#mojeargo na vlnách

Timura Vermese znáte jako autora románů Už je tady zas a Hladoví a sytí. Kniha U: Ztraceni v metru, která právě vychází, je úplně něco jiného, než na co jsou jeho čtenáři zvyklí. V našem podcastu jsme ji rozebrali s překladatelkou Michaelou Škultéty a spisovatelem Jaroslavem Rudišem.

Překladatel Michal Švec představuje knížku Ohnivé křídlo finského autora J. P. Koskinena. Jak moc se v knize létá, v čem Kaarleho příběh souvisí s Katjou Kettu a jak je to se všemi těmi pády ve finštině?  Malý Kaarle, který vyrůstá v rodině finských imigrantů v Americe, chce být jako jeho „jmenovec“ Charles Lindbergh a létat v oblacích. Ve 30. letech za velké hospodářské krize se rodina přestěhuje do sovětské Karélie, „ráje dělníků“. A Kaarle, teď už pro změnu Gennadij, opravdu létá.

Francouzská literatura v režii naší redaktorky Ivany Tomkové vás zavede do všech koutů světa, zmíníme třeba Senegal, Mauricius, Chile, Venezuelu, Kanadu, Paříž i Izrael. Proč nejsou Francouzi pupíkáři? A jak souvisí Francie s novým vydáním Honzlové? Potkali se Rembrandt a Komenský? Nádavkem se objeví i jeden Nizozemec a několik českých autorek. A kdyby těch tipů náhodou bylo málo, v bonusu zmíníme chystané knihy. Touto epizodou vás provede knihkupec Oldřich Suchý, zanícený fanoušek zmíněných knížek.

S překladatelkou z litevštiny Věrou Kociánovou si povídáme o dětském grafickém románu Sibiřské haiku. Jurga Vilė ho napsala na základě rodinných vzpomínek – její otec a babička byli ve 40. letech deportováni na Sibiř. Jak velké téma to pro Litevce je? Nakolik to má vliv na jejich dnešní vnímání Ruska? Pro jak staré děti je příběh vhodný a co všechno udělala pro české vydání ilustrátorka Lina Itagaki? Dotkneme se i překládání z litevštiny obecně.

Veronika Jonášová se při psaní Ady inspirovala rodinnou historií. Její příbuzní si v roce 1945 prošli internačním táborem pro Němce na Olomoucku, jemuž se přezdívalo Hodolanské peklo. Jak si Veronika Jonášová vysvětluje, že se tématu odsunu v poslední době věnuje hned několik knih a filmů? Jak jí pomohlo, že při psaní žila v Německu? A věděli jste, že Němci po odsunu dočasně zůstávali v bývalých koncentračních táborech? 

Na Velký knižní čtvrtek vyšlo v Argu hned sedm knih. Pustou zemi T. S. Eliota jsme v jednom z předchozích dílů probírali s překladatelem Petrem Onuferem, o ostatních šesti románech (Těžký prachy, Asfaltová pustina, Šelma, Na divokém venkově, Potmě jsme se viděli lépe, Kdepak jsi, krásný světe) jsme si povídali s knihkupcem Oldou Suchým. 

„Literatura pro ženy už zdaleka není jen červená knihovna,“ říká redaktorka Markéta Šnoblová Nová. Příkladem může být Anglická kuchyně slečny Elizy, v níž se Annabel Abbsová věnuje osudům Elizy Actonové, autorky první anglické moderní kuchařky. V čem se její život podobal tomu naší Magdaleny Dobromily Rettigové? A kolik receptů v románu najdete? Řeč přijde i na knihy Jenny Colganové, Kristin Hannahové nebo chystaný Krámek s fantazií.

Zajímalo vás někdy, jak se dělají audioknihy? Podle čeho se vybírají tituly, překlady a jejich interpreti? Jak dlouho takové natáčení trvá? Kolik mívají hlasů? Na tohle všechno a mnohem víc jsme se vyptali šéfredaktora vydavatelství Tympanum Vojtěcha Machálka. 

Ištván Jeseter se narodil jednoho zářijového odpoledne v tramvaji číslo sedmnáct ve věku dvaceti pěti let bez dvou týdnů, což je stáří odpovídající celosvětovému věkovému průměru tiskových mluvčí, kteří byli vyraženