Fukocast

Velmi nesourodý guláš, kterým občas problískne pár sekund Jakubiskovy retro-poetiky. Těžko zjistíme, za co může on a za co ti, kteří po něm film dokončovali, ale je bolestně patrné, že se všechno mnohokrát razantně přestříhávalo, přezvučovalo a jinak měnilo. Obsahuje to několik extrémně WTF scén, ale zdůrazňuji, že to (bohužel) není tak špatné, aby to bylo zábavné.

Příjemný retro-závan a asi i nahlédnutí do duše Japonců, kteří si non-stop nechávají od někoho dávat přes držku. Funguje to divným, pro nás nezvyklým způsobem, ale funguje to. Godzilla je prostě natolik spjatá s Japonskem, že jakékoliv její transplantování někam jinam působí nepatřičně.

Skvělé herecké výkony Rodena a Rázlové, většinou kvalitně napsané dialogy, ale ústřední zápletka přerodu otce a syna z hajzlů v lidumily je tak ledabyle načrtnutá a plná laciných berliček, že to do značné míry ničí kouzlo filmu.

Slušný herecký výkon Caleba Landry Jonese a pár originálních a kvalitních audiovizuálních nápadů. Ale celkově to všechno nedrží moc dobře pohromadě a je to spíš přehlídka náhodných cool okamžiků než soudržné dílo.

Jsou filmy, s jejichž ústřední myšlenkou zásadně nesouhlasím, a přesto se mi líbily (namátkou "Princ egyptský" nebo "Jak přicházejí sny"). Problém Vachlerova filmu je v tom, že vás dvě a půl hodiny pouze INSTRUUJE, co si máte myslet o životě a vesmíru, a obsahuje pramálo věcí, kvůli kterým by stálo za to se na něj dívat (například herecké výkony nebo zápletku), pokud vám ty instrukce připadají střídavě legrační a nesmyslné. Je to spíše prapagandistické verbovací video než hraný film. A strašně dlouhé.

Mijazaki k divákům: "Tohle se mi honí hlavou když přemýšlím o životě a když spím. Možná vás to zajímá, možná ne, ale nemám potřebu vám to vysvětlovat, nashledanou." Za sebe mohu říct, že mě zajímá, co se Mijazakimu tou hlavou honí. 

Všechno je to mírně chaotické a zbrklé, ale převážně to funguje a Phoenix i Kirbyová předvádějí zajímavé výkony. Epické scény jsou epické, dočkáme se překvapivého množství humoru a moc by mě zajímalo, jak se svým vyzněném liší čtyřhodinová režisérská verze od téhle. I když si nejsem jist, jestli se na ni v nejbližší době chci čtyři hodiny dívat.

Fincher pořád skvěle zvládá řemeslo a plíživá, pomalá atmosféra filmu není špatná. Problém je námět a scénář, který je v lepších chvílích šablonovitý, v horších chvílích aktivně dementní. Pár dobrých nápadů a scén (rvačka na Floridě) to nezachrání. Ale v rámci netflixové produkce jde o silný nadprůměr.

Typický případ filmu, který si je vědom toho, že je archaický a debilní, a snaží se z toho vytěžit maximum poměrně sofistikovanými způsoby. De facto o totéž se snažily "Star Wars" nebo "Indiana Jones", kterým se to samozřejmě povedlo lépe.

Andrea Absolonová prožila tři/čtyři zajímavé/osudové události, tento film nás o nich adekvátním způsobem informuje, ale nedaří se mu mezi nimi najít žádné zajímavé dramatické souvislosti, ze kterých by něco vyplývalo. Pokud tvůrci namítají, že "ale takhle to doopravdy bylo", měli radši natočit dokument.

Vzhledem k tomu, že jsem málo očekával (a videohry jsem nehrál), mě to vlastně docela příjemně překvapilo. Není to v ničem revoluční, ale má to slušný scénář, režii, herecké výkony a vytváří to docela fungující "lore" v pozadí toho všeho. Možné varování: Scény "Strašidelné figuríny někoho vraždí" představují jen asi 15 minut filmu.

Prvních 60 minut skvělé a možná nejlepší letošní český film. Pak zničeho nic úplně přestane fungovat, zničí všechnu tu pracně budovanou atmosféru a vyšumí zcela do ztracena. Škoda.

Čas běží a super filmy mého mládí zřejmě už nejsou tak super...

Velmi podobné "Nabarvenému ptáčeti". Po 30 minutách je jasné, na co se koukáme, a zbylé dvě hodiny je pak permutováno totéž pořád dokola. Extrémně předvídatelné, nudné, artově černobílé a cpoucí nám do hlavy extrémně triviální poselství, hraničíčí místy až s hloupou a nechtěně vtipnou propagandou.

Dokonalé výpravné "oldschool" drama, ale přitom plné originálních a nekompromisních nápadů. Jsem moc rád, že se kvalitní režiséři mohou pořád dostat k penězům a natočit něco ne zcela komerčního. Jedinou drobnou výtkou je ta délka (206 minut), která se blíží hranici toho, co se dá v kině na jedno posezení fyzicky vydržet.

