Headliner CZ

Podcastová revue časopisu Headliner pokračuje. Tentokrát pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a Wlado Sejk sestavili žebříček kokotů rokenrolů. tedy hudebníků, které milujeme pro jejich hudbu, ale raději bychom neznali jejich postoje. Dočkáte se důkladné analýzy kokotství Rogera Waterse i obhajoby jeho práv na svobodu. Zabývali jsme se také vybranými citáty od Morriseyho, Ericem Claptonem, Jarkem Nohavicou nebo Petrem Kolářem. V Youtube trendech jsme protrpěli například nový klip Lucky Vondráčkové, ve kterém se umělkyně nemůže rozhodnout, zda chce či nechce vykonat striptýz. A aby byl svět v rovnováze, nechybí ani tipy na novou hudbu, která se nám líbí. A velká hádka o novým singlu Blur.

Co je obsahem čtvrtého vydání? 

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu páté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

A nezapomeňte dorazit na naši živou show v neděli ve 14:05 na festivalu Rock for People!

"V něčem to byla skvělá doba. Sice nic nešlo, ale na všem záleželo. Dnes všechno jde a na ničem nezáleží," vzpomíná v podcastu Headliner CZ Michal Horáček na vznik zásadní nahrávky československé populární hudby i své textařské kariéry.  

Album V penziónu Svět se v roce 1988 vymykalo snad vším. Hity jako Štěsti je krásná věc, S cizí ženou v cizím pokoji, nebo Buřty, pivo a nenávist zlidověly a hrají se dodnes. Byla to nahrávka plná svobody v éře, která byla ještě pořád mizerná, ale už se řítila ke svému zániku.

Jak zní album V Penziónu Svět po pětatřiceti letech? Jak se tehdy do Prahy dostal zvukový mistr od Mike Oldfielda? Co dělala ve studiu Hana Zagorová? A čím to, že songy z něj zní pořád aktuálně?

Hostem Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ byl tentokrát Michal Horáček.

Podcastová revue časopisu Headliner pokračuje. Tentokrát se pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a Wlado Sejk ponořili do bažin kýče Eurovize. Vytočili se do běla nad východem zapletenými copy kapely Vesna a zapátrali v historii až k písním, kdy jejich frontwoman zpívala o holení bobrů. Podrobnějšího rozboru se dočkalo i nové album Eda Sheerana. A aby byl svět v rovnováze, nechybí pohled do trendů ani tipy na novou hudbu, která se nám líbí.

Co je obsahem čtvrtého vydání? 

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu čtvrté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

Nahrávky Circusu Praha nenajdete na Spotify ani Apple Music, přesto zůstává iniciační kapelou pro řadu českých muzikantů. Mohl za to Brad Stratton, Američan, který se naučil perfektně česky a tuzemským hudebníkům přirozeně dodal pocit světovosti. Na Brada Strattona, který nečekaně zemřel loni v září, se bude 18. května vzpomínat v Malostranské Besedě. Hostem Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ byl proto jeho spoluhráč a kamarád Honza Ponocný. Připomíná pražskou hudební scénu devadesátých let, společné chvíle s Red Hot Chili Peppers na pódiu i úsměvné momenty, kdy česká rádia vyčítala Američanovi, že zpívá anglicky.

Podcast Headliner CZ tentokrát doplňuje řada dobových písní, které si dnes v digitálním světě není možné pustit. Ale jejich kouzlo se neztratilo.

Kdo byl Brad Stratton?

A čím ovlivnil českou hudební scénu?

Podcastová revue časopisu pokračuje. Tentokrát si pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a Wlado Sejk vzali na paškál téma využití umělé inteligence v hudbě. Nechybí trendy ani tipy na novou hudbu!

Co je obsahem třetího vydání? 

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu třetí části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

Mají se revivaly a tribute bandy brát vážně? Netradičním hostem Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ byl tentokrát Michael Kluch, frontman kapely Queenie, která letos odehraje dva velké halové koncerty 18. a 19. května v pražské O2 aréně. Jaké to je prožít sedmnáct let v kůži Freddieho Mercuryho?

"Vždycky jsme se snažili dělat jinak, než ostatní podobné kapely. Začali jsme v roce 2005 a byli jsme na stejné úrovni jako řada ostatních tribute bandů. Možná jsme na tom byli i hůř, protože oni měli náskok," vypráví Kluch. "My jsme si ale řekli, že nechceme pořád dokola hrát jenom We Will Rock You a I Want to Break Free. Chtěli jsme hrát  i věci, které byly pro publikum nevšední. A tak jsme třeba udělali půlku alba Hot Space a mysleli si, jak jsme skvělí a co všechno fanouškům nenabídneme..." popisuje cestu k jedné ze světově nejúspěšnějších koncertních show na motivy Queen.

"Řekl bych, že dneska už škatulku tribute překračujeme. Říkáme tomu koncertní divadlo. Všichni jsme v rolích, všichni jsme na jevišti, musíme být dobří hudebníci, protože ta muzika není jednoduchá. A i když ta hudba není autorská v tom smyslu, že bychom tvořili vlastní muziku, ale protože se snažíme posouvat hranice žánru tribute, tak v tom satisfakci cítíme," vysvětluje Kluch, který ještě v roce 2011 pracoval jako úvěrový specialista v bance. "Ucházel jsem se o místo ředitele pobočky. Řekl jsem si: Když mě vezmou, budu dělat ředitele v bance. A když ne, tak se zkusím naplno věnovat kapele. Nevzali mě a utvořili tak moji historii," vypráví o začátcích kapely, která se svou show sklízí úspěch po celém světě.

A jak se dívá na různorodé reakce, které i díky svému pěstěnému kníru vzbuzuje, i když si jde třeba jen koupit rohlíky? "Spousta lidí mi řekne: Ty šašku, na co si to hraješ. A já si na to odpovídám: Já si na nic nehraju, já hraju toho Mercuryho hraju. A jestli se vám to nelíbí, tak na to přeci chodit nemusíte," vypráví. "Jenže pak za vámi přijdou lidi, kteří se rozbrečí, když se s nimi vyfotíte. Freddie Mercury byl nesmírně charismatický a mají s ním podivné spojení, které vzniká mezi jevištěm a hledištěm a kterému sám moc nerozumím. Tím, že se do Mercuryho stylizuji dávám některým lidem naději, že se ho můžou alespoň trochu dotknout. Já si to na zeď nepověsím, ale těším mě, že i tímhle způsobem můžu někomu zpříjemnit den nebo týden." 

Co obnáší dělat tribute band na světové úrovni? A co nabídnou koncerty 18. a 19. května v O2 aréně? A jak se na činnost Queenie tváří samotná kapela Queen?

Saxofonistka Nela Dusová a kontrabasistka Klára Pudláková patří mezi nejzajímavější osobnosti nastupující jazzové generace. Společně působí v kapele 2in2out. V dalším díle podcastu 32 Bar Talk, který připravuje magazín Headliner ve spolupráci s festivalem JazzFestBrno, probrali s moderátorem Jakubem Gaťkem současný stav české jazzové scény, umělou inteligenci i genderové otázky. „Myslím, že téma ženské otázky je stále aktuální. Je potřeba o něm mluvit, ale ne uplakaným způsobem,“ říká Dusová. Pudláková ji doplňuje: „Myslím, že v jazzu není nepoměr v mužských a ženských honorářích. Spíš je pořád málo holek, které ho vůbec začnou dělat.“

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu druhé části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

Podcastová revue časopisu Headliner neplánovaně pokračuje hned druhý týden po sobě.

Tentokrát si pánové Honza Vedral, Dany Stejskal a Wlado Sejk totiž vzali na paškál aktuální téma - hudební ceny. Jak se stalo, že hudební kritici vyhlásili v cenách Apollo singlem roku hyperpopovou jízdu tramvají číslo 17 od Matt213? Kdo všechno sedí v České hudební akademii, která rozhoduje o Andělech. A proč jí tak dlouho trvalo objevit Calina? Plus povídání o drsném muži z Ostravska, který se s prodejem tvrdých drog dostal na čelo českých trendů i o trávníku Báry Polákové.

NOTY VOLE přináší názory, novinky, hádky a komentáře k dění na české i světové hudební scéně. A také tipy na alba a singly, které byste rozhodně neměli vynechat.

Co je obsahem druhého vydání? 

Jak se volí singl roku podle hudebních kritiků? 

Kdo se může stát členem Andělské akademie? 

Existuje cena, kterou by mohl dostat Tomáš Savka?  

Proč nemají jazzmani svůj galavečer? 

Hard Rico a jeho ódy na tvrdé drogy.

A čím nás okouzlila nová hudba od Romy, Luke Combse a boygenius.

To a mnoho dalšího si můžete poslechnout v druhém vydání revue NOTY VOLE!

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k poslechu nové podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my. 

Názory, novinky, hádky a komentáře k dění na české i světové hudební scéně. To je náplní nové série v rámci podcastu Headliner CZ. Ta získala název podle nejčastěji používaného slovního spojení, které v této hudební revue, v níž za mikrofon usedli Honza Vedral, Wlado Sejk a Dany Stejskal, padají. NOTY VOLE!

Co je obsahem prvního vydání? 

Jaký je stav českého hudebního průmyslu?

Jak se Michal David vyšvihl na páté místo v nejprodávanějších albech roku?

Mají se kulturní novináři cítit jako umělci?

roč vyzkoušet Apple Music Classic?

Jaký je smysl textů umělce jménem Raego?

Co mají společného Pokáč a Marek Ztracený?

Proč poslouchat mladou českou kapelu Sundrinker?

Mají ještě kapely jako Depeche Mode a Metallica vydávat nová alba, nebo to mají radši zabalit?

Co si myslíme o jejich nových albech?

A jaké jsou naše hudební tipy a proč právě Sunnbrella, Doom Regulater, nebo MC Gey?

To a mnoho dalšího si můžete poslechnout v prvním vydání revue NOTY VOLE!

Championship Music patří v tuzemské hudební branži mezi malá ale důležitá vydavatelství. O úspěchů Bena Cristovaa i Jana Bendiga, plánech na zahraniční kariéru i nových akvizicích Báře Polákové a Majku Spiritovi mluvil v podcastu Headliner CZ Honza Vedral s jeho majitelem a šéfem Lukášem Rychtaříkem. 

Hudební historik, publicista a autor řady skvělých publikací Radek Diestler je známý svou exaktností. Působí v Popmuseu, které má sídlo v pražském klubu Kaštan, a pořádá pozoruhodné výstavy zaměřené na hudební historii. O té byla řeč i v rozhovoru Honzy Vedrala pro podcast Headliner CZ. Konal se totiž u příležitosti vydání knihy Praha beatová, v níž Radek Diestler zmapoval klubové dění v metropoli od padesátých let.

To podstatné o její povaze je řečeno už v anotaci: „Praha beatová nabízí „Magical Mystery Tour“ po pražských lokalitách spojených ve druhé polovině 20. století (s mírným přesahem za rok 2000) s rockovou hudbou. Navštívíme kluby, sály, kulturáky, máničkovské hospody, otevřené byty i zkušebny. Vypravíme se za Bosou hlavou i Plechovým dědečkem, na rock‘n‘roll půjdeme do Merkuru i na Rokosku, na metal do Barikádovny. Odkryjeme tajemství popelářské bedny před New Clubem a uvnitř okusíme proslulou leteckou limonádu. A pak skončíme na hřbitově, jako ostatně všichni.“

"Zpívat jsem vždycky chtěla. Nikdo mě do toho netlačil. Moji rodiče se mě na to ptali každý den, než podepsali smlouvu s Leškem Wronkou. A ta smlouva se chystala strašně dlouho, snad rok. Objevil mě v jedenácti letech a když mi byl dvanáct, zkoušeli mi vysvětlit, co to znamená závazek," popisuje Ewa Farna v rozhovoru s Honzou Vedralem svoje začátky.

Řeč byla o mnoha tématech: Jak prožívala první vystoupení na diskotékách, proč si ze všeho nejvíc přála jezdit kapelní dodávkou, o hodnotících poradách po koncertech, o tom jak z pódia vyhlásila "dovolenou v Terezíně" i o Ewině cestě k tvůrčí samostatnosti, kořenech její paličatosti, nejlepším hudebním zážitku a udržování balancu mezi světy Slavíků a Andělů.

Před oslavou třicetin, které chystá 14. října v O2 aréně, jsme s Ewou Farnou prozkoumali kořeny současného českého popu i to, jak ho vnímá holka, která v něm prožila dětství, vyrostla, složila maturitu a dospěla.

Pianista Daniel Bulatkin je považován za jeden z největších talentů české jazzové scény. Narodil se roku 1999 v Praze a už ve svých patnácti letech získal třetí místo v prestižní soutěži Pianista roku pořádané firmou PETROF, které se účastnil jako nejmladší soutěžící v historii. Záhy začal hrát v kapelách se zkušenými jazzmany. V dnešní době je k slyšení jako sideman ve formacích od straight-ahead a moderního jazzu až k prog-rocku, neo-soulu, či world music. 

Zároveň pilně pracuje na vlastních projektech a druhým rokem získává zkušenosti při studiu v Rotterdamu. V podcastu 32 Bar Talk, který společně s magazínem Headliner připravuje festival JazzFestBrno, se rozpovídal také o své lásce k hammondkám či o tom, že ne všechno v Nizozemsku je zase úplně růžové. Moderátorem podcastu je trumpetista Jakub Gatěk.

Honza Vedral a Dany Stejskal vás v nové epizodě zvou na 9. narozeniny časopisu Headliner, které se konají 9.3. v pražské Malostranské Besedě. Jak zní píseň, kterou nám složil Circus Ponorka k narozeninám? Proč spolu s ním letos zahrají právě James Harries, November 2nd a The Atavists? A co právě řešíme za redakčními dveřmi Headlineru? Poslechněte si podcast Headliner CZ a přijďte to s námi oslavit do Malostranské Besedy. Vstup je jako vždy zdarma. 

„Pearl Jam poprvé v Praze? Mám nahrávku!“ směje se speciální host Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ Marek Johnny Větrovec. Je opravdu největším žijícím koncertním fanouškem v Praze a možná i v republice?

Jazzový kytarista David Dorůžka byl dalším hostem podcastu 32 Bar Talk, který společně připravují magazín Headliner a festival JazzFestBrno. David Dorůžka prožil léta na přelomu milénia na proslulé Berklee College of Music v Bostonu. Škola udělila Dorůžkovi vedle plného stipendia také několik ocenění, např. Wayne Shorter Award a Jimi Hendrix Award. Tehdy se zúčastnil také mistrovského kurzu pro mladé hudebníky v Coloradu, kde jeho lektory byli mimo jiné Herbie Hancock, Brian Blade, Joshua Redman a Christian McBride. Dnes je Dorůžka nejen úspěšným skladatelem a hudebníkem, ale sám se stal také pedagogem. „Jakákoliv institucionalizace umění může při špatném přístupu uměleckému vyjádření ublížit, na druhou stranu si ale myslím, že školství plní i mnoho pozitivních rolí. Dnes to mají muzikanti daleko snazší, mají informace, spoustu učitelů, nejsou tam žádná rizika,“ prozradil moderátorovi, hudebníkovi a svému bývalému žákovi Martinovi Konvičkovi.

Aneb začalo to Křečovýma žilama a Gumovým knedlíkem. Jednoho dne se u nás v redakci zjevil nečekaně Petr „Hraboš“ Hrabalik a přinesl s sebou dva poklady. Honza Vedral si s ním hned domluvil natáčení podcastu o Hrabošově kapele Našrot. Jeden z prvních českých hardcorových spolků totiž oslaví 28. ledna v pražském klubu Vagon 35 let na scéně.

Klavíristka Nikol Bóková byla dalším hostem podcastu 32 Bar Talk, který společně připravují magazín Headliner a festival JazzFestBrno. Mladá talentovaná umělkyně vystudovala klasický klavír, zároveň však propadla jazzu a toto její okouzlení vedlo v roce 2019 k nominaci a v roce 2021 k zisku Ceny Anděl v jazzové kategorii.

„Ze začátku jsem se cítila v jazzu trochu nemístně, jako jazzová umělkyně jsem si nepřipadala, říkala jsem, že je nonsens se takto zařazovat. Ale teď už se v něm cítím jako ryba ve vodě, protože dokáže nabídnout absolutní svobodu,“ prozradila moderátorovi, svému kamarádovi a nástrojovému kolegovi v jedné osobě Martinovi Konvičkovi.

Vlček, Konáš a Vedral se ohlížejí za rokem 2022 (nejen) v české hudbě. 

"Je to ekonomicky tak náročný ročník, že jedině vyprodanost je meta, které musíme dosáhnout," říká ředitel Rock for People Michal Thomes v rozhovoru s Honzou Vedralem o chystaném pokračování festivalu Rock for People. Zatímco většinu hudebních pořadatelů i klubů v republice covidová a energetická krize přidusila, jeho společnost Ameba se rozhodla uspořádat největší ročník v historii. Potřebuje, aby na něj přišlo 40 tisíc diváků. "Dvě hlavní kapely na rok 2023 stojí víc, než celý line up letošního roku včetně Green Day. Tu mičudu jsme si poslali hodně dopředu a teď se musíme hodně ohánět, abychom ji dohnali," vysvětluje Thomes.  

S Green Day  si podle něj Rock for People vyzkoušel vstup do extraligy a úplně jinou úroveň produkce. "Když tříčlenná kapela napíše, že přijede dvaceti kamióny a patnácti autobusy a v týmu má 90 lidí a co všechno potřebují. Z toho už nebyla cesta, jak to po česku pošolíchat," vysvětluje evoluci festivalu. Headlinery ročníku 2023 jsou proto kapely Slipknot, Muse, Machine Gun Kelly a The 1975. 

Co to znamená pořádat tak velký festival a co ve festivalové branži změnila uplynulá léta? "S nostalgií vzpomínám na covidové roky, kdy agenti kapel byli hodní  a pokorní a říkali nám, že jsme na stejné lodi, musíme si navzájem pomáhat a v téhle krizi musíme čelit společnými silami. A teď už je po krizi a jsou ostrý jak břitvy," prozrazuje detaily z pořádání hudebních festivalů. Velké spory totiž nejsou jen o peníze, ale i o takzvaný billing - jakým písmem a v jaké pozici bude který interpret uvededný na plakátu. "To letos řešíme pořád. Je to extrémní poměřování velikostí fontů," vypráví pobaveně Thomes. 

Pořádání festivalu je podle něj  uměním čelit krizím odjakživa. "Nějaké přichází permanentě. Pořád se něco děje a nkdy nic není v ideálním uspořádání. To, čemu jsme čelili za covidu a co prožíváme teď, ale i tak hraje prim," přiznává Thomes. A líčí problémy, které provázely rok 2022, kdy v Evropě došly tourbusy a řada kapel na poslední chvíli rušila bez náhrady a na účet pořadatelů celá turné.

Festival Rock for People se sice koná v Hradci Králové, ale společnost Ameba má kanceláře v Praze, kde se také během roku věnuje pořádání koncertů. Zde také Thomes ještě před covidem naplánoval sérii velkých koncertů pod širým nebem nazvanou Prague Summer Festival. "To byl projekt, který jsme si vymysleli pro Ledárny v Braníku. Kvůli covidu neprobehnul a kolem Ledáren začalo být rušno. Nebyli jsme na stejném místě, ale Praha 4 nám to nakonec ze strachu před peticemi zrušila," vzpomíná na martyrium pořádání. "Octli jsme se v situaci, kdy jsme měli domluvené kapely, zaplacené zálohy, ale neměli jsme kde ty koncerty udělat. Naštěstí jsme nakonec našli nové místo, které jsme nazvali Powerstation. Kvůli komplikacím to ale nebyl ekonomicky nejúspěšnější projekt," dodává. "Je velkou otázkou, jestli s tím budeme v příští sezóně pokračovat. Je před námi nejistota. Nevíme, co udělá letošní zima, kdy všichni straší drahými energiemi a kousek od nás se válčí. Výhled je nejistý, soustředíme se na naši vlajkovou loď Rock for People. A s rozhodnutím o ostatních projektech vyčkáváme."

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Improvizovaná podcastová revue Oto Klempíře a Honzy Vedrala na téma stavu české populární hudby, která začala vánoční pohodou, aby vyvrcholila nikýmnevypsanou soutěží Headliner hledá soundtrack pro prezidentské kandidáty. 

Zásadní myšlenky:

"Eskalace Dobra proti chystané desce J.A.R. zní jako dorostenecká kapela." 

"Bez sněhu není vánoční píseň." 

"Generál by mohl lidem nabízet v písni poslední kulku zdarma." 

„Byl to vždycky takový otloukánek, jsem rád, že se toho vinylu taky dočkala,“ říká baskytarista Mardoša o aktuální reedici desky Kluci kde ste?, kterou Tata Bojs křtí 23.11. v pražském Divadle Archa. 

„Byla to druhá deska, kterou jsme si připravili celou v našem domácím studiu. Pořád jsme jezdili na Deltu a něco hledali,“ vzpomíná na její nahrávání zpěvák a bubeník Milan Cais. 

Mardoša a Cais coby hosté Honzy Vedrala podrobili pozapomenuté album po letech pitvě. „Digitální studia tehdy začínala. Peníze, které nám dala firma na studio, jsme použili na techniku vlastního studia. Na těch deskách je to zvukově znát,“ ohlíží se za albem, z něhož pochází jejich možná největší hit Pěšáci. 

„Mělo to velkej ohlas na Myspace!“ vzpomíná pobaveně Mardoša na album, na němž hostuje i kultovní undergroundová formace Ženy. 

Došlo ale i na další témata. Co bude s Tata Bojs po odchodu Jury Hradila? Jak se změnil jejich přístup k tvorbě po patnácti letech? A co čekat od sci-fi filmu, který i v době covidu o kapele chystal na příští rok režisér Marek Najbrt?

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Jarda Konáš a Honza Vedral se rozhodli podrobně rozebrat výsledky letošního udílení a hlasování v anketě Český slavík. Jak relevantní a důsledná je anketa, ve které podle pořadatelů skončil poslední Karel Gott, kuchař slavný z bulváru má víc hlasů než ikona české populární hudby a řada hlasujících ani nepozná, co je to kapela? 

A jaká byla nejpozitivnějí zpráva šedesátého ročníku Slavíků, kterou měla v režii TV Nova?

"Jsem z toho taky v rozpacích. Ale není to žádný oslavný dokument, kde by seděla maminka a babička a vyprávěly, jak jsem skvělej," vypráví pražský dýdžej a producent Jakub Nobodylisten Strach v rozhovoru s Honzou Vedralem o dokumentu Generace A: Ať si každej dělá, co chce. "Je to zachycení doby a světa kolem mě. Lidi z jiných světů se z něj dozvědí něco o subkultuře," popisuje snímek režiséra Kryštofa Zvolánka,  který měl premiéru na jihlavském filmovém festivalu.

Nobodylisten za sebou má silný rok. Je podepsaný pod úspěšným mixtapem J.EDEN E-GEN, který udělal pro Yzomandiase, produkoval část alba Emmy Smetany a Jordana Haje a znovu naskočil do kolotoče večírků a dýdžejských parties, ze kterých před covidovým obdobím vystavěl fenomén jménem Addict. "Tempo, kterým jsme já a parta kolem jeli, bylo vražedný. Neuměli jsme na nic říct ne. Naučil jsem se zpomalit," ohlíží se nyní za obdobím posledních dvou let. 

"Konečně zase prožíváme naplno rozjetou podzimní a zimní sezónu. Teď nezzbývá, než to všechno dohrát a dát si zase chvíli pauzu. Potřebuju zmizet," uzavírá Jakub Nobodylisten Strach. 

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Mohou ještě dnes existovat domovské klubové scény pro mladé kapely? I o tom si Honza Vedral povídal s dramaturgem Malostranské besedy Martinem "Wóďou" Vodehnalem v dalším pokračování volného podcastového cyklu Pražská hudba II. Řeč byla i o jeho zkušenostech tourmanažera Vypsané fixy a akustických koncertech, za které Wóďa vyměnil hraní s půlpunkovou kapelou Špuntkvaně.

"Chodí míň lidí. Víc si rozmýšlí, než na něco přijdou. I u stálic, které měly vyprodáno dopředu, trvá, než se koncert vyprodá. Nalákat lidi, aby přišli, nám dá mnohem větší práci," popisuje Vodehnal realitu pražských hudebních klubů po covidu. "Je těžký lákat lidi někam, kam se jim nechce. Pojďme se na to ale podívat tak, že nějaká zábava být musí, nebo se z toho zblázníme," dívá se ale do budoucnosti pozitivně. V roce 2023 by rád konečně naplnil svoji vizi, aby se z Malostranské besedy stal klub nejen pro generaci rodičů dnešních teenagerů, ale svůj domov tu našly i mladé kapely a scény kolem nich.  

Bude se do Besedy jednou chodit i na hip hop? I o tom byla řeč v novém vydání podcastu Headliner CZ. 

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Klesající návštěvnost. Rostoucí ceny energií. A nepředvídatelné rušení a překládání dlouhou dobu plánovaných koncertů. Nejen v hlavním městě stojí česká klubová scéna na prahu velké proměny. "Covid na nás dopadá teď. Já jsem dva roky přežil bez problému, protože všichni řešili covid, covid covid. Tady máte peníze navíc, tady vám vyjdeme vstříc… A teď? Už je po covidu, už nepotřebujete pomoc," říká ředitel MeetFactory Marek Lakomý v dalším díle volného cyklu podcastů Pražská hudba II.

V rozhovoru s Honzou Vedralem hovoří o tom, jak se jeho klub vyrovnával s dopady pandemie, změnou dramaturgie i menší chutí lidí chodit do klubů. "I velká jména, která u nás hrála, měla letos návštěvnost nižší. Do roku 2023 s tím budeme muset začít nějak výrazněji pracovat. Kapely, na které dřív přišlo bez problému 500 nebo 600 lidí dnes mají 400 nebo 200 lidí v sále. Je to opravdu špatný," popisuje Lakomý realitu hudebních klubů, které v dramaturgii nesází jen na mainstreamová jména. A který se netýká zdaleka jen MeetFactory. "V současných rozpočtech na hudební akce figurují naprosto minimální částky. Třeba 50 lidí a 300 korun. Zbytek zaplatíme z dotací a od donátorů," přiznává.

"Budeme si muset zvyknout na novou realitu hudby. Jako se dřív říkalo, že galerie a divadla bez dotací nemohou nezávisle fungovat, tak to teď nepůjde ani u té hudby," říká ředitel MeetFactory Marek Lakomý. 

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Nové album Lenny nazvané Heartbreak Culture už sklízí první nadšené reakce kritiků i fanoušků. „Dá se říct, že zachycuje historické okamžiky, kdy se hudba nahrála přes Skype nebo přes Zoom. Je to svým způsobem i záznam covidové doby,“ popisuje jeho vznik sama zpěvačka.

Jak se za poslední tři roky změnil život i vkus hudebníků? A kde se objevila vášeň pro elektrické kytary? Svou třetí desku začala Lenny natáčet v Liverpoolu, ale nakonec na ní z velké části pracovala se skvadrou producentů a songwriterů z domova. Z Prahy sledovala i to, jak její skladbu Lithium online produkuje Mike Shinoda z Linkin Park.

