnost příležitostí jsou základními hodnotami EU, tak se nadále v některých státech EU setkáváme se závažnými případy diskriminace. Jedná se například o útoky na veřejné akce pořádané LGBTIQ osobami, vyhlašování „zón bez ideologie LGBTIQ“ či homofobní zastrašování na karnevalových slavnostech. Navíc jsou napříč Evropou patrné i regionální rozdíly, kdy se celkově společenské přijetí LGBTIQ osob v EU od roku 2015 zvýšilo, ale v devíti členských státech naopak došlo ke zhoršení. Česká republika v tomto ohledu podle posledního průzkumu veřejného mínění zaostává za evropským průměrem. V reakci na to představila Evropská komise Evropskou strategii pro rovnost LGBTIQ osob na období 2020-2025, která reaguje nejen na různé problémy, kterým čelí tyto skupiny, ale také na výzvy samotných členských států a Evropského parlamentu. Tato strategie představuje řadu cílených opatření v rámci čtyř pilířů a má za cíl bojovat proti diskriminaci LGBTIQ osob, zajistit jejich bezpečnost, budovat inkluzivní společnosti a stanovuje si vedoucí roli při prosazování rovnosti LGBTIQ osob po celém světě. Strategie zdůrazňuje začleňování těchto priorit do všech evropských politik, aktivit a nástrojů.

Jakými konkrétními kroky a pomocí jakých prostředků má Strategie zlepšit postavení LGBTIQ osob v EU a i mimo ní? V čem spočívá aktuální nepříliš příznivá situace v oblasti akceptace těchto osob v České republice a dalších středoevropských státech, a jak konkrétně ji může implementace Strategie pomoci zlepšit? Ve kterých oblastech života jsou LGBTIQ osoby nejvíce diskriminovány a jaká opatření Strategie na ně cílí? Plánuje se Evropská komise blíže zaobírat problematikou „zón bez ideologie LGBTIQ“ a jaké nástroje na potlačení takové diskriminace může využít? Zabývá se Strategie taktéž problematikou občanské společnosti a útoků na organizace, které se věnují ochraně LGBTIQ osob?

• Michal Nekvasil, specialista na adaptaci na klimatickou změnu, Evropská komise (European Comission)
• Mikuláš Peksa, poslanec Evropského parlamentu, Česká pirátská strana, Zelení/ESA (Greens/EFA in the European Parliament)
• Lucie Smolková, aktivistka a ambasadorka Klimatického paktu

Debatu moderuje Kateřina Etrychová.

V prosinci 2019 byl představen jeden z nejambicióznějších plánů Evropské unie v oblasti ochrany klimatu – Zelená dohodu pro Evropu. Ta si klade za cíl dosáhnout v Evropě uhlíkové neutrality do roku 2050. Tento komplexní dokument obsahuje změny v sektorech jako je energetika, průmysl, zemědělství nebo doprava. Povede k zásadní transformaci hospodářského sektoru na udržitelný model a bude také vyžadovat velké množství investic. Jednotlivé subjekty působící na evropském trhu i členské státy se proto musí na tuto transformaci důkladně připravit. K naplnění cílů Zelené dohody pro Evropu a k samotné ochraně klimatu je však klíčová i role každého z nás. Oblast udržitelné dopravy nebo snížení spotřeby jsou jenom dva z mnoha příkladů, jak může každý z nás přispět ke klimaticky neutrální budoucnosti.

Ve kterých oblastech každodenního života pocítí občané dopady transformace probíhající na evropské, ale i národní úrovni? Jaké konkrétní dopady mohou tyto změny mít na lidi a kdy bude možné vnímat jejich pozitivní efekt? V čem spočívá zodpovědnost každého z nás v boji proti klimatické změně a do jaké míry je aktivita občanů pro naplnění cílů Zelené dohody klíčová? Může každý z nás ovlivnit efektivitu plánovaných změn? Jaké oblasti v rámci Zelené dohody jsou nejvíce založeny na podpoře ze strany občanů? Co můžeme již dnes sami dělat ke zlepšení situace a jak motivovat další k tomu, aby řešili probíhající klimatickou změnu a její dopady?

• Věra Jourová – místopředsedkyně Evropské komise, komisařka pro hodnoty a transparentnost
• Milena Hrdinková - státní tajemnice pro evropské záležitosti, Úřad vlády ČR
• Eva Zažímalová – předsedkyně, Akademie věd České republiky
• Václav Hořejší – molekulární imunolog, Ústav molekulární genetiky AV ČR

Diskuzi bude moderovat Luboš Palata, Deník.cz.

V České republice i ostatních státech EU koncem roku 2020 začalo očkování proti koronaviru COVID-19 první vakcínou, která byla schválena nezávislou Evropskou agenturou pro léčivé přípravky. Následně 6. ledna byla schválena vakcína od firmy Moderna, čímž se posílila možnost očkovat rychleji a ještě více obyvatel Evropské unie. Díky tomu, že EU již během léta a podzimu minulého roku předplatila vakcíny u více firem, a také proto, že o nákupech vakcín EU vyjednává jako celek, dostávají se očkovací látky i do ČR. Předpokládá se, že budou k našim obyvatelům distribuovány v takovém množství, jaké dovolí výrobní a očkovací kapacity. Řada lidí si však musí na očkování ještě počkat a zároveň existuje část obyvatel, která s očkováním váhá. Ve společnosti tak panuje o vakcínách bouřlivá diskuze, k níž přispívají i některé nepravdivé výroky o selhání či „zaspání“ evropských institucí. EU a její členské státy se již od počátku snaží vyvracet různé mýty tím, že veřejnost informují, snaží se ji povzbudit k očkování a ujistit obyvatele o bezpečnosti vakcíny, která prošla nákladným vývojem, důsledným testováním a komplexním schvalováním. Aktuální průzkumy však napovídají, že naočkovat nejméně 60–70 % populace, což je rozsah proočkovanosti, který by měl zastavit šíření koronaviru, může být stále problém, a proto je v těchto snahách potřebné aktivně pokračovat.

Jak funguje nová vakcína proti COVID-19 a díky čemu je k dispozici za méně než rok od propuknutí pandemie? Jaká je role Evropské unie při získávání vakcín pro ČR a další evropské státy? V čem spočívá výhoda objednávek vakcín na celoevropské úrovni a proč si objednávky neřeší přímo Česko samo? Jak vlastně probíhá proces schvalování vakcín pro použití v EU a objevují se u současných vakcín nějaké problémy nebo vedlejší účinky? Jaké jsou nejčastější mýty a dezinformace snažící se odstrašit veřejnosti od očkování a proč se někdo snaží obyvatele od očkování odradit? Jak lze mýty spojené s očkováním vyvracet? Jak by měla vypadat úspěšná informační kampaň na podporu očkování veřejnosti a jak si v tomto ohledu stojí Česká republika? Bude zaveden jakýsi „COVID pas“, který bude podmínkou účasti na hromadných akcích či pro cestování po Evropě? Kdy se odhaduje z pohledu kapacit našeho zdravotnictví, že bude proočkována dostatečná část populace k tomu, aby se mohl život vrátit do normálu?

• Magdaléna Frouzová, tisková mluvčí, Evropská komise v ČR
• Martin Buchtík, ředitel, STEM Ústav empirických výzkumů, z.ú.
• Michal Kratochvíl, šéfredaktor zpravodajství, TV Nova 

Debatu bude moderovat Ondřej Houska z Hospodářské noviny.

Evropská unie přináší svým občanům mnoho výhod, a přesto patří ČR k zemím, kde její popularita kulhá kolem 50 %. Průzkumy u nás však ukazují, že zarytých odpůrců EU je pouze menšina a zbývající většina se dá rozdělit do čtyř skupin od zastánců EU až po ty, kteří jí nedůvěřují či ji chtějí reformovat. V samotném mediálním prostoru jsou pak pro běžného diváka lákavější negativní zprávy a snadno uchopitelné informace, což značně ztěžuje předávání informací o komplexních záležitostech, kterými evropská témata často jsou.

Proč se nedaří víc přiblížit a popularizovat evropská témata? Jaká témata a způsob prezentace v naší společnosti funguje a čeho by se měly naopak evropské instituce a samotná média vyvarovat? Hrají roli i dezinformace? Proč jsou Češi spokojení či nespokojení se členstvím v EU a jak komunikovat s většinovou společností o evropských tématech?

• Dita Charanzová, místopředsedkyně European Parliament, za ANO, Renew Europe

• Daniel Anýž, reportér, Aktuálně.cz

• Petr Kolář, bývalý velvyslanec v USA a Rusku

Debatu bude moderovat Ondřej Houska z Hospodářské noviny.

Přestože Bílý dům stále ještě oficiálně neuznal výsledky listopadových prezidentských voleb, Evropa a zbytek světa se připravují na čtyřleté vládnutí demokratického kandidáta Joe Bidena. Po ochlazení transatlantických vztahů za Trumpovy administrativy to řada evropských lídrů vítá jako příjemnou změnu. V posledních čtyřech letech totiž došlo z americké strany k několika krokům, které významně ovlivnily vzájemné vztahy – odstoupení od Pařížské klimatické dohody z roku 2015, vystoupení z dohody o otevřeném nebi či odstoupení od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1988. Donald Trump byl (a stále je) kritický i v rámci NATO, kde prosazuje přísnější plnění dohodnutých finančních příspěvků od členských států. Joe Biden se naopak v rámci své volební kampaně například nechal několikrát slyšet, že v prvních dnech svého mandátu opětovně vstoupí do Pařížské klimatické dohody, tento slib zopakoval i bezprostředně po volbách. Neví se však, jak silnou pozici bude nový prezident mít. Donald Trump a mnoho dalších republikánů totiž zpochybňuje legitimitu voleb. Nový prezident se tak po nástupu do úřadu bude muset vypořádat řadou výzev, kterými mimo jiné budou stále přítomná pandemie, sílící Čína, ale i obstrukce republikánské strany a rozdělení společnosti po samotných volbách. Zůstává tedy otázkou, jakým směrem se budou ubírat vztahy USA a Evropské unie.

Jak se mohou vyvinout spory o výsledky prezidentských voleb v USA? Jak se změnila spolupráce USA a EU během mandátu Donalda Trumpa a mělo to dopad i na ČR? Jaký přístup lze očekávat od administrativy Joea Bidena? Do jaké míry se liší vztahy s USA napříč členskými státy EU a na čem především je založeno partnerství USA a ČR? Bude Evropa pro USA prioritou, nebo se, Spojené státy budou stále více zaměřovat na Asii a další regiony? Jaký přístup USA můžeme očekávat v dalších oblastech zahraniční politiky? A jak se vývoj transatlantických vztahů může dotknout životů občanů ČR a naší ekonomiky či bezpečnosti?

• Ladislav Miko, vedoucí, zastoupení evropské komise na Slovensku

• Stanislav Polčák, poslanec Evropského parlamentu, Starostové a nezávislí, EPP - European People's Party

• Soňa Jonášová, zakladatelka, Institut Cirkulární Ekonomiky

• Petr Balner, ředitel oddělení controllingu a analýz, EKO-KOM

Debatu moderuje Martin Vokálek, zástupce ředitele EUROPEUM Institute for European Policy.

V EU se každoročně spotřebuje 580 miliard plastových cigaretových filtrů, 46 miliard plastových lahví na nápoje, 36,4 miliardy plastových brček, 16 miliard plastových kelímků na kávu nebo 2,5 miliardy plastových nádob na potraviny. Většina všech vyrobených plastů končí na skládkách nebo v přírodě. Dle údajů Evropské komise pak plasty tvoří více než 80 % mořského odpadu. Tento problém, ještě prohloubený zvýšenou spotřebou plastových výrobků v časech koronaviru, by měla Evropě pomoci vyřešit směrnice, jež od roku 2021 zakáže prodej jednorázových plastových výrobků. Mimo samotný zákaz směrnice rozšiřuje doposud užívanou zásadu „znečišťovatel platí" zavedením systému rozšířené odpovědnosti výrobce. Směrnice si dále klade za cíl zvýšení recyklovaného obsahu v plastových lahvích na 30 % do roku 2030. Diskutuje se také o zavedení evropské daně z nerecyklovaných plastů. Ministerstvo životního prostředí odhaduje, že Česko bude na této dani odvádět do evropského rozpočtu zhruba dvě miliardy korun ročně. Navzdory podpoře mnoha členských zemí je daň i terčem kritiků, kteří tvrdí, že daň povede ke hledání způsobů, jak odpady levně odstranit, namísto jejich dalšího využití v oběhovém hospodářství.

Jaká je situace EU a Česka v oblasti produkce plastového odpadu? Jak výrazně se produkce odpadu jednorázových plastových výrobků zhoršila v roce 2020 jako následek koronavirové pandemie a o jaké produkty se v tomto směru jedná? Co je to oběhové hospodářství a jaký může mít pro Česko a Evropu význam? Je postup Evropské unie při řešení nadbytku plastového odpadu správný? Jaká kritika k nové směrnici zaznívá a jak by se dalo předejít obcházení nových pravidel? V čem bude jejich dodržování náročnější a jaký měřitelný účinek z pohledu úbytku plastového odpadu se od zavedení směrnice očekává? Jaké budou dopady těchto opatření a jaká odvětví nebo producenti budou nejvíce ovlivněni? Jak se členské státy staví k nové směrnici a dani?

• Štěpán Černý, ředitel Odboru koordinace evropských politik, Úřad vlády ČR

• Karolína Kottová, zástupkyně vedoucí a vedoucí politické sekce, Evropská komise v ČR

• Milan Votypka, terénní koordinátor organizace Pomáháme lidem na útěku

Moderátorka: Kateřina Etrychová.

Migrační krize roku 2015 ukázala, že dosavadní pravidla azylového procesu v Evropské unii nejsou ideální. Takzvaný Dublinský systém totiž přenechal zodpovědnost za azylový proces zemím, do kterých migranti dorazili jako první. Země jako Itálie či Řecko tak v době krize čelily obrovskému ekonomickému i administrativnímu tlaku a také situace v uprchlických táborech neposkytovala vždy pro jejich obyvatele základní zabezpečení. Dosavadním pokusům o reformu stávajícího systému pak zabránily spory členským zemí EU v otázce přerozdělovacích kvót. Navzdory tématům jako pandemie COVID-19 či Brexit, které momentálně dominují politické diskuzi mezi evropskými lídry, však možnost dalších migračních vln stále trvá. Evropská komise proto v září 2020 navrhla Nový pakt o migraci a azylu, který má reformu odblokovat. Cílem je především zásadně posílit spolupráci se zeměmi, přes něž nebo odkud migrace přichází a zvýšit účinnost prověřování nelegálně příchozích a jejich následné navrácení do domovské země. Návrh obsahuje i vyjasnění pravidel pro ochranu uprchlíků a zranitelných skupin a také systém účinné solidarity pro případy krize. Při jeho platnosti by si členské státy mohly vybrat, zda zemím zažívajícím největší tlak příchodu migrantů pomohou přijímáním relokovaných žadatelů o azyl nebo finanční podporou. Pomoc v krizových situacích by však, ať už v té či oné formě, byla povinná. To, zda bude pakt implementován, je stále otázkou. Vlády zemí EU debatu teprve zahajují, ale protože jde o téma celospolečenské, je na místě vysvětlovat, co obsahem návrhu je a co není.

Co přesně stojí v návrhu nového migračního paktu a co by jeho zavedení znamenalo pro členské země? Má pakt reálnou šanci zefektivnit řízení migrace? Co říká pakt o Schengenu a ochraně hranic? Jak se k paktu staví vláda ČR a ostatní země EU? Které země jsou největšími zastánci a naopak kritiky takzvané „povinné solidarity“? Jak návrh hodnotí experti? Dokáže pakt vyřešit problémy reformy Dublinského systému a má větší šanci, že projde schvalovacím procesem? Lze v dohledné době očekávat další imigrační vlnu do Evropy a co by byly její příčiny? Pokud ano, je na ni Evropa připravena? Jak se země EU postarají o zlepšení situace v uprchlických táborech a dodržování lidských prav běženců? V čem bude spočívat efektivnější integrace migrantů v zemích EU?

Moderátorem debaty je Martin Vokálek, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM.

Velká Británie již od 31. ledna 2020 formálně není součástí Evropské unie, což však neznamená konec celého procesu Brexitu. Do konce letošního roku běží takzvané přechodné období, kdy by se měly dojednat přesné podmínky budoucích vztahů EU s Velkou Británií. Zároveň byl celý proces vyjednání v tomto roce zásadně ovlivněn i pandemií koronaviru, která upoutala pozornost politiků. V rámci dojednání budoucí podoby vztahů EU s Británií však zůstávají nezodpovězené důležité otázky, jako budoucnost obchodních vztahů, celní politiky, či bezpečnostní spolupráce. Obchodní vztahy mezi Londýnem a Bruselem má pomoci regulovat obchodní dohoda, kterou se právě v těchto dnech snaží intenzivně vyjednat zástupci obou stran, a která by měla být dojednána během října. Situaci však kromě pandemie komplikuje i kontroverzní návrh zákona o vnitřním trhu v britském parlamentu. Ten Evropská unie označila za porušení mezinárodního práva a dala Velké Británii ultimátum požadující stažení tohoto kontroverzního návrhu, který by zásadně porušoval to, na čem se EU s Británií dříve dohodla.

V jakém stádiu se nacházejí jednání o obchodní dohodě a dalších vztazích EU a Velké Británie? V čem spočívá kontroverzní návrh britského zákona o vnitřním trhu a proč komplikuje samotná jednání? Jaký vliv na evropské a české podniky, ale i běžné občany, by měl definitivní odchod Británie bez uzavření dohody o budoucích vztazích s EU? Jsou naši podnikatelé na tuto možnost připraveni? Může EU v budoucnu s Británií nadále počítat jako s politickým a ekonomickým partnerem, nebo se Británie více odkloní směrem k USA? Jak bude vypadat pobrexitová spolupráce v jiných oblastech, jako jsou například boj proti klimatické změně či migrace? Jak může budoucnost obchodních vztahů EU s Velkou Británií ovlivnit ekonomická krize způsobená pandemií koronaviru? A jaké bude od roku 2021 postavení občanů EU žijících v Británii?

Debatu připravili Zastoupení Evropské komise v ČR a Institut pro evropskou politiku EUROPEUM ve spolupráci s Europe Direct Česká republika a Eurocentrum Praha.

Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise; Marcel Kolaja, místopředseda Evropského parlamentu, Piráti, Zelení/ESA; a Luboš Palata, EU editor, Deník.cz disutují na téma Demokracie a hodnoty v čase koronaviru. Moderátorkou debaty je Kateřina Etrychová.

Současná pandemie koronaviru a výjimečná opatření ke zmírnění jejích dopadů zaskočily celou Evropu. Krizová situace výrazně ovlivnila životy občanů, firem, ale i chod všech států EU a vyžádala si mnoho zásadních kroků jak ze strany jednotlivých vlád, tak i institucí Evropské unie. V řadě evropských států je vyhlášen mnohdy bezprecedentní krizový stav, který umožňuje vládám rychleji jednat a snáze zavádět řadu opatření ve snaze zmírnit dopady pandemie. Některá tato opatření však zásadně ovlivňují životy obyvatel, negativně dopadají na ekonomiku a omezují občanské svobody, demokratické principy a další hodnoty v jednotlivých státech Evropské unie. Mezi tato opatření patří například omezení volného pohybu osob, uzavření hranic, ale třeba i zjednodušení legislativního procesu, které dává prostor ke zneužití moci a zavádění pravidel, která nemusí nutně sloužit k ochraně obyvatel před následky pandemie.

Jaká opatření jsou klíčová pro zvládnutí krize? Do jaké míry je nutné zavádět opatření, která zásadně omezují životy a svobody občanů anebo principy demokratického fungování států? Dostávají se snahou některých vlád bojovat proti dopadům pandemie do ohrožení společné hodnoty Evropské unie? Do jaké míry je možné zneužít krizový stav k omezení demokracie? Kde je situace s omezováním svobod a demokracie nejhorší a jak se může stav vyvíjet? Jakým způsobem může EU ovlivnit vývoj demokracie v jednotlivých členských státech? Jak krize ovlivnila principy fungování právního státu v zemích střední Evropy a může být dodržování těchto principů podmínkou pro čerpání evropských peněz?

Vladimír Bilčík, poslanec Evropského parlamentu a člen předsednictva SPOLU; Janina Hřebíčková, zvláštní zmocněnkyně pro západní Balkán, MZV ČR a Tomáš Dopita, výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů diskutovali na téma Západní Balkán a EU.

Státy západního Balkánu patří dlouhodobě k nejchudším v Evropě. Potřebný ekonomický růst je silně spjat s vidinou členství v Evropské unii, o které usilují všechny státy regionu, ať již z pozice kandidátských zemí, či z pozice těch, s nimiž již byla zahájena přístupová jednání. Začlenění do evropských struktur, které je pro státy a jejich ekonomiky a občany důležité, je ovšem dlouholetý proces a naráží jak na nedostatečnou aktivitu v oblasti reforem ze strany zemí západního Balkánu, tak i na rozepře mezi členskými státy EU. V reakci na říjnové rozhodnutí Evropské rady neotevřít přístupová jednání s Albánií a Severní Makedonií došlo ke změnám v samotné struktuře přístupového procesu, po kterém volaly některé členské státy EU v čele s Francií. V návaznosti na vytvoření nové metodologie přístupového procesu byly nakonec rozhovory s oběma zeměmi v březnu zahájeny. Dlouhodobě však podobná nerozhodnost ze strany EU způsobuje v zemích západního Balkánu značné rozčarování a vytváří tak prostor pro posilování vlivu mocností s velkým zájmem v regionu, konkrétně Ruska, Číny či Turecka.

Dá se v dohledné době očekávat začlenění některých balkánských států do Evropské unie? Jaké jsou největší překážky bránící vstupu daných zemí? Jaký vliv může mít na průběh přístupových rozhovoru nově schválená metodologie? Jaký průběh přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií můžeme čekat? Může současná krize spojena s koronavirovou pandemií výrazně ovlivnit budoucí směřování států Západního Balkánu a jak moc je důležitá angažovanost EU při pomoci s následky pandemie v regionu? Jaký vliv má na vstup balkánských zemí do EU aktuální chorvatské předsednictví v Radě EU? Je pro Evropskou unii výhodné urychlit proces integrace? Jaký postoj má k rozšiřování EU Česká republika a měla by mít v procesu rozšiřování výraznější roli? A jaké nástrahy může přinášet sílící vliv Ruska, Číny a Turecka na západním Balkánu?

Dita Charanzová, místopředsedkyně Evropského parlamentu, za ANO 2011, Helena Langšádlová, poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, TOP 09 a Viktor Daněk, zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu debatují na téma Koronavirus a reakce Evropské unie. Moderátorem debaty je Ondřej Houska, redaktor Hospodářských novin. 