Propracovanější koncept a provedení než Nolanovo "Memento". A to jde prosím o více než 50 let starý film a je to "jenom komedie".

Mírné podivnosti a nejasnosti v ději nic nemění na tom, že jde po delší době o český film, který funguje, vypadá profesionálně a bez problémů snese srovnání se světovou produkcí.

Bizarní skutečný minipříběh byl Hollywoodem přetaven do čehosi s "vyšším posláním", nad čímž by většina aktérů toho minipříběhu asi kroutila nevěřícně hlavou. Kromě toho má tento film specificky antičeský problém v tom, že je strašlivě ukecaný a točí se převážně kolem lidí, organizací a činností, ve kterých se většina Čechů vůbec neorientuje a nikdy o nich neslyšela (přičemž film skoro nic z toho nevysvětluje). Je to ale velmi slušně řemeslně natočeno.

V prvních minutách jsem byl nadšen. O 100 minut později jsem chtěl, aby to co nejdřív skončilo a nikdo už nic neříkal a nedělal. Působivá vizuální stránka a nápaditý worldbuilding ve službách zápletky, která je naprosto triviální a špatně vyprávěná (něco se zjevně zásadně přestříhávalo), ale tváří se jako kdyby šlo o bůhvíjak filosofické dílo.

Film je poněkud schizofrenní v tom smyslu, že chvílemi je to velmi komorní, skoro televizní záležitost, a chvílemi kopíruje Pearl Harbor Michaela Baye (v několika různých scénách). Ohledně historických událostí jsem měl v hlavě stejný zmatek před ním jako po něm. Hlavním důvodem, proč ho vidět, je neidentifikovatelná Helen Mirrenová.

Skoro všechno v tomto českém filmu se inspirovalo Blade Runnerem (oběma díly). Emoce ale vůbec nefungují a herecké výkony nejsou nic moc, takže zbývá jen překombinovaná, nesmyslná, ukecaná detektivka z budoucnosti s pár minutami slušných triků.

Tři dospělí lidé si hodinu povídají o videohře, která se vlastně nikomu z nich moc nelíbí, ale někteří z nich by jí rádi ještě dali šanci!

Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu.

Velmi slušná padesátiminutová epizoda nějakého (hypotetického) komorního Netflix seriálu, která je zbytečně natažena na dvojnásobek a vyplněna vatou.

Je to něco hodně podobného jako Trierova "Melancholia", jen to stálo tisíckrát méně. Což je částečně pochvala mladých tvůrců a částečně upozornění, že je to pekelná nuda i při stopáži 75 minut.

Dvojku jsem neviděl, ale jednička se mi dost líbila a u trojky je to stejné. Je až s podivem, jak přitažlivě a originálně dokáží Fuqua s Washingtonem převést na plátno tak otřepaný námět.

Film neobsahuje žádné explozivní akční scény, psychedelické vizuály ani nic podobného. Měl by fungovat jen díky propracované thrillerové psychologii svých postav. A ta funguje velmi špatně a postavy působí jako dementi. Moje teorie je, že někdo hodně zmrvil scénář španělského originálu (který jsem neviděl).

Trochu jsem se obával, ale je to docela příjemné překvapení. Pár opravdu dobrých vtipů, trocha toho srdíčka, střídmá délka... Jen škoda, že naprostá většina kopií bude s českým dabingem. Ten sice není špatný, ale originál to prostě není a humor původních dialogů je do značné míry nepřeložitelný.

Zcela smyšlená (s fiktivním dějem a herci) parodie / pocta hollywoodským filmům, která se snaží používat různé prvky skutečných událostí a vůbec se jí to nedaří, takže nedává žádný smysl ani sama o sobě, zcela izolovaná od reálného Kazmy a jeho akcí. Reklamní kampaň plná tajemství a narážek jen kamufluje to, že film žádný zajímavý obsah nemá.

Pokud už mají existovat filmy, které jsou od začátku do konce reklama na korporátní produkt, pak je dobře, že jsou aspoň takhle kvalitní. Vlastně docela příjemné překvapení, technicky moderně bezchybné, námětem oldchoolově tradiční. A to mě naprosto nezajímají realistická rychlá auta a tím méně jejich simulátory.

I když se v tom angažoval Seth Rogen, je to především film pro malé děti, které samy ještě ani nejsou "teenage". Bohužel. Kromě vizuální podoby na něm není nic zajímavého, obzvlášť pro Čecha, který neuslyší původní znění.

Stručné, úderné, bezchybné, se skvělými hereckými výkony a režijními nápady. Škoda, že Tony Kaye žádný jiný celovečerní hraný film nenatočil (nebo aspoň "nedokončil").

Je záhadou, proč to Disney vůbec natáčel, protože je to po všech stránkách horší a nudnější než 20 let stará verze s Eddiem Murphym. Prakticky jediným pozitivem pro mě byly různé odkazy na stejnojmennou atrakci, které asi většinu českých diváků nechají zcela chladnými.