Krom natáčení se zkomplikovaly i možnosti hraní ve světě, které měla Lenny rozjednané. „Z velké části se koncerty jenom přesunuly. Třeba maďarský festival Sziget držel slovo. Ti nás s kapelou chtěli a úplně bez problému to dva roky počkalo,“ vypráví Lenny.  „Problém je třeba u showcasových festivalů jako Reeprebahn. Ti naplánovaný program přesunuli o rok, ale protože nemohlo vystupovat tolik interpretů, tak je sesekali a ty zbylé odložili o další rok. Reálně máte šanci až za rok, za dva, protože se to celé posunulo.“

Je po takové změně pravidel pro české hudebníky ještě těžší proniknout do zahraničí? „Já vidím cestu v tom pracovat na muzice, protože když se vám něco povede, tak už se dveře otevírají samy. Ale v cizině je samozřejmě ohromná konkurence a není to jednoduché. Musí se to zkrátka potkat,“ vypráví Lenny v rozhovoru s Honzou Vedralem.

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

„Někdy se potřebuješ z něčeho vypsat. A tohle album takové bylo," říká Ben Cristovao o aktuální nahrávce Protenkontrast, která celé léto bodovala v trendech. „Byl jsem víc upřímnej, než standardně jsem.“ Jeho nahrávka je uvolněním, které následovalo po zvláštním covidovém období. 

Věci, které o sobě zatím neřekl, vypráví i v otevřeném rozhovoru s Honzou Vedralem v rámci série Pražská hudba II.

Asi jako jednomu z mála lidí covidové období Benovi Cristovao v uvozovkách v něčem prospělo. Vneslo mu totiž do života větší řád. Tentokrát ale byla řeč také o  kráse i nástrahách chaosu, bitkách s rasisty, úspěších jeho sestry Biancy v Americe, bordelu, dětech, stárnutí i tom, že celá Benova pěvecká kariéra je ve skutečnosti následkem dvouměsíční kalby.

A samozřejmě i o tom, že 1. října se Ben Cristovao chystá podruhé pokořit O2 arénu. „Když letíš v balónu a jsi vodorovně se zemí, tak jsou v tvým zorným poli jenom lidi. Všude. A všichni koukají jenom na tebe. To nikde jinde nezažiješ,“ vypráví Ben. „Viděl jsem třicet tisíc lidí, který na mě koukaj. Zažil jsem trippy věci, který nezažije nikdo. Miluju to, ale potřebuju to znova a tentokrát to zvládnout líp.“

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Jak se po koronavirové ráně změnila hudební scéna v Praze? A přinesla všechna omezení také něco dobrého? Dalším hostem druhé řady podcastové série Pražská hudba byl spolumajitel open air scény Ledárny Braník Tomáš „Jugi“ Staněk.

Jak vzniknul nápad na založení nové open air scény v Praze? Jak na to reagovaly kapely a ostatní festivaly? Proč a jak se zrovna kolem Ledáren strhla politická kauza, která hrozila zavedením nové vyhlášky, která by výrazně omezila živou hudbu v metropoli?

V rozhovoru Honzy Vedrala došlo i na další témata. Z pohledu promotéra se dozvíte, na jaké žánry a proč se dnes chodí, v čem jsou specifika pražského publika, ale i o fungování kapely UDG, ve které Jugi už dvaadvacet let bubnuje. Nebo o společnosti Redhead Music, která zastupuje skupinu Lucie, Pokáče, Voxela, Annu K a řadu dalších úspěšných muzikantů.

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

"Myslím, že to konečně musel někdo říct nahlas," říká Kato o singlu Marná, který uvádí novou desku Prago Union. Píseň o nesmyslných válkách s drogami vychází i z jeho reálných zážitků. "Policajti mě přifařili k partě lidí, ze kterých jsem znal dva. Mysleli si, že ve svým studiu vařím pervitin. Vůbec nevím, jak je to mohlo napadnout."

V rozhovoru s Honzou Vedralem vypráví o výhružkách, domácích prohlídkách i jejich nepříjemných následcích. Hlavně ale o novém albu Příduhned, které pokřtí 18.8. v pražských Ledárnách Braník. Řeč byla také o šťastném období, které básník českého hip hopu právě prožívá, předpovědi vlastní smrti, časech s Chaozzem i o dvaceti letech prožitých pod značkou Prago Union.

Jak říká Kato: "Časy jsou časy. Stejný hovno, jinej záchod."

Je měsíc po nejlepším festivalu světa a my stále trpíme post-Glastonbury blues. Honza Vedral a Marek Reinoha se v podcastu Headliner CZ vrací k magickým dnům, které strávili na sommersetské farmě Michaela Evise.

Na nejlepším hudebním zážitku se oba shodli jednoznačně. Byl to koncert Paula McCartneyho. „Když nejdřív přišel Dave Grohl? A potom Bruce Springsteen? To už by musel přijít ježíš a chór andělů, aby to bylo víc,“ snaží se Marek Reinoha vystihnout bezprostřední dojem z davu pod ikonickým pódiem ve tvaru Pyramidy. „To už nikdy nezažiju!“

To je ostatně věta, kterou si člověk na Glastonbury opakuje od začátku až do konce. A nejde jenom o hudbu. „Když člověk projde přes gate A, postaví stan a infiltruje se do prostoru mezi lidi, je to jako kdyby přišel do světa, kde by chtěl žít,“ konstatuje Marek Reinoha. 

Co všechno redakční výprava Headlineru na Glastonbury zažila? Co vyváděli Idles a Jack White? A dostala Diana Ross svůj dort?

Několikanásobný držitel ceny Anděl prozradil, v jakém vztahu s hudbou se momentálně nachází. „Z muziky se pro mě v jeden čas stalo zaměstnání, nyní se to vrací do fáze povolání a doufám, že se z toho na stará kolena stane opět poslání,“ svěřil se Bárta moderátorovi Martinovi Konvičkovi.

Zpěvák Dan Bárta byl dalším hostem podcastu 32 Bar Talk, který společně připravují magazín Headliner a festival JazzFestBrno. Pianista, skladatel a nyní také moderátor Martin Konvička si zve k mikrofonu nejen hosty z jazzového světa, ale také hudebníky, kteří hranice žánru už dávno překročili, nebo do jazzových vod vplouvají jen výjimečně. Ostatně, kde ty hranice a jazzové vody vlastně jsou? Existují vůbec ještě žánry? Není už jazz mrtvý? A proč zrovna 32? K hledání odpovědí stačí jediné – stisknout tlačítko play.

Legendární Arakain právě slaví 40 let existence a chystá na 28. ledna 2023 narozeninový koncert v pražském O2 universu. Po loňské reedici debutového alba Thrash the Thrash na začátku června kapela nabídla v remasterované podobě také následující Schizofrenii. V podcastu Headliner CZ o tom s Olivií Bokovou hovořil kytarista Jiří Urban, jediný zakládající člen v současné sestavě kapely. 

„Situace mezi kapelou a Alešem Brichtou je i po dvaceti letech natolik napjatá, že my jsme si už tolikrát přáli, aby to skončilo," zaznělo mimo jiné v bilančním povídání, které rozkrývá detaily z minulosti i současnosti nezastavitelné metalové mašiny. 

Držitel Grammy, několika Andělů, producent, skladatel, klávesista a hammonďák Ondřej Pivec byl hostem prvního dílu podcastu 32 Bar Talk, který společně připravují časopis Headliner a festival JazzFestBrno. Brněnský rodák, který se ve světě proslavil především díky spolupráci s americkým zpěvákem Gregorym Porterem, žije dlouhodobě v New Yorku. Covidová krize mu však nečekaně přinesla prodloužený pobyt v rodné zemi. "Vzal jsem to, ale záhy si uvědomil, že hip hop funguje úplně jinak než hudba, kterou jsem byl zvyklý hrát," vzpomíná na svou zkušenost s Wu-Tang Clan. 

32 Bar Talk je společný podcast hudebního časopisu Headliner a festivalu JazzFestBrno. Pianista, skladatel a nyní také moderátor Martin Konvička si zve k mikrofonu nejen hosty z jazzového světa, ale také hudebníky, kteří hranice žánru už dávno překročili, nebo do jazzových vod vplouvají jen výjimečně. Ostatně, kde ty hranice a jazzové vody vlastně jsou? Existují vůbec ještě žánry? Není už jazz mrtvý? A proč zrovna 32? K hledání odpovědí stačí jediné – stisknout tlačítko play.

„Můj cíl je nukleární odzbrojení planety. To je skromný, ne?“ směje se Michael Kocáb v rozhovoru s Honzou Vedralem v rámci podcastové série Pražská hudba II. „Ale myslím to vážně.“ 

Roli frontmana Pražského výběru a politika už dávno nerozlišuje, protože fantazie je potřeba nejen v umění. Do kin právě uvádí svůj „antifilm“ Pražský výběr - Symphony Bizarre, který během covidu sám zrežíroval i sestříhal a výběrovskou nonšalancí, neurvalostí v něm na oslavu tvůrčí svobody použil všechny efekty, které by mu na filmové škole zakázali. 

Proč Výběr tak dlouho nenatočil nové album? Jak spolu kapela vychází navzdory rozdílným názorům? Jak je to s Kocábovou kandidaturu na prezidenta? A bude na pokračování sólového projektu hostovat Ozzy Osbourne? Plus vzpomínky na to, jak kdysi Rolling Stones vykázali Václava Havla ze šatny. A Kamil Střihavka vztyčil prostředníček na nejvyšší hlavouny z NATO a celé vedení světa.

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

"Po čtyřiceti letech máme stejnýho nepřítele. A nejenom my. I ty," říkají Michal Ambrož a David Koller z Jasné Páky. "Jsme zkažení americkým kapitalismem. Máme rádi, kytary, žárovky, internet a bicí Ludwig." V rozhovoru s Honzou Vedralem vzpomínají na začátky kapely na "čtvrtletních mejdanech", zákazy, které přišly po publikování legendárního článku Nová vlna se starým obsahem v bolševickém plátku Tribuna. A mluví o nahrávání nových písní z právě vydaného EP Starej každej bejt neumí, které pokřtí 5.5. v pražském Divadle Archa. 

Jeho album právě v digitálu drtí, co může. Jeho písně jsou v trendech ještě předtím, než vyjdou. Zcela opanoval všechny tuzemské žebříčky krom toho rádiového. Calin Pantifli je fenomén. A svou druhou desku pojmenoval sebevědomě Popstar. Přitom ještě před rokem netušil, jestli bude ještě někdy schopný zpívat. V rozhovoru s Honzou Vedralem prozrazuje okolnosti jeho vzniku i co se skrývá za jednotlivým písněmi. 

Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) vydala souhrnnou zprávu o stavu hudebního průmyslu za rok 2021. Kdo jsou největší hvězdy současnosti? A proč právě loňské výsledky poprvé překonaly, co bylo v devadesátých letech? Kupuje ještě někdo cédéčka? A jak se, sakra, ve statistikách objevili Fleetwood Mac a jejich Rumours? Honza Vedral a Josef Vlček uvádějí oficiální žebříček hvězd roku 2021 v souvislostech.

Headliner slaví osmé narozeniny a u této příležitosti za mikrofony podcastu Headliner CZ s šéfredaktorem Honzou Vedralem zasedli vydavatel Dany Stejskal a otec zakladatel Jarda Konáš. Výsledkem je padesát minut vzpomínání, které místy evokuje naši legendární interní diskusní skupinu Debilní redakční kecy, která zanikla tím, že jsme z ní postupně všichni uraženě odešli. 

„Na jedné besedě  se objevil mladý muž, kterému jsem tykal. Myslel jsem si, že je to studentík,“ popisuje Jarda Konáš své první setkání s vydavatelem Dany Stejskalem. Všechno ale bylo jinak. „Chtěl jsem si s ním povídat o hudebních masakrech. Když jsme měli vypitou lahev, vyplynulo z toho, že by Jarda rád dělal něco navážno,“ vzpomíná Dany, kde se v roce 2014 vůbec vzala myšlenka založit hudební časopis pro tablety a chytré telefony. 

Konáš tehdy začal objevovat nový svět. „Až díky Danymu jsem pochopil, že je tu úplně jiný segment médií. Byla to pro mě atmosféra vzdělávání. Jenom jsem poslouchal návrhy a říkal si, v jaké jeskyni jsem žil?“ popisuje dobu. Z nadšenectví těch dvou vznikl časopis, kterému nikdo nevěštil velkou budoucnost, jeho dnešní šéfredaktor se mu smál a jako komerční projekt ho nebrali ani ti dva, co ho zakládali. „Přiznejme si, že v tý době to vůbec nedávalo smysl. Chtěli jsme malou čtyřiceti stránkovou věc, kterou se budeme chlubit a bude hezká. Větší ambici jsem s tím neměl,“ shrnuje začátky Dany Stejskal. 

Jenže zájem čtenářů rozhodnul o jiné cestě. 

Cestu Headlineru lemovala řada příhod, které časopis a jeho redakci provázely. Hezky to ilustruje vznik nultého vydání, které nikdy nevyšlo, ale na jeho obálce byli Hentai Corporation. „U stolečků v Rock Café seděly nějaký máničky a řvaly na mě: Éj hudební masakry, pojď si přisednout! A to byli Hentai Corporation,“ popisuje Jarda Konáš první setkání s kapelou, která se brzy stala důležitá nejen pro nově vznikající časopis, ale i pro tuzemskou hudební scénu. „Začali tím, že vypadám jako Benny Anderson z Abby. A stali se z nás přátelé spojení alkoholovým poutem,“ vzpomíná Konáš.

Kdo všechno vlastně redakcí Headlineru prošel? A co důležitého i nedůležitého jsme během těch osmi let zažili? A jakou má Headliner budoucnost? Poslechněte si speciál našeho podcastu a nezapomeňte dorazit 17.3. do Malostranské Besedy na oslavu osmých narozenin Headlineru s Kateřinou Marií Tichou a Bandjeez, Sofianem MedjMedjem, All Mad Here a Black Holes.

Zpěvačka Kateřina Marie Tichá o natáčení posledního alba Davida Stypky, sbližování s Bandjeez, cenách Anděl, Jelenech, potřebě hudby i chození po horách. 