Současná pandemie koronaviru zaskočila celý svět. Koncem loňského roku se virus začal pomalu šířit z čínského města Wu-chan a po čtyřech měsících se dostal do 190 zemí světa, kde se jím dosud nakazilo přes půl milionu lidí. Epicentrum pandemie se z Číny přesunulo do Evropy, kde v nejhůře postižené Itálii došlo s přibývajícím počtem nakažených ke kolapsu zdravotnického systému. Ze strachu z podobných scénářů se v Schengenském prostoru uzavřela velká část hranic a mnoho evropských zemí vyhlásilo celostátní karanténu, k čemuž se přidala i Česká republika. Koronavirus tak do velké míry ovlivnil životy a běžné fungování všech evropských občanů, ale také firem a veřejných institucí.

Přístup ke koronaviru a jednotlivá opatření vlád se v mnoha státech zásadně liší a Evropská unie se snaží postupy koordinovat a zároveň podniká kroky tak, aby výjimečná opatření měla co nejmenší negativní dopad na ekonomiku, ale zároveň co nejvíce chránila občany. Nadále se však i přes některé pozitivní zprávy o rostoucích počtech vyléčených, pokračujících testech léků anebo podporách občanů a ekonomiky počítá s tím, že současný výjimečný stav ještě nějakou dobu potrvá a v médiích i na internetu nadále silně převažují negativní zprávy. Velice často se objevují také dezinformace o přístupech států a mezinárodních organizací či hoaxy o koronaviru, které šíří paniku a strach mezi lidmi a lživě interpretují současnou situaci a přijatá opatření.

Jaké kroky podniká Evropská unie v této výjimečné situaci a jaká opatření můžeme do budoucna očekávat? Jsou dosavadní kroky dostatečné nebo EU v řešení krize zaspala?  Co vlastně může Evropská unie v oblasti zdravotnictví dělat a jaké možnosti má při současné pandemii? Do jaké míry funguje spolupráce mezi členskými státy a jak ji lze koordinovat? Jak významná je pro nás a další evropské státy pomoc Číny, Ruska a dalších třetích států? Jak často se objevují dezinformace o koronaviru a současné situaci a do jaké míry ovlivňují postoje naší veřejnosti? Odkud a s jakým cílem tyto dezinformace přicházejí a můžeme s nimi něco dělat?

Jana Hybášková, velvyslankyně a zmocněnkyně Ministra pro styky s ESVA z Ministerstva zahraničních věcí ČR a Irena Kalhousová, ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově debatují na téma Blízký východ a Evropská unie. Moderátorem debaty je Ondřej Houska, redaktor Hospodářských novin.

Aktuální vývoj situace na Blízkém východě nabývá na intenzitě. Po vyhlášené porážce takzvaného Islámského státu se světoví politici chvíli těšili z úspěchu a mnozí obyvatelé Evropy věřili, že se situace na Blízkém východě uklidní. V posledních měsících však došlo nejprve k turecké ofenzivě v Sýrii a po novém roce byl při americkém útoku zabit přední iránský generál. Íránská armáda nedlouho poté sestřelila civilní letadlo se 176 pasažéry na palubě. Události v Íránu vyvolaly v regionu vlnu nepokojů, vzbudily obavy řady zemí a budoucí vývoj situace na Blízkém východě je velmi nejistý.

Proč je Blízky východ nestabilním regionem a proč se napětí zvyšuje? Jaké konflikty zde probíhají a jaké jsou jejich příčiny? Jakým směrem se aktuálně může, s ohledem na nedávný vývoj, situace vyvíjet? Jaké může mít potencionální vyostření konfliktu následky pro EU? Jakou roli v regionu hrají Spojené státy americké a jakou pozici mají státy Evropské unie? Zapojuje se EU přímo do řešení problémů? Dokáže v tomto regionu pomoci diplomacie? Jakou pozici a roli by měla mít Česká republika a jak se může napětí na Blízkém východě dotknout našich občanů?