Představte si, že máte pětihodinovou ságu plnou zajímavě prokreslených postav, dramatických zvratů a superemotivních vyvrcholení, vyberete z ní JENOM sto minut těch superemotivních vyvrcholení a uděláte z nich stominutový film, ve kterém pak jsou jen superemotivní pointy, ale nic mezi nimi. Žádná definice postav, žádné zápletky, nic. Místo všech zápletek a gradací jsou voiceovery, které vysvětlují, co se postavám stalo, co právě cítí a co má cítit divák. Nedivil bych se, kdyby to byl náborový film produkovaný nějakou sektou Jaroslava Duška. Jediným pozitivem je řemeslná stránka, kdy některé záběry (kde se nemluví) vypadají jako slušně výpravné cestopisy.

Očekával jsem hodně a dostal jsem ještě o něco víc. Téměř po všech stránkách dokonalé a tři hodiny utekly jako voda. Jen mi to připadalo místy až příliš nabité informacemi a emocemi, takže jsem měl trochu problém všechno současně zpracovávat.

Dokument o audiovizuálních médiích, propagandě a podobných věcech, který pro vás bude tím zajímavější, čím méně koukáte na YouTube, TikTok a podobné věci. Přes svou krátkou stopáž se místy trochu vleče.

Bohužel nic, co by pro mě vybočovalo z nezáživného mírného nadprůměru posledních několika dílů. V některých ohledech dokonce ještě slabší (příliš digitální akční scény, příliš dlouhé nesmyslné tlachání).

Velmi vydařený film, který ukazuje, v čem je i dnes síla "tradiční" animace (i když je pravděpodobně stoprocentně digitální). Vhodné i pro lidi, kteří se v japonských animovaných věcech dosud vůbec neorientují. Rozhodně nejen pro děti (ale i pro ně, pokud přečtou titulky).

Docela legrační a také docela informativní, především pokud jste o Howardu Sternovi nikdy neslyšeli.

Je to především pro děti, skoro jsem se styděl, že na to jdu, ale... Je to svižné, nemá to žádné komplikované hluboké poselství a nepamatuju si, kdy naposledy jsem se u animovaného filmu tolikrát uchechtl. A dabing je velmi slušný.

Mám z toho podobně hořké pocity jako z posledních Star Wars. Jako typická žánrová podívaná to docela ujde. Jako pokračování nebo dokonce uzavření legendární ságy je to značně zoufalé a bezradné. 

Abychom si dohnali vzdělání, pustili jsme si tři starší filmy, které režíroval Mike Nichols: Absolvent [The Graduate], Kdo se bojí Virginie Woolfové [Who's Afraid of Virginia Woolf?] a Tělesné vztahy [Carnal Knowledge]. Jsou fajn!

Skoro dokonalý film, na kterém mi mírně vadilo jen občasné přílišné zjednodušování a zkratkovitost chování hrdinů. Klidně mohl být o půl hodiny delší.

Po "Francouzské depeši" jsem se domníval, že Wes Anderson se svým unikátním stylem již nemůže dál jít. V tomto filmu se mu podařilo jít ještě dál. Je to zajímavé, ale je to už moc přeplácané a nebaví mě to tolik jako jeho starší filmy.

Úžasná vizuální podoba, poučná pro každého, kdo se chce věnovat animaci. A strašlivě předvídatelný a hloupý scénář, který jako kdyby náhodně smíchala nějaká ne moc dobrá umělá inteligence ze "zaručeně fungujících" ingrediencí všemožných animovaných filmů.

Není to komedie a není to film pro masy. Je to extrémně laciný film, ale jeho tvůrci věděli, co a jak si za ty peníze můžou dovolit. Je to série hodně depresivních minimalistických krátkých scének, které jsou svou divnostní překvapivě konzistentní. Pokud to není náhoda, bravo tvůrcům.

Nemůžu říct, že by v této komedii byly nějaké do očí bijící filmařské prohřešky. Jen je v ní všechno strašlivě neoriginální, unavené a nezajímavé. Dlouho jsem neviděl tolik nudy v pouhých 90 minutách. A zajímalo by mě, co měl znamenat ten český název.

Z audiovizuálního hlediska je to pořád naprostá bomba a v některých okamžicích vrchol experimentální animace. Bohužel, emocionální rovina funguje o něco hůře a 140minutová délka je opravdu moc, vzhledem k tomu, že je to vlastně upoutávka na další film.

Velmi kvalitní (tedy na české poměry vynikající) historické drama typu "tucet politiků spolu 90 minut v různých permutacích mluví". Osobní drama Františka Kriegela zabírá překvapivě (vzhledem k reklamní kampani a názvu) jen malou část filmu (oněch zbývajících 30 minut) a je to pouze standardní dojení emocí tradičními filmovými postupy (satanističtí StBáci a Rusové, zrádná cukrovka atd). Rozhodně bych doporučil tento film vidět, pokud se chcete atraktivní formou něco víc dozvědět o událostech srpna 1968. 

Jako fanoušek původní animované verze jsem prožíval podobně bolestné pocity jako u Aladina a připadalo mi, že nikdo z tvůrců vůbec nechápe, co a proč bylo tak kvalitní na originálu.