„Nikdo z nás, kdo jsme byli Davidovi poblíž, nevěřil, že to takhle dopadne. On byl naprosto přesvědčenej, že to zvládne,“ ohlíží se Kateřina Marie Tichá v podcastu Headliner CZ za divokým rokem 2021, který převrátil její život vzhůru nohama. 

Všechno tehdy začalo lednovým úmrtím Davida Stypky. „Zastihlo nás to nepřipravený,“ shrnuje opatrně k pocity, které prožívali i jeho nejbližší spolupracovníci. Sama se s Davidem a Bandjeez přátelila dlouho, vokály natáčela už na jejich průlomovou desku Neboj. A bez jejího hlasu by stejně neznělo ani aktuální album Dýchej, za které je Stypka posmrtně nominovaný na tři ceny Anděl. 

„Řekli jsme si, že to album musíme dokončit. Byla to pro nás částečně berlička, abychom to celý zvládli,“ popisuje Tichá začátek roku 2021. „Zároveň jsme věděli, že to bude náročný a těžký. Poslouchat ty písničky a dělat na nich, ze všech úhlů je zkoumat a snažit se přijít na to, jak by to David chtěl.“ 

Po takovém začátku se jí ale rok 2021 přeci jen trochu projasnil. Na Andělech se s deskou Sami stala Objevem roku. A natáčení posledního alba Davida Stypky nakonec Kateřinu s Bandjeez natolik sblížilo, že se rozhodli spojit svou budoucnost a vystupovat společně. Získala tím hodně. 

První pražský koncert odehráli loni na Headliner (ne)Pontonu. A od té chvíle bylo jasné, že se stanou i hlavním hostem narozenin Headlineru leots 17. března v Malostranské Besedě. A zdaleka nejen protože na těch posledních, zrušených před dvěma lety, měl na pódiu stát právě David Stypka. „Ani nevím, jak to popsat navenek. Bandjeez jsou pro mě pocit jistoty, kterou jsem nikdy neměla. Ani na pódiu ani v životě. Z těch kluků se stala rodina,“ říká Kateřina Marie Tichá v rozhovoru s Honzou Vedralem. 

Vzpomíná v něm i na své začátky, které byly spojené s kapelou Jelen, s níž stále vystupuje jako speciální host. A hlavně s dlouhým obdobím hledání vlastního hudebního výrazu. 

„Jsem ráda, že jsem debutovou desku tak odkládala. Když jsem v roce 2014 vydala EP, byla to sbírka prvních písniček, které jsem napsala mezi patnácti a osmnácti. Ale nebyla jsem s tím spokojená. Prostě mi to nepřišlo dost dobrý. Neuměla jsem tu desku položit před sebe a říct: Tohle to jsem já a tohle chci dělat,“ líčí Kateřina, jak období hledání vypadalo. Od jedné skladby byla schopna připravit 50 verzí s různými muzikanty a nikdy je nevypustit ven. „Musím cítit, že to dává smysl, že tam nejsou vaty a výplně, že to není sentimentální nebo hloupý. Musím o tom být přesvědčená, že je to to, co chci zrovna říct. Nechci dělat věci, aby byly. Chci je dělat, aby měly smysl,“ vysvětluje.

Štěpán Hebík loni překvapivě vyhrál Anděla, coby nejlepší interpret. Nyní přechází k novému vydavatelství a zaujal singlem Headphones v produkci Romana Holého. 

„Ten saxofon byl můj nápad. Trochu jsem se bál, co mi na to Roman řekne, protože začít song saxofonem je hrozný klišé. Ale řekl jsem si, když už porno, tak pořádný,“ vypráví 7krát3 v rozhovoru s Honzou Vedralem v podcastu Headliner CZ. 

Skladba samotná vznikla spontánně. „Projížděli jsme si beaty a já si do toho něco zabroukal. Roman to najednou zastavil a řekl. Tohle je naše věc, pojďme na ní dělat,“ popisuje atmosféru v proslulém funkhousu v Sušici 7krát3. Nad skladbou se scházeli několikrát. „Byl u toho i Matěj Ruppert a příjemně to dovajbovával svojí přítomností. Matěj je pořád můj pěveckej vzor. Co se týče technické stránky věci, vždycky se mi to líbilo.“

Podobným vzorem mu byl ostatně i Roman Holý. Se svojí někdejší kapelou Pub Animals mu Hebík dokonce natočil poctu na remixové album Monkey Business, ke které vzniknul i vtipný klip o marné vlakové výpravě z Českých Budějovic do Sušice. „Od dvanácti let jsme vzhlíželi ke kapelám jako Monkey BUsiness a J.A.R., chtěli jsme to dotáhnout. Ale ten klip byl realistický. Roman byl už tehdy náš vzor. O to větší radost jsem měl, když teď zavolal,“ vysvětluje 7krát3, že novinka je vlastně splněním snu. 

Singl Headphones je pro něj začátek nové éry. S koncem labelu Biggboss, který ho objevil, se Hebík rozhodnul změnit vydavatele i managment. Headphones jako první vlašťovka přitom vychází hned ve dvou verzích. Krom originálu s filmovým klipem s Janem Cinou v hlavní roli vznikl i samostatný remix od Mr. Moustache, ke kterému režisér Benjamin Buttler natočil další klip. „Když jsem ten remix poslouchal, došlo mi, že je to rovnocenný track k originálu. A tak jsem se rozhodl ho tak brát,“ vysvětluje 7krát3. „Je to pro mě důkaz, že zpěvová linka se dá udělat do jakékoliv podoby,“ komentuje osmdesátkami nasáklý remix. 

Řeč byla i o nařčení s plagiátorství, kterému 7krát3 nedávno čelil ohledně staršího singlu Pobývám tu. „Na tom songu jsem se učil produkovat a hodně přitom poslouchal zahraniční věci. Zpětně musím uznat, že ta podobnost tam je a že by mi neublížilo, kdybych napsal do titulků, že jsem se inspiroval Charliem Wilsonem,“ vysvětluje Hebík narovinu. 

Po koncertě, který 7krát3 odehraje 17.3. v Lucerna Music Baru, už plánuje další singly. „Logickým postupem u mě je, že je dám na EP. Krátké formáty mi totiž vyhovují. Celé album zatím nechci. Možná až budu mít v hlavě nějakou koncepci, která bude držet pohromadě. Zatím mě baví, když má každý song jinou náladu,“ vysvětluje 7krát3.

Proč je čeština pro r’n’b a soul těžký jazyk? Jaké jsou Štěpánovy kořeny v reggae? Jak prožíval boom prvního singlu Promiň? A co dělal jeho táta na zámořské lodi? 

„V pozadí se směju tomu, co všechno se s Kapitánem děje,“ říká v podcastu Headliner CZ producent Jiří Burian. Jak se octnul s humorem z kapelní dodávky na jednom pódiu s Markem Ztraceným v O2 aréně? A jak to ovlivnilo jeho sólovou tvorbu?

Studio Jiřího Buriana nabízí velkorysý prostor a krásný výhled na Prahu. Dovolit si ho může, protože skrz svůj někdejší sranda projekt pochopil, co s sebou nese úspěch. „I když dnes produkuju popový jména, dávám do toho, co jsem se naučil za patnáct, dvacet let na nezávislé scéně. A to samé dělám i s Demem,“ říká dnes muzikant, který pomáhal formovat tuzemskou indie scénu a pro český pop dlouho neměl pochopení. 

Na začátku tomu přitom vůbec nic nenasvědčovalo. „První koncert jako Kapitán Demo jsem měl na svatbě Saši Michailidise. Producent Ondřej Ježek mi tehdy říkal, že když to dotáhnu, natočí mi album zadarmo. Ale že to nesmím nikomu říkat,“ vzpomíná Buriana na úplné začátky. Jeho nahrávky se tehdy poslouchaly hlavně po kapelních dodávkách nebo mezi fanoušky Radia 1 a nic nenasvědčovalo tomu, že se z nich mohou stát rádiové hity. 

„Až když jsme dvakrát za sebou vyprodali Roxy, začal jsem si říkat, že je to zajímavý i z komerčního hlediska. Zlatíčka pak byly gamechanger,“ vzpomíná Burian na píseň, kterou na sebe strhnul pozornost i mimo svou bublinu. „Fanoušky už teď rozdělujeme na ty, co chodí na Zlatíčka a na ty, kteří mají rádi ten původní humor. Zlatíčka přitom nejsou žádné Ztrácíš. Pořád je to dost kontroverzní a ironický text.“ Stát se součástí mainstreamu byl podle něj od začátku plán. A proto mu nedělá problém zazpívat si s Markem Ztraceným v O2 aréně. "Společný song by s ním ale Kapitán nenatočil," říká Burian. 

Je pravda, že se u nás úspěch neodpouští? „Když se na to člověk chce takhle dívat, tak určitě. Pro mě je ale důležité, jestli je člověk tu věc schopen někam posouvat.“ zdůrazňuje Burian.  „To nejdůležitější jsou songy, témata a styl humoru. A to se z mojí strany vyvíjí,“ naráží na šesté album Mistr světa všeho. 

„Největší kouzlo Dema je v odstraňování problémů společnosti,“ zdůrazňuje během rozhovoru s Honzou Vedralem Jiří Burian. „Když z problémů uděláš hit, lidi se jim smějou nebo o nich zpívají. A už s nimi nemají takový problém.“ Povedlo se mu to dříve s předjíždějícími kamiony nebo třeba na nové desce v písničce Benga. „Problém otočím v lásku. Sám na sobě vidím, že to funguje,“ vysvětluje Burian podstatu Kapitána Dema. 

„Teď mi nejvíc vadí rap. Jsem toho přehlcenej. Jakmile začne někdo rapovat, tak to vypínám. Už mě to nudí,“ rozpovídá se Burian trochu překvapivě o hudebních stylech. Je to svým způsobem rovná hra. Zatímco čeští rappeři Dema nenávidí. Pro Dema jsou čeští rappeři vyčerpaní. „Nejvíc mi vadí témata. Přijde mi, že je to pořád dokola. Je to dvacet slov, která se opakují pořád dokola: Cash, čůza, máma, ulice, značky, crew, bratři, většinou je tam dick. Prostě pořád dokola,“ popisuje Demo stav, do kterého se svým šestým albem dospěl. „Přijde mi lepší udělat diss track na přírodu, než na Separa. je to sofistikovanější než „čubko, hul můj dick“.“

Jaké má Kapitán Demo hranice? Vrátí se někdy Southpaw ke koncertování? Jak vznikla hymna pro Filipa Topola? Jaký byl koncert s Michalem Davidem v kasínu? A proč Burian nevydává tiskové zprávy ke svým sólovým deskám? 

Loni začal zpívat ("frázovat na nějakým tónu") v projektu Gruppo Salsiccia, s domovskými PSH slavil dvacet let od debutu Repertoár a vydal sólové album Teritorium III, které se aktuálně dostalo i do širších nominací v Andělech. „Sólový koncerty jsem dlouho nehrál,“ říká Orion v podcastu Headliner CZ před plánovaným křtem alba 3. března 2022 v pražském Lucerna Music Baru.  

Často se uvádí, že Orionovým prvním sólovým albem bylo před devatenácti lety první Teritorium, ale dá se to brát i jinak. „Už první dvě dema PSH byly vlastně moje sólový desky,“ vypráví Orion. 

Texty na ně psal pod lavicí a nahrával na počítači Amiga s kamarádem Ondřejem Čihákem, který si říkal Shitness. „Nejdřív jsme točili na kazeťák, ale pak jsme se přes Sifona seznámili s Ondřejem Ježkem z OTK a ten měl čtyřstopej Tascam, tak už to šlo,“ popisuje Orion v rozhovoru s Honzou Vedralem vznik prvních, dnes už pro mnoho kultovních nahrávek PSH, které kolovaly Prahou na tisíckrát okopírovaných  kazetách. „Ondřej dokonce ty originály někde má, jednou je zrestaurujeme a vydáme znova. A znova na kazetách.“ 

Aniž by to parta kamarádů ze sídliště tušila, tehdy spolu začali vytvářet skutečnou rapovou scénu a kořeny žánr, který u nás dnes dominuje všem žebříčkům, krom těch rádiových. „Dneska už se ke mě věci dostávají pomalu a oklikou. Nejsme v tom znalec, jako jsme byli dřív,“ srovnává Orion období, kdy hořel jenom pro rap se současností. „Když jsme začali dělat rap, byli jsme apriori proti všemu. Když jsme chodili na DJ Trávu do Bunkru a on najednou začal hrát house, tak jsem ho bytostně nenáviděl, protože zradil repíček,“ vypráví pobaveně. „Člověk, jak stárne, ale poznává krásu hudby obecně. A tak si zase doposlouchávám jiný věci. Třeba Pink Floyd a starý bigbíty.“ 

Svoji pozici na hiphopové scéně dnes bere střízlivě. „Nový generace rapperů teď objevují svět, který jsme už prošli. Je to hnací motor naší kultury. Valí se to vlna za vlnou dál a to mi přijde skvělý. Ale já bych v patnácti taky neposlouchal svýho tátu,“ je Orion spokojený s vývojem žánru, který svými Slony pomáhal rozjíždět. „Nemrzí mě, že nejsme s PSH tam, kde je Viktor Sheen. My jsme tam byli v jiný době a jinak. To, že jsme vůbec ještě někde, je pro mě důležitý. Máme svůj status a na tom si můžeme plout. Kdysi jsem měl na Vltavě speedboat, teď už mi stačí pramička,“ vypráví spokojeně. 

Svoji pozici v současném rapu vidí Orion jasně: „Já jsem ještě dál než nejdál. Já už jsem tak daleko, že jsem zase zpátky na začátku.“

Jaké jsou příběhy písní na třetím Teritoriu? Proč nemá Orion Spotify a nenakupuje věci online? Kdy vyjde první album Gruppo Salsiccia? A proč jsou ochotní odehrát koncert jedině za bitcoin? A co se bude dít po konci BiggBossu?

Kolem Vlčka, bylo v posledním roce opravdu živo, pozornost na sebe strhnul zejména produkcí songu Omaga pro Bena Cristovaa, který na Eurovizi slyšelo přes 200 milionů lidí. Dalším překvapením byl společný song s kapelou John Wolfhooker, ve které Vlček hraje na baskytaru a Benny se s ní v singlu Tidal Wave představil jako rockový zpěvák. „My jsme si prostě sedli,“ přikyvuje v podcastu Headliner CZ. „Překvapilo mě, jak silné má Ben rockové kořeny. Jednou mi slovo od slova odscreamoval celý Hatebreed. Říkal, že když skáčeš na snowboardu, tak nemůžeš poslouchat Katy Perry.“

V minulých dnech John Wolfhooker příjemně zaujali vlastním tvrdým singlem Singularity, kterým oznámili podpis smlouvy s velkým vydavatelstvím Warner Music, kde neskrývají ambice zkusit uspět i v zahraničí. Pokud to ovšem nebude na sílu... „Machine Gun Kelly před pár lety nastartoval vlnu návratu hudby, ve který už zase smrděj kytary,“ říká Vlček spokojeně. “Pomalu se na kytarovou hudbu začínají zase nabalovat lidi a jede vlna, která může fungovat. Ale jestli je rock relevantní, je nám trochu jedno. Nikdy jsme to řešit nemuseli.“

Řeč byla i o Vlčkově první kapele Koblížci, která právě oznámila comeback. Navzdory svému šílenému názvu to kluci z Šumperka ve své době dotáhli celkem daleko a Vlček na tom měl dost zásadní podíl. „V Koblížcích jsme měli problémy dvou kohoutů na jednom smetišti. Ve spoustě věcech jsme se nestřetli. Odešel jsem v zoufalství, že mě ostatní nemají rádi, protože se chci hudebně posunout,“ vzpomíná po letech v rozhovoru s Honzou Vedralem. Dnes už ale prý někdejší problémy zmizely. A i když v aktuální sestavě Koblížků Vlček není, neváhal se chopit produkce nového singlu Skáču přes kaluže.

Podepsaný je ale i pod dalšími ceněnými songy. Produkci dělal třeba pro Aiko, kterou jsme vyhlásili objevem roku, aktuální EP Pam Rabbit, o níž píšeme v rubrice Čerstvé zboží. Nebo The Valentines, kteří na sebe výrazně upozornili v nominačním kole na letošní Eurovizi. A Michala Horáka, který se stal objevem (nejen) na Slavících. "Přestože jsme z jiných hudebních světů, máme se rádi. Teď jsme byli dva dny zavřený ve studiu a nahrávali stepaře!" říká jeden z nejzajímavějších mladých producentů. "Dává mi příležitost načuchnout k věcem, u kterých bych jinak neměl šanci."

V seznamu Vlčkových produkcí jsou ale i podivuhodná místa. Třeba písnička Jizva křížem krážem, kterou udělal pro Lucii Vondráčkovou. „Byla to teprve moje druhá produkce. Lucka se ozvala Pam Rabbit, se kterou jsem dělal její první song, a požádala ji o písničku,“ vzpomíná Vlček pobaveně. „Bylo to úplně random. Vůbec nevím, jak se to stalo. Třeba do přímého kontaktu jsem se s Luckou dostal jenom jednou po telefonu.“ Samotné natáčení popisuje prostě: „Lucka nazpívala zpěvy v Kanadě, poslala je a já jsem to slepil. Byla to jedna z mých prvních věcí a říkal jsem si, že se na tom můžu trochu zviditelnit,“ ohlíží se dnes Vlček pobaveně.

Jak současná produkce vypadá v praxi? Jak je na tom český rock? A jak zní jeho současná generace?

Tématem povídání Honzy Vedrala a Josefa Vlčka v podcastu Headliner CZ byly tentokrát texty českých písní.

„Už od padesátých let se neustále kope do textařů. I za bolševika se kdovíjaký text napadal. A dnes si pamatujeme skladby, které byly kritizovány jako málo poetické,“ připomíná Josef Vlček, který pro Headliner už několik let připravuje rubriku Textaři, v níž právě o vzniků písňových textů mluví s autory napříč žánry i generacemi. 

„Skoro každý ti řekne, že nejdůležitější je slogan, který se člověku udrží v palici,“ shrnuje Vlček, proč většina ze současných textařů populární hudby začíná právě od sloganu. „Je to stejné jako titulkování v novinách. Kdo umí dobrý titulek, ten dneska píše nejúspěšnější články. To je styl doby.“

Přesto se najdou výjimky, jako byl David Stypka, jehož předčasný odchod si tento týden připomínáme. „Stypka do popu vstoupil ve vyšším věku. Byl daleko zralejší než každý jiný debutant. Byl to člověk, který byl už hotový. Bylo v něm už nějaké životní moudro a zkušenosti. To, když se do textu promítne, tak je daleko silnější,“ říká o jeho písních Josef Vlček.

Většina hudby, kterou slýcháme v rádiích ale vzniká podle jiného klíče „Básnickost si vymýšlíme my kritici, ale lidi oslovují jiné věci,“ dává za příklad Marka Ztraceného. „Píše komplexní melodie a jeho texty jsou opravdu ze života. Pro cílovou skupinu mezi 25 a 45 jsou to témata, která je hodně silně oslovují. A taky to umí podat a dobře pracovat s videoklipem.“

Řeč samozřejmě musela být i o lásce, která je tématem drtivé většiny nejúspěšnějších písní, které rezonují. „Od 90. let jako by umělci měli komplex, když mají vymýšlet něco o lásce. Najednou mají všichni pocit, že je to něco banálního nebo se bojí odkrýt svoje nitro,“ konstatuje Vlček. A tak, když se do toho ale některý autor pustí napřímo, často vznikne hit. To je případ aktuální skladby Do nebe se propadám skupiny Kryštof, ve které Richard Krajčo opakuje přímočarý rým „láska - sázka“. „Dovedu si představit, kolik holek je z toho hotovejch. Zvlášť když k tomu vidí ten srdcervoucí klip. Ale lidi mají rádi sentiment,“ konstatuje Josef Vlček. „Krajčo má ale načteno literatury i poezie a snaží se tomu přiblížit. Někdy ty obrazy chtějí širší analýzu,“ vzpomíná na jeden z prvních rozhovorů v rubrice Textaři. Přesto výsledek pro mnohé přesvědčivý není, právě z Krajčových veršů si třeba lidé na sociálních sítích často utahují. „Ale kdybychom se dnes dívali na Březinovu poezii očima hudebního kritika, tak to taky strháme,“ poznamenává Vlček.

Pobaveně reaguje i na novou skladbu Bílý karavan Dalibora Jandy, ve kterém textař Jan Krůta neváhal zpřítomnit slovo „kremrole“. „O tom, jestli je zrovna kremrole příliš, o tom rozhodujou lidi, jestli si to pustí nebo ne,“ směje se. „Honza Krůta je zajímavý textař a rád používá podobné obraty. Jenže když je slyšíš, tak ti to v hlavě zůstane. Právě to je ten háček, který se může zaseknout do srdce posluchače. Protože kremrole opravdu není v populární hudbě běžné slovo,“ pouští se Vlček do srovnání s 1. signální od Chinaski. „Jejich „uďál“ je taky odporný slovo, ale díky němu si tu písničku zapamatuješ. Divná slova totiž zůstanou v hlavě.“

A jak je to s texty u Mirai, Michala Horáčka nebo Pokáče nebo Kabátu? 

„Věděli, že se mnou v tom nebude ani náznak bulváru,“ říká Kamil Střihavka o hostech desetidílné série Ikony Kamila Střihavky, kterou od pátku 7.1. začne v týdenním cyklu vysílat ČT Art.

„Neměli jsme ambici vydělat peníze nebo se dostat do bedny. Šli jsme do toho jako ortodoxní hudební fanoušci,“ popisuje v podcastu Headliner CZ vznik formátu, pro který se s režisérem Miloslavem "Mumli" Levekem inspirovali u Sammyho Haggara z Van Halen. „Ten taky navštěvoval kolegy z rockový branže u nich doma a povídali si po svém. Humor je mezi hudebníky specifická věc,“ říká Střihavka.

Ikony tak nabídnou leckdy velmi osobní rozhovory například s Petrem Jandou, Romanem Holým, Radkem Pastrňákem, Fanánkem, Danem Bártou nebo Davidem Kollerem, se kterým Střihavku pojí i rodinné vazby, protože mají společného vnuka. „Já jsem dědeček číslo jedna a David dědeček číslo dva,“ vypráví Střihavka v rozhovoru s Honzou Vedralem pobaveně.

„Příprava před první klapkou trvala tři roky. Byli jsme důkladní a chtěli jsme, aby všichni velmi rychle zapomněli na to, že jsou kolem nich kamery,“ pokračuje v popisu nové série, v níž muzikanty rozpovídal v jejich domácím prostředí. I přes letité známosti se mnohokrát dočkal překvapení. „Třeba když jsem volal Petrovi Jandovi, úplně mě odzbrojila jeho energie. Moje první otázka byla: „Co bereš?“ Úplně mě převálcoval,“ říká hned o prvním dílu.

Došlo samozřejmě i na zanícené muzikantské povídání. „Michal Pavlíček půl hodiny mluvil a ani jsem mu neskočil do řeči. Odzbrojil mě příběh kytary, na kterou natočil celé album Stromboli. Škoda, že ten se do závěrečného střihu ani nedostal,“ pokračuje Střihavka. Výsledný pořad je podle něj takové best of z best of. Původní padesátiminutové medailonky totiž ještě sestříhali na polovinu.

Řeč ale nebyla jen o seriálu Ikony. Došlo taky na Střihavkovy začátky coby barového muzikanta, angažmá v Motorbandu, úplatky v rádiích i na to, proč se před pěti lety rozhodnul skoncovat s muzikály. „Prostě jsem doplatil hypotéku,“ říká nejdřív ve vtipu, proč se rozhodnul soustředit hlavně na živé hraní. „Ale to samozřejmě bagatelizuju. Muzikálový žánr šel divným směrem. Kumšt se začal krčit v rohu a pak z těch produkcí úplně zmizel,“ vysvětluje.  „Muzikál je od slova muzika. Musí tam být živej orchestra živá hudba. Když už to dneska pouští z cédéček, říkám si, kdyby jim to alespoň přeskakovalo, aby se něco dělo,“ nesouhlasí s uvažováním a praktikami některých současných produkcí, které z představení dělají rychloobrátkové zboží.

„Všechno jsem překlopil v živý hraní. To byl důvod, proč jsem vůbec začal s muzikou,“ vrací se Kamil Střihavka ke svým kořenům. V současnosti funguje ve čtyřech formacích najednou. „Sedím na víc židlích a nejsem kovanej autor, takže ty pecky ze mě lezou pomalu,“ odpovídá na otázku ohledně nové tvorby, jejíž vznik zpomalil obtíže spojené s uzávěrami kvůli covidu.

„Natáčení Ikon mě drželo hodně nad vodou, protože se prostě nehrálo,“ přiznává Kamil Střihavka, který každý díl zakončuje společnou písní nebo jamováním se svými hosty. A jaké je hlavní poselství jeho pořadu? „To, že jsem pětatřicet let profesionální hudebník se nevylučuje s tím, že jsem hudební fanoušek. Naopak.“

Už dva a půl roku pro vás v Headlineru připravujeme rubriku Feedback, která má jednoduchý princip: Zrecenzujeme všechno. 

Za dobu její existence jsme psali už o téměř 400 kapelách a umělců, na které by se jinak nejspíš vůbec nedostalo. A objevili jsme řadu takových, u kterých to jednou recenzí neskončilo. Ve speciálním vydání podcastu Headliner CZ se Honza Vedral a vydavatel Dany Stejskal, který je duchovním otcem rubriky Feedback, vrací k nejzajímavějším objevům letošního ročníku.

Řeč přijde i na spoustu věcí okolo. Jak je to se zvukovou kvalitou nahrávek, jak správně postupovat při zasílání materiálů do redakcí a připravit novinářům podklady. Na naše plány rozšířit Feedback na Pontony i Malostranské Besedy. Ale i na to, proč byl předobrazem rubriky Feedback mimo jiné i David Stypka. 

„Jeden z největších objevů rubriky Feedback je, že z úplně neznámých lidí často vypadnou skvělé věci, které vypadají, že mají statisícové rozpočty. A přitom jsou DIY,“ říká Dany Stejskal. A s takovým optimismem a nadějí, že věci dělat jdou, se s vámi v podcastu Headliner CZ pro letošek loučíme.

Další povídání o hudbě i s hudebníky pro vás budeme chystat zase v novém roce. Už se těšíme na spoustu dalších objevů.

PS: Shoutout pro Tomáše Lišku, Šouflšou, Johni, The May Revolution, Meredith Hunter, Zuzana Kráľová a další skvělé umělce, na které během povídání přišla řeč.

V pondělí 6. prosince bude mít na novém iVysílání České televize premiéru prvních pět dílů webového dokumentárního seriálu Rapstory. Jeho režisér Šimon Šafránek byl na dálku hostem Honzy Vedrala v dalším vydání podcastu Headliner CZ. "

Rap se dostal z ghetta do fotbalových šaten," shrnuje Šafránek celkem deseti dílnou sérii, kterou připravili s hudebním novinářem Karlem Veselým a střihačem Šimonem Hájkem. "Je to kultura, ve které lze najít velké množství upřímných výpovědí o současném světě a člověku."

"Věnujeme se tomu, jak se hiphopová komunita u nás vůbec vytvářela. Hráli jsme si s představou, jak společnost ovlivňovala rap a jak rap ovlivňoval společnost. A přišli jsme na to, že rap ovlivňoval hlavně sám sebe," popisuje Šafránek koncept dokumentární série, která podle jeho slov nebude filmovou wikipedií, ale soustředí se na vybraná témata, která tuzemský rap do dneška zformovala.  

"Je to generační zlom, který zatím není vidět. V normálních médiích se moc o rapu neozvíš. Většinou jsou tam lidi s kytarama. A přitom děti poslouchají výhradně hip hop," popisuje, jak vzniká nedorozumění mezi generacemi. "Česká hudební scéna je optikou médií tak neuvěřitelně konzervativní, že je to na vyhlášení muzea," konstatuje Šafránek. 

Začnou tuzemská rádia konečně hrát rap? A stojí o to rapová scéna vůbec? A kdo všechno bude v Rapstory vystupovat, čím překvapil Ektor a prč všichni uznávají zrovna Oriona?

„Ztracený? To odpovídá. Není to překvapivé,“ říká v podcastu  Headliner CZ hudební publicista Josef Vlček o novém Slavíkovi. 

Právě anketa Český slavík byla tématem povídání s Honzou Vedralem, u kterého nemohl Josef chybět. Pro Headliner totiž už 60 měsíců připravuje seriál stejného jména, ve kterém mapuje historii a vývoj české populární hudby. „Holkám se líbí, chlapi maj rádi písničky jako Podpantoflák pro jejich lidovost, umí perfektně komponovat a jako pianista je naprosto špičkovej,“ vyvětluje Vlček Ztraceného úspěch a na srovnání s Michalem Davidem přikyvuje hlavou. 

„Michal David měl jedinou velkou smůlu, že se díky Janečkovi připletl do politiky. A šel proti vkusu určitý intelektuální generace 80. let. My jsme žili Yes a Genesis. A najednou přišel kluk, který hrál tyhle hovadiny. A ještě je hrál skvěle. A ten Marek dělá to samé o čtyřicet let později.“ 

K dnešku se ale proměnil i Janeček. Místo Františka tentokrát vyvolává vášně Karel a jeho exhibice. Co letošní udílení Slavíků znamenalo v kontextu historie celé ankety popularity. A kdy přesně se ze Slavíků stala bulvární soutěž, proti které se všichni vymezují, ale všichni na ni koukají? Jakou roli v tom hrál Řezník a jakou Landa?

„Když člověk Slavíky vezme jako celek a vnímá jako průběžný vývoj, tak s úžasem zjistí, že to dává logiku,“ říká o anketě popularity Vlček a onen vývoj v podcastu také jednoduše shrnuje. „V roce 1962 měl být hrdinou traktoristka nebo dojička a ne zpěvák. Lidi byli z hudby nadšení a dnes si říkáme, co tam ty postavičky dělaj?“ 

Jak chápat Slavíka historicky a má jeho současná, v pořadí už třetí éra, šanci po letošní hlasité kritice vůbec přežít? A proč české hudební scéně tak zoufale chybí aktivní zpěvačky?

„Měl jsem zdravotní problémy. S klukama jsme se rozešli v dobrým. Dohodli jsme se, že takhle už dál spolupracovat nejde,“ říká o změnách u legendární punkové kapely Plexis její frontman Petr Sid Hošek. 

„Měl jsem určité psychické problémy. Bylo toho na mě moc. Po té havárce jsem chodil na léčení. Už je to lepší, ale rozhodnutí už padlo, takže jsem postavil novou kapelu,“ vysvětluje v rozhovoru s Honzou Vedralem pro podcast Headliner CZ.

Kapela v novém složení už intenzivně zkouší několik dní v týdnu. „Jenom kytaristu pořád ještě nemáme. Naivně jsem doufal, že to bude Johny Chaos, ale bohužel neprošel konkurzem. Zasekl se před třiceti lety a my chceme jít dál. Přeju mu, ať si najde kapelu,“ popisuje Hošek aktuální vývoj v Plexis.  

Řeč byla i o albu Půlnoční rebel, které oslavilo třicet let od vydání. „Byla to doba naprostýho povznesení a skvělý nálady. Tenkrát se opravdu všichni na všechny smáli. Mysleli jsme si, že žádná špatná doba už nemůže přijít. Nevyšlo to,“ popisuje vznik kultovního alba Petr Hošek. Titulní skladbu napsal na základě svojí první návštěvy západního Berlína. „Dali jsme si LSD. A po dvou letech se mi ten zážitek poskládal v hlavě,“ směje se. 

Jak vypadal vůbec první koncert Plexis? Co měli kdysi společného skini, pankáči a máničky? A jak to bylo s tři týdny trvající demonstrací na Staroměstském náměstí, na které se hlučelo tak dlouho, díky které vznikly první pražské rockové kluby?

„V lidech už dneska není to odhodlání. Každý si jede na svým písničku sám na sebe. Ta obrovská pospolitost dávno vyprchala.“ říká Petr Hošek, ale jedním dechem dodává: „Za tři měsíce mi bude pětapadesát. Už léta zastávám názor, že mě sere bejt nasranej.“

"Pořád mi chybí totální sebejistota. Furt pochybuju a nejenom v hudbě, ale i když si třeba vybírám holky. Pořád zpochybňuju naše kroky a úspěch. A bojím se to přijmout, i když nevím proč," rozpovídal se nebývale otevřeně frontman kapely Mirai v rozhovoru s Honzou Vedralem. "Asi na tom není nic špatného. Ale tak jako někdo neumí pochválit nebo říct svojí holce, že ji miluje, tak já neumím přijímat, když někdo chválí nás." Jak vznikalo aktuální album Maneki Neko a jakou roli v tom sehrál producent Ondřej Fiedler? "Ten název vymyslela moje máma. Původně se deska měla  jmenovat Sajonara, ale to znamená sbohem. Kluci z kapely říkali, že to je malování čerta na zeď," vysvětluje. "Půlka desky je o holkách a o lásce. Je to vděčný téma. Jestli ve svém věku něco prožívám, tak jsou to vztahy holky a láska. Často nevydařená. Je to autentický pohled."

Mirai jsou v současné době nejposlouchanější kapela v České republice. Co s partou obyčejných kluků z Frýdku-Místku udělá raketový start popularity? "My jsme nikdy nejeli v ultrabulvárním showbyznysovém světě. Teď jsem si na něj skrz Stardance sáhnul a je to děsivý," popisuje Navrátil noční rozhovory s bulvárními novináři, kteří čekají na úlovky po večírcích televizní taneční soutěže, které se aktuálně účastní. "Můj jediný tanec, než jsem to vzal, přitom byl, když jsem v patnácti pogoval na Vypsanou fixu." Celkově ale zůstává v klidu. "S úspěchem se spíš mění pohled okolí na nás."

Jak se vůbec Mirai dostali do soukolí hudebního showbyznysu? Jak probíhalo vyjednávání o první smlouvě s velkým vydavatelstvím? V jakých momentech chtěl dát Mirai přednost kariéře právníka? Jak reagoval na "recenzi naživo" Jardy Konáše. A kdy skutečně nenáviděl největší hit Když nemůžeš, tak přidej?

"Yesterday zlej, today to srovnej, tomorrow pomalu bude už dobrej," zpívají době navzdory optimisticky ve společném songu Jeden rok Fast Food Orchestra a Vojtaano. Jak došlo k prolnutí světů jedné z nejdéle hrajících tuzemských ska kapel s rapperem a stand up komikem? A s jakým očekáváním vyjíždějí na společné turné, které začne v sobotu 6. listopadu v Sedlčanech a vyvrcholí 16. prosince v pražském Roxy?

"Základní energií si rozumíme," shodují se během rozhovoru s Honzou Vedralem v podcastu Headliner CZ frontman Fastfood Orchestra Fido a Vojtaano. Dohromady je svedlo nahrávací studio Rooftop Ondřeje Žatkuliaka, ve kterém loni chystali nezávisle na sobě svoje vlastní alba. Už tehdy si padli do noty. "Potřeboval jsem do jedné písničky trubku," popisuje Vojtaano první a ještě nenápadnou spolupráci, od které to byl k naplánování společného songu a turné jenom krok. "Přišlo mi, že v naší hudbě jsou podobný atributy, který se přitahujou," přikyvuje Fido, podle kterého měli Fast Food Orchestra jedinou obavu: S jakým textem asi rapper a písničkář s prořízlou pusou a hity jako Budulínek vs. Galantní jelen do společného songu přijde? 

"Nejste zklamaný, že tam nejsou prasárny?" ptá se hned Vojtaano Fida pobaveně a vypráví, že i když se sprosťáren nebojí, už z nich vlastně pomalu vyrostl. "Hranic mám čím dál víc. Od malička se ale vymezuju oproti neupřímnosti, že se o některých věcech nemluví," zdůrazňuje. 

Jak bude společné turné Vojtaana a Fast Food Orchestra vypadat? Jaké bylo jejich společné skládání? Jaký mají vztah k českým textům? A proč zrovna oni patří mezi muzikanty, kteří v uplynulých měsících neztratili pozitivní přístup ke světu? 

Štika nakladatelství Supraphon, Youtuber a písničkář, který se inspiruje u Semaforu. Nejapným poznámkám Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ čelil Michal Horák.

Třiadvacetiletý písničkář právě vydává své Michalbum, na kterém zpívá humorné písně se sborem ZŠ Říčany i příběhy o mrtvém psovi v kufru. „Moje koncerty jsou v podstatě hudebně divadelní představení. Stojí na textu. Dokážu si představit, že by to fungovalo jako takový stand up,“ říká Michal Horák. „Vždycky jsem byl třídní šašek a bavilo mě dělat srandu. I v dramaťáku jsem měl vždycky role vtipnejch blbečků. Když jsem dostal vážnou roli, bylo mi v tom nekomfortně.“ 

Týká se to i jeho veselé, optimistické hudby „Když jsem zkoušel napsat vážnou písničku, vždycky z toho vylezlo něco, co mi nesedělo a nedokázal jsem si představit, že bych to někde hrál. Když mám blbou náladu, radši jdu s kamarádem na pivo, pokecáme a jsem zase dobrej. A když mám dobrou náladu, píšu písničky.“

Jak sám vidí svoji pozici v rámci písničkářské generace tvořené Tomášem Klusem, Pokáčem či Voxelem? A čím se jeho tvorba odlišuje? „Vycházím z toho, co jsem celý život poslouchal. Krom písničkářů jsem dost vyrostli na Semaforu. Holduju kabaretním stylům a myslím, že je to na tom taky občas znát. Semafor je pro mě meta, ke které vzhlížím,“ vysvětluje Michal Horák. 

Proč nemá rád označení Youtuber? Jak se dostal pod křídla Supraphonu? Napsal někdy protestsong? A jak se stalo, že mrtvého křečka na jeho novém albu vystřídal mrtvý pes?

„Pokud budu mít po plastické operaci lalok, vymyslel jsem novej projekt disco krocan,“ vysvětluje Bruno Ferrari v podcastu Headliner CZ. A dojde i na praktickou ukázku. 

Původně jsme se u Samira Hausera doma sešli kvůli nové desce jeho alter ega Bruna Ferrariho. Album Electrofantasex je příjemným hudebním překvapením, mj. i s baskytarou světového hráče Fernanda Saunderse a kytarami Adama Krofiana s The Atavists. Bruno v rozhovoru s Honzou Vedralem popisuje, jak a čím při vzniku desky mučil a šikanoval svoje tuzemské spolupracovníky. „To jsou všechno kluci, který potřebujou dostat na zadek,“ shrnuje Bruno. Producent Amák Golden prý dokonce stoprocentně fungoval, teprve až když ho dohnal k slzám. „Smál jsem se mu, že spadnul do varny s perníkem a už je permanentně sjetej.“

V podcastu dojde i na praktickou ukázku použití siderického kyvadélka, kterým Bruno vyhledává muzikanty do kapely. I novou zálibu v taxidermii, díky které má milovník Ferrari ve sbírce myš převlečenou za papeže i vycpanou žabí prostitutku v malinkých podvazcích. „Zkoušel jsem si nad ní vyhonit, ale zklamal jsem. Bohužel, tak daleko ještě nejsem,“ podotýká Bruno.

Značná část rozhovoru, jak už název desky napovídá, byla vůbec věnována sexu i problémům, které obnažená ňadra vytváří na sociálních sítích i v myslích řady lidí. „V dnešní době můžeš bejt úchyl, ale nesmíš si ho honit,“ konstatuje Bruno a k dobru přidává historku, jak se mu rozpustila viagra, kterou nosí na krku skrytou ve zlatém koránu. 

Co dělala Zuzana Tvarůžková na homosexuální party? Proč skončil Jakub Horák ve Vanesse? Proč Bruno netouží po dětech? A proč se rozhodl podstoupit plastickou  operaci? To všechno se dozvíte v novém vydání podcastu Headliner CZ, kterým vás jako vždy provede Honza Vedral. 

"Když jsem se dozvěděl, že Václav Havel hledá někoho, kdo bude na Hradě dělat koncerty, změnilo mi to život," vzpomíná v rozhovoru s Honzou Vedralem ředitel a impresário festivalu Struny podzimu Marek Vrabec. "Průkazka kanceláře prezidenta republiky byla v 90. letech magická, otvírala všechny dveře. Mohli jsme dělat koncerty prakticky kdekoliv."