Petra Mazancová, předsedkyně Učitelské platformy a pedagožka Gymnázia Litoměřice, Bohumil Kartous, analytik a komentátor organizace EDUin a Stanislav Volčík, vedoucí Oddělení řízení vzdělávací soustavy a inovací ve vzdělávání na MŠMT a zároveň tajemník DigiKoalice diskutují v online debatě na téma Digitalizace a modernizace českého školství. Moderátorem debaty je Martin Vokálek, zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM. 

Školství v České republice v poslední době zažívá vlnu modernizace a některé školy mají v zavádění nových technologií do výuky velký náskok před ostatními. Kromě používání tabletů, interaktivních tabulí nebo digitálních učebních materiálů je potřebné přeorientovat především metodiku výuky a zaměřit se na rozvoj digitální gramotnosti a dalších dovedností žáků. Tyto schopnosti a zkušenosti budou stále potřebnější nejen pro dovednosti budoucích pracovníků uplatnit se v technologicky orientovaných oborech, ale budou běžnou součástí života každého občana v digitální době. České ministerstvo školství proto v roce 2014 přijalo Strategii digitálního vzdělávání s plánem aktivit do roku 2020. I díky vývoji v posledních dnech a zavření škol vyvstává otázka digitalizace výuky v Česku, kdy jak učitele, tak rodiče zajímá, jakých způsobem může v dnešní době škola a výuka fungovat online.

Na jaké úrovni je aktuálně české školství v porovnání s ostatními členskými státy EU? V čem jsme napřed a v čem bychom se naopak měli inspirovat?  Investuje Česká republika do školství dostatek financí? Jak motivovat učitele, aby zapojovali do výuky nové technologie a aby používali moderní metody vzdělávání? Do jaké míry nám s  rozvojem školství pomáhá Evropská unie? Kam směrují evropské peníze a na co se zaměří Česká republika v novém programovém období po roce 2020? Jak pomůže modernizace školství v uplatnění absolventů na pracovním trhu a jak bude vypadat školství budoucnosti?

Ondřej Kundra, zástupce šéfredaktora, Týdeník Respekt a Klára Kalibová, advokátka a ředitelka, organizace In IUSTITIA debatují na téma 75 let od osvobození Osvětimi. Moderátorkou debaty byla Kateřina Etrychová.

Letos si připomínáme 75. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Během druhé světové války bylo v koncentračních a vyhlazovacích táborech po celé Evropě zavražděno na 6 milionů Židů a celkové oběti holokaustu se pohybují mezi 11 a 17 miliony obětí. Toto výročí je ale důležité nejen jako památka, ale také jako výzva pro dnešní společnost, ve které začíná sílit nesnášenlivost vůči některým menšinám, stejně tak jako popularita krajní pravice. Tyto tendence jdou ruku v ruce s šířením fake news, propagandy proti některým náboženstvím a konspiračních teorií na internetu. Potvrzuje to průzkum Agentury pro základní práva, ze kterého vyplývá, že situace se znatelně zhoršila a nenávistné verbální útoky, obtěžování a narůstající strach příslušníků národnostních, rasových anebo náboženských menšin poslední roky narůstá.

Jaký je význam odkazu obětí holokaustu v dnešní době? Proč dochází v dnešní společnosti k nárůstu antisemitismu a xenofobních tendencí? Má novodobý antisemitismus stejné kořeny jako ten historický? Je vlivem moderních technologií dnešní vlna nenávistných postojů vůči menšinám  nebezpečnější než dříve? Kdo má z těchto tendencí prospěch a co je posiluje? Jaké kroky Evropská unie podnikla v boji proti vzestupu antisemitismu, rasismu a xenofobii? Jakým způsobem bude EU postupovat v budoucnu, jak se k těmto tendencím staví evropské státy a co pro zlepšení situace můžeme udělat my?