Struny podzimu, kterým se daří nacházet spojnice mezi vážnou hudbou, jazzem i soudobou hudbou včetně rapu, brzy oslaví čtvrt století existence. Letos mají na programu třeba nejmladší držitelku Pulitzerovy ceny Caroline Shaw nebo vystoupení rappera Saula Williamse s Mivos Quartet a básnířkou Kae Tempest.  "Od začátku jsme chtěli, aby tu byl ten festival trvale. Začali jsme vedle sebe klást koncerty, které by se jinak neměly šanci potkat," vypráví Vrabec, jak se neotřelá dramaturgie festivalu postupně utvářela. "Zakládáme si na kurátorském přístupu. Každá věc je vybraná a je důvod, proč v programu je. Každý koncert musí reprezentovat určitý typ hudby," pouští se  do popisu toho, jak jednotlivá unikátní čísla a hudební spojení světových hvězd speciálně pro pražský festival vznikají. "Hradba managmentu brání kreativitě. Vždycky se snažím dostat se s k umělci na přímo a ukázat, co už máme za sebou. To je klíč. Chceme hodně práce, hodně muziky a ještě na to nemáme moc peněz. Ale když se to povede, stojí to za to," dává za příklad, jak seznámili Gregoryho Portera s Ondřejem Pivcem, který pianistu a varhaníka nakonec přizval i na své Grammy oceněné nahrávky.  

Spojnici se Strunami podzimu má i druhá hudební přehlídka festival, za kterou Marek Vrabec Stojí. Loni byl koncert Prague Sounds, v rámci nějž zahrál houslista Daniel Hope na obřím pontonu uprostřed Prahy, "dítětem pandemie", které sledovaly miliony lidí po celém světě. Letos z něj bude regulérní čtyřdenní festival, který už 2. září otevře Jiří Suchý recitálem zasvěceným písním o vodě. "Genius loci je pro nás zásadní. Chceme, aby každý koncert byla jedinečná událost," pokračuje Marek Vrabec a svoje působení na hudebním poli shrnuje: "Rádi bychom dělali relevantní festival, který umí zachytit živé jevy a říct: Tohle je hodné pozornosti."

Jak oslaví Struny podzimu čtvrt století? Co nabídnou Prague Sounds? A kolik stránek měla konverzace s Bobby McFerrinem před jeho prvním koncertem u nás? Dozvíte se v dalším vydání podcastu Headliner CZ. 

„Starší vyzrálí chlápci hrajou zase Southpaw,“ shrnuje v podcastu Headliner CZ Karel Havlíček aka Karzi comebackovou desku kapely, která před lety učila české klubové publikum poslouchat indie pop. „Už jsme neměli kam dál jít. Se Southpaw jsme si splnili, co jsme mohli. Ve svým žánru jsme byli na vrcholu,“ vrací se k rozpadu před jedenácti lety frontman Jiří Burian aka Gregory. 

Za tu dobu se jim oběma v hudbě dařilo. Gregory stvořil Kapitána Dema a stal se respektovaným producentem, Karzi se vrhnul na filmovou, televizní a reklamní hudbu, se kterou se chytnul i v Los Angeles. V rozhovoru s Honzou Vedralem přesto popisují, že jim celou dobu „něco“ chybělo - kapela a společná tvorba. „Začalo se nám čistě stejskat po tom spolu hrát a stát na pódiu,“ popisují, proč se rozhodli přivést Southpaw zpátky k životu. 

„Čísla nejsou hudba, ale past doby. Je dobrý soustředit se na kvalitu,“ mává Gregory rukou nad tím, že zatímco s Kapitánem Demem sbírá milionová views, aktuální singl Southpaw Head in the  Clouds je zatím na osmi tisících. „Demo je terapie, Southpaw jsou oáza,“ vysvětluje. 

Jak vznikala aktuální deska I’m really gonna miss these songs when I’m dead? Proč musela kapela vyměnit půlku sestavy? A proč nakonec nevzali nikoho z konkurzu? A kam se posunul indie pop, když jejich singl najednou nasadilo Radio 1 i Evropa 2?

"Říkal jsem si, že budu Haubert. Ale to se nedá napodobit. Nikdy nebudeš Haubert," vzpomíná na svoje textařské začátky Oto Klempíř z J.A.R.

Potkali jsme se náhodou na vernisáži výstavy Pád Vladimira 518 v pražské DSC Gallery. Slovo dalo slovo a za pár dní jsme si dali sraz v sídle společnosti Ydeal, kde jeden z praotců tuzemského rapu, básník a performer Oto Klempíř dělá kreativního ředitele.

Řeč byla o svobodě, živém hraní i osobních tajemstvích, která pohánějí chod J.A.R. "Kdyby to vyšlo za rok a čtvrt, bylo by to super," říká Oto o plánech na novou desku, která nese pracovní název Jezus Kristus Neexistus.

"Návrhů na písně je asi padesát. Nejtěžší práce je ujednotit se v názoru. Jakmile se sjednotíme, už to jde jako po másle," zdůrazňuje, že zejména díky schopnosti vzájemně si ustoupit, jsou J.A.R. pořád tady. Během podcastu došlo i na ukázky nových textů, kterými Klempíř líčí na Romana Holého nášlapné miny v podobě nejednoznačných rýmů mimo formu.

"Nikdy nechci, aby to sklouzlo do jednostrannosti, že to pochopíš hned," popisuje svůj přístup k textování i o to, jak se k psaní vlastě dostal. "Říkal jsem si, že budu Haubert. Ale to se nedá napodobit. Nikdy nebudeš Haubert," podotýká oto Klempíř na adresu frontmana Visacího zámku, od kterého si kdysi J.A.R. vypůjčili základy textu Jakýpak vokolky.

"Živé hraní je možná větší závislost než heroin," ohlídl se na závěr našeho povídání za obdobím bez koncertů. "Čím déle abstinuješ, tím se horšíš, až upadáš někam dolů do ne-já, kde tě oslovují vnitřní běsi, o kterých si ani nevěděl."

A ti vnitřní démoni a strašáci, kteří přijdou pokaždé, když zavřeš oči, ti prosvištěli naším líným odpoledním rozhovorem také...

„Vyhořel jsem. S touhle deskou jsem znovu našel oheň,“ říká Marpo o svém album Backwoods Bred v rozhovoru s Honzou Vedralem.  Proč nahrávka stála 1,8 milionu korun? 

„Troublegang jsem už chtěl rozpustit. Hádali jsme se o blbosti. Nechtěl jsem, abychom dopadli jako Chinaski,“ vzpomíná kontroverzní rapper na neúspěch předchozího alba  Dva, který ho rozhodil. „K tomu přišel rozvod a všechno šlo stranou.“

Mizernou náladu změnil až track Badman, který dal Marpo dohromady se svým spoluhráčem a producentem Marcusem Tranem. Myšlenky, že se na rap vykašle a zkusí to jinak a jinde, ho nakonec rychle přešly. A namísto toho se rozhodl natočit nejdražší desku své kariéry, s velkorysou produkcí a autentickým country zvukem. 

Ještě před tím ze sebe ale přetlak vyplivnul v diss tracku Zavři hubu 3, ve kterém si po svém vyřizoval účty s tuzemskou popovou scénou. „Dnešní doba nahrává díky sociálním médiím srabům. Když na mě někdo ukáže fakáče v autě, tak vystoupím, aby si to příště rozmyslel,“ vrací se Marpo k rozruchu, který song způsobil a v mnohém připomněl jeho vstup na rapovou scénu. „Vrátila se vlna nenávisti, kterou jsem zažil v rapu. Bylo to jak přes kopírák,“ ohlíží se za skladbou, ve které se navezl do Cen Anděl, Kapitána Dema i Mejly z Vypsané fixy. „Prostě takovej jsem a říkám to narovinu,“ krčí rameny. Ostatně, se všemi, kterých se diss týkal, si to už vyříkali po telefonu. „Možná je diss track takovej Tinder pro agresivnější lidi,“ směje se Marpo. Ostatně i s autorem rozhovoru se kdysi seznámili právě prostřednictvím diss tracku. 

Pak už se pouští do líčení, jak vznikala jeho deska Backwoods Bred, jejíž rozpočet se vyšplhal na 1,8 milionu. Podepsala se na tom produkce Clinta Murphyho i to, že se vizuály k albu rozhodl natočit v americké Louisianě. „Museli jsme na 14 dní do Mexika kvůli karanténě a šíleně se to prodražilo, ale jsem magor a nikdy nemám záložní variantu. Bažiny jsme nemohl točit někde v Jeníkově u Teplic,“ pouští se Marpo do popisu dobrodružství, která zažili během pátrání po lokacích známých ze seriálu True Detective.

Co říkal na jeho hudbu Yelawolf? Kolik stojí Kid Rock? Co si Marpo myslí o českém country? A jaké má další plány do budoucna? „Věřím, že budu vítěz,“ říká Marpo o chystaném zápase s Karlosem Vémolou. A tak nějak se to týká všeho, co dělá… 

"Drogy určitě neglorifikuju. Jenom popisuju skutečnost takovou, jaká je," říká reprezentant nastupující rapové generace Totally Nothin.

Pochází z Tábora a jeho hudba v mnoha ohledech zapadá do schémat, ze kterých si děláme srandu v rubrice OK Boomer. Čtyřiadvacetiletý František Thiel je přesto v něčem jiný. Krom rapu vystupuje s hardcorovou kapelou My Hard Lesson a hudbu bere jako únik před svými vlastními démony.

"Byly doby, kde jsem neměl kde bydlet. Párkrát to dospělo do momentu, kdy jsem se sebepoškozoval. Primárně, když jsem byl high," říká otevřeně v podcastu Headliner CZ, který s ním připravil Honza Vedral.

"Skončil jsem na psychiatrii, kde se život zastavil a v hlavě se  mi to resetovalo, že je to už velká zarážka, kam dospět," vypráví svůj životní příběh, který dokládají jizvy na jeho rukou, prosvítající i přes tetování.

"Mami podívej byl milník za extrémně depresivním obdobím. Už se dokážu cítit uvolněně i bez toho, abych se musel sundat," říká Totally Nothin o svém aktuálním EP, které vydal překvapivě coby akvizice tradičního vydavatelství Supraphon.

Je scéna současného mladého rapu tak toxická, jak to vypadá z klipů? "Hodně jsem se točil kolem stejnejch témat, ale já se v tom jejich kruhu opravdu točil. Možná to byl důvod začít k životu přistupovat jinak," zamýšlí se Totally Nothin a vypráví, jak svoje špatné psychické stavy řešil sebepoškozováním. I to, jak si vypěstoval závislost na benzodiazepinech, které mu předepsali v nemocnici. 

"Štve mě, že se z xanaxů stává trend. Že tím lidi řeší menší problémy," říká Totally Nothin, který svoji tvorbu rozhodně nebere jako propagaci drog. "Nepopisuju to jako cool."

Během Podcastu došlo i na detailní rozbor textu singlu Mami podívej, hledání nových témat, srovnání subkultur hardcoru a rapu a také světů tradičního a digitálního popu.

Midi Lidi fanoušky překvapili tím, že vydali dvě desky najednou.  Den po té, co informace prosákla mezi novináře, vyrazil zcela nepřipravený Honza Vedral pořídit další díl podcastu Headliner CZ s Petrem Markem a Prokopem Holoubkem. 

Hned na úvod se mu povedlo pomotat název alba číslo jedna (Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád). U toho druhého (Heal The World, konečně!) se už konečně trefil a rozhovor začal být stejně "fortelný", jako elektronika, kterou Midi Lidi produkují. „Michael Jackson to chtěl před třiceti lety a ještě se to nestalo,“ komentoval Prokop Holoubek název druhého alba. „A my jsme jako notifikace.“

Obě alba vznikala výběrem z 287 dem, které se kapele nashromáždily od poslední desky Give Masterpiece A Chance. „Vždycky vytvoříme kompost, který se snažíme měsíce ueditovat,“ vysvětluje Petr Marek, v čem Midi Lidi oproti ostatním prospělo období, kdy se nesmělo hrát ani vycházet. „Jsou to vlastně dvě dvojalba. A u jedné z desek se dá mluvit o čtyřech celcích. Budou existovat pouze fanoušci jedné strany jedné desky a ti ostatní ji budou nenávidět,“ rozebírá dopodrobna nahrávky, jejichž vrcholem je téměř osmnáctiminutová skladba Chopok. „To je takový náš rubikonek,“ konstatuje. 

Řeč byla samozřejmě i o textech, kterými jsou obě desky výjimečné. „Můj výrobní prostředek je úplněk, vím, že mi přinese texty. Najednou si začnu zpívat rytmu a melodii, která mi tam zatím chybí,“ popisuje Petr Marek, jak vzniká většina z nich. „Jsem rád, když se mi podaří vyjádřit nějakou myšlenku slovem, které je za hranicí snesitelnosti,“ pokračuje. „Jsem rád, když je v tom něco nehorázného. Jako udělat refrén, kde se zpívá tralalalalala,“ A své skladby neváhá označit za „rehabilitaci jazykové strašnosti“.

Jak z lásky k blbým slovům a humoru vznikají chytré písně s přesahem a vážnými tématy? A jak Midi Lidi na svých deskách pracovali? To se dozvíte v podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem.

Pokáč do redakce dorazil v den, kdy mu vyšlo třetí album Antarktida. A tak mu na něj Honza Vedral po krátkém rozhovoru bez předchozího varování rovnou přečetl recenzi od Josefa Vlčka, kterou najdete již brzy v červnovém Headlineru.

Pokáč to vzal se ctí a text recenze ho přivedl na spoustu zajímavých témat. Třeba, zda a kde má jeho humor hranice. A také na to, jaké písničky ho dnes vlastně baví skládat nejvíc. “Pořád se snažím nebýt úplně za šaška, i když někdy je to těžký. Snad to není úplný televarieté a groteska. Možná tohle je jedna z výzev, která přede mnou stojí. Abych nebyl smutnej klaun, ale rozumnej klaun,” říká písničkář.

Svoje skladby přirovnává k novinovým glosám a postěžoval si, že vydání nového alba připadlo zrovna do období, kdy se každý den objevuje tolik potenciálních témat k zpracování. “Zrovna, když jsem si řekl, že si dám od těch rychlovek pauzu. A ony se dějou takový bomby?!” říká Pokáč pobaveně o návratu Adama Vojtěcha i kauze Dominika Feriho. “Ale ony se u nás ty bomby dějou furt, protože je to tu trochu Kocourkov. Takže je pořád o čem psát, těch témat je někdy snad až moc.”

Jak jeho deska v recenzi dopadla? Jak se od Jacka Johnsona dostal k Ivanu Mládkovi. Co má společného se Závišem? A co mu přineslo koncertování s Tomášem Klusem? A jak se dá vypočítat hit? Dozvíte se v podcastu Headliner CZ a již brzy i v červnovém vydání Headlineru.

O Hentai Corporation nebylo nějakou chvíli slyšet. Ale v zákulisí se toho dělo hodně. Během pandemie si Radek Škarohlíd dodělal doktorát, po posledním incidentu v Krumlově přestal chlastat a srovnal si život. Koncertní sezónu tak vyhlíží s nadějí i obavami.

Řeč byla o chystaném streamu Live In Očkovací centrum, který Hentai Corporation odehrají 7. května. A z našeho povídání vyplynulo, že vlastně půjde o jejich variaci na Prázdniny na zemi od Olympicu. „Očkování Pentiama 386 do frňáků. Volný, Gates a reptiliání, všechno bude,“ láká na něj Škarohlíd.

Se střízlivostí to teď myslí vážně. Abstinovat začal i jeho bratr Petr, který v Hentai Corporation hraje na kytaru. „Když to nedám, tak jsem fakt v háji. My to máme v genech. Táta se uchlastal ve čtyřiceti, všichni jsou alkáči a mají s tím ohromný problémy. Začíná to bejt nepříjemný.“

Jako příklad dává poslední setkání s Petrem Jandou. „Vzdáleně se mu omlouvám. Když jsem byl ještě ve formě, tak jsem ho úplně vyndanej obtěžoval na cenách OSA. Trochu z toho zešedivěl. Naštěstí mě zachránil Varťák, kterej tam upadl na schodech.“

Zmírnění excesů se týká i snahy koncertovat víc v zahraničí. „Musíme dřít, kluci z Obscure nás chtěj vyvážet na zahraniční festivaly. Nemůžeme dělat bordel, jako když jsem močil na tourbus Avenged Sevenfold a zmlátili mě pak dva dvěstěkilový týpci z ochranky. To se pořadatel moc nebavil. Nebo když Durex vypil Robu Zombiemu ledničku Heinekenů, takže jsme museli kupovat nový. My jsme se smáli, ale takový idioty v backstagi nechceš mít,“ říká frontman Hentai Corporation v rozhovoru, v němž došlo i na vyznání lásky Pražskému výběru, touhu zhudebnit české básničky, které si Radek psal ještě na gymplu. A také na "Kohntext" mentální kapacity Tomáše Hnídka.

Svoboda ve výprodeji, s Deep Purple proti drogám. Prezident sprosťák, první stream Monkey Business a Matějova sbírka boomboxů.

Dnešní podcast bude trochu funky, protože jsem se vypravil do pingpongárny za Matějem Ruppertem. Sice jsme nestihli vytáhnout pálky, rozložit stůl, natož napnout síťku, ale zato  jsme se zasekli u jeho opečovávané sbírky boomboxů, které testuje kazetou od své oblíbené kapely Yes.

I když desáté album Monkey Business se jmenuje Freedom On Sale a společnosti i politiky má Matěj plnou hlavu až po zuby, bavili jsme se hlavně o hudbě. Probrali jsme setkání s legendami jako Glen Hughes z Deep Purple, jaký je nesmysl, mít v hudbě předsudky. I chystaný streamovaný koncert Monkey Business.

„Glen Hughes mě nabádal, ať se hlavně vyhnu drogám, že 99 procent jeho kamarádů umřelo v osmadvaceti v blitkách,“ vzpomíná Matěj na období desky Kiss Me On My Ego. Zabrousili jsme i do politiky. „Prezident republiky mi dává bianco šek, abych o něm mluvil sprostě. Já to ale neudělám, protože jsem slušně vychovanej člověk,“ říká Matěj a vysvětluje, o co doopravdy šlo v kontroverzním klipu k Do It! (If You Don´t Have Any Children), který režíroval.

Kde se vzaly kostýmy sešité z americké a ruské vlajky ozdobené Pfizerem a Sputnikem? Kdo má nejlepší profil na celém Instagramu? A jaká bude chystaná sólová deska Romana Holého?

"Setkání se Stevenem Tylerem bylo epický," vzpomíná Ben Cristovao v podcastu s Honzou Vedralem. Proč se teď vrhnul na rockovou hudbu?

Hostem podcastu Headliner CZ byl tentokrát Ben Cristovao. Setkali jsme se na druhém břehu Vltavy, kde sídlí jeho vydavatelská společnost Championship a kde společně s jejím majitelem Lukášem Rychtaříkem provozuje svůj veganský výčep Kabelovna.

Pivo jsme sice během rozhovoru nepili, ale zato jsme stihli probrat aktuální dění ohledně Benovy účásti v Eurovizi, lásku k rockové muzice, Karla Gotta, Kabáty, setkání se Stevenem Tylerem z Aerosmith i spolupráci s John Wolfhooker. A k tomu ještě přátelsky pomluvit Adama Mišíka, ve kterém vidí ohromný talent do budoucna.

"Adame, přestaň se tak ksichtit, nejsi modelka!" vzkázal mu Ben pobaveně. A popsal, jak se mu všechny melodie "dějou v hlavě". A jak ho baví vystupovat mimo svou komfortní zónu. "V rámci svý rasy už jsem škatulkovanej tak moc, že v hudbě nechci." Kdo tedy vlastně je "starej dobrej Ben"? A na jaké muzice vyrostl?

Podcastovou sérii Pražská hudba uzavíráme rozhovorem s Annou Mašátovou. Ženou, se kterou se v nějakou chvíli setkal snad každý, kdo se pohybuje na tuzemské hudební scéně. A Vojtěch Tkáč jí hned na úvod prozradil přezdívku, kterou si za svojí všestrannou činnost vysloužila. Jak na to reagovala? A jak prožila roku 2020 a jaké jsou její vize roku 2021?

Anna je hlavní vedoucí marketingu a PR v Ameba Production, tedy společnosti, která pořádá české festivaly v čele s Rock for People. Od loňska je zároveň ředitelkou hudební konference a showcase festivalu Nouvelle Prague, který v roce 2020 absolvoval premiéru čistě v on-line prostředí.

Jako manažerka zastupuje řadu umělců napříč žánry od Teepee přes Zabelov Group až po Davida Pomahače. Poslední jmenovaný mimo jiné pokřtil nové album na jednom z posledních koncertů před jarním lockdownem. Kromě toho Mašátová zasedá také v grantové komisi Ministerstva kultury pro Alternativní hudbu, spolupracuje s hudební kanceláří SoundCzech a sama píše do kulturních časopisů. Ani takto ale výčet jejich činností není kompletní. Setkali jsme se spolu v karlínské redakci Headlineru.

Napříč osmi díly podcastové série Pražská hudba jsme vám společně s Honzou Vedralem přinášeli příběhy hudebních osobností a vize hudební krize roku 2020. Bavili jsme se s promotéry, produkčními, šéfy labelů i s populárními tuzemskými hudebníky. Série Pražská hudba končí, ale podcasty pod hlavičkou Headliner CZ pro vás budeme připravovat i nadále. Děkujeme za vaši pozornost a podporu.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Aby byl obrázek kompletní, po promotérech, producentech, vydavatelích, technicích a muzikantech jsem tentokrát zamířil do nejvyšších pater tuzemské populární hudby. Milými hosty podcastu Pražská hudba se totiž stali Katka a Meky Žbirkovi. V jejich domě v pražských Strašnicích jsme se setkali stylově o páté. A u šálku dobrého čaje si povídali o tom, jak Meky společně s Katkou coby manažerkou prokličkovali změnami roku 2020 skoro, jakoby se nic nedělo.

V roce 2020 totiž stihli odpremiérovat dokument Meky, natočit další sérii televizní talkshow Doupě, odpremiérovat nový hit Slovenská, vydat knížku akordů, kterou zaměstnali alespoň část své kapely. A také napsat základy na novou desku.

Meky byl taky jedním z prvních tuzemských hudebníků, který  po vyhlášení prvního lockdownu spontánně odehrál online koncert. „Bylo to jako chodit mezi kapkami a snažit se, aby na vás žádná nespadla,“ popisuje výstižně hudební fungování v době korony.

V sérii podcastů Pražská hudba s podtitulem "vize hudební krize" vám přinášíme konkrétní příběhy umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů, kteří v roce 2020 přišli kvůli koronaviru o práci a museli se přizpůsobit nové situaci. Nemluvíme s nimi jen o problémech, kterými pražská hudební kultura v těžké době prochází. Ale taky o řešeních, abychom zjistili, jaké změny hudební scénu v nadcházejících měsících možná ještě čekají.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Dalším hostem podcastové série Pražská hudba je multitalentovaný Jakub Strach aka NobodyListen. V České republice i mimo ni se proslavil především jako DJ a promotér, který stojí za fenoménem Addict. Na akcích s touto nálepkou vystupují přední tuzemští i světoví producenti a rappeři, přičemž jejich sety naživo hltají tisíce mladých lidí. V roce 2020 se měla uskutečnit dosud nejrozsáhlejší party v pražské Malé sportovní hale, jako mnoho dalších plánů musel ovšem i tento jít stranou.

Namísto toho ale NobodyListen zrealizoval dlouho chystaný nápad a založil vlastní label Addict Sound. Někteří jeho členové, mezi kterými figurují třeba Rohony, yeezuz2020 a Jimmy Pé, se zároveň v červnu představili na monumentální digitálně-živé party Addict Virtual, kterou sledovali desítky tisíc diváků. S Nobodym se Vojtěch Tkáč potkal v jeho karlínském studiu, kde pracuje na autorské tvorbě a připravuje další projekty nového labelu pro rok 2021.

V sérii podcastů Pražská hudba s podtitulem "vize hudební krize" vám hudební časopis Headliner přináší konkrétní příběhy umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů, kteří v roce 2020 přišli kvůli koronaviru o práci a museli se přizpůsobit nové situaci. Nemluvíme s nimi jen o problémech, kterými pražská hudební kultura v těžké době prochází. Ale taky o řešeních, abychom zjistili, jaké změny hudební scénu v nadcházejících měsících možná ještě čekají.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Hlavní produkční labelu a nakladatelství BiggBoss Stefan Motika vypráví Vojtěchu Tkáčovi, co koronavirová krize znamenala pro domovskou stáj PSH nebo 7krát3. Rozhovor vzniknul v klubu Roxy dva dny před oficiálním oznámením konce hiphopové značky.  

Bigg Boss už na jaře mezi prvními zareagoval na vládní restrikce úspěšnou sérií koncertních přenosů z Lucerna Music Baru. Nyní se ale se Stéfou potkáváme v Roxy, když zrovna PSH finišují zvukovou zkoušku novoročního koncertu. Sedíme v backstagi a kvůli předkoncertnímu chaosu všude okolo to vypadá, jako kdybychom se vrátili časem do doby, kdy bylo všechno v pořádku. Ale není...

V sérii podcastů Pražská hudba s podtitulem "vize hudební krize" vám hudební časopis Headliner přináší konkrétní příběhy umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů, kteří v roce 2020 přišli kvůli koronaviru o práci a museli se přizpůsobit nové situaci. Nemluvíme s nimi jen o problémech, kterými pražská hudební kultura v těžké době prochází. Ale taky o řešeních, abychom zjistili, jaké změny hudební scénu v nadcházejících měsících možná ještě čekají.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Tentokrát jsme se v podcastu Pražská hudba vydali na českou pobočku vydavatelství Universal Music, abychom si popovídali se zpěvačkou a několikanásobnou držitelkou ceny Anděl Lenny. Na konci první koronavirové vlny představila své druhé řadové album Werid & Wonderful. Byla to první "velká" tuzemská deska, která v paralyzované době vyšla. Lenny původně plánovala turné v čele s křtem v O2 universum. To vše a mnohem víc nakonec musela ze zřejmých důvodů odložit. Zkomplikovala se jí tak i ambice novou tvorbu ještě výrazněji dostat do zahraničí, tak jako se jí to povedlo s debutovou deskou Hearts.

V nové sérii podcastů Pražská hudba s podtitulem "vize hudební krize" vám hudební časopis Headliner přináší konkrétní příběhy umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů, kteří v roce 2020 přišli kvůli koronaviru o práci a museli se přizpůsobit nové situaci. Nemluvíme s nimi jen o problémech, kterými pražská hudební kultura v těžké době prochází. Ale taky o řešeních, abychom zjistili, jaké změny hudební scénu v nadcházejících měsících možná ještě čekají.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.

Žižkovský patriot, který svůj život zasvětil hudbě s důrazem na druhou dobu a frontman kapely Sto zvířat Honza Kalina měl v roce 2020 velké plány. Jedna z koncertně nejaktivnějších tuzemských kapel měla slavit 30 let existence novou deskou, velkým turné a ve Foru Karlín. Na konci roku, ze kterého zbylo 27 koncertů, maluje portréty dětí a mrtvých pejsků. "Mojí celoživotní práci nazvali volnočasovou aktivita. Ale volnočasová aktivita pro mě je, když jdu hrát pétanque s klukama a otevřu si k tomu flašku ferneta," říká v rozhovoru s Honzou Vedralem z kultovní hospody U vystřelenýho oka. 

V nové sérii podcastů Pražská hudba s podtitulem "vize hudební krize" vám hudební časopis Headliner přináší konkrétní příběhy umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů, kteří v roce 2020 přišli kvůli koronaviru o práci a museli se přizpůsobit nové situaci. Nemluvíme s nimi jen o problémech, kterými pražská hudební kultura v těžké době prochází. Ale taky o řešeních, abychom zjistili, jaké změny hudební scénu v nadcházejících měsících možná ještě čekají.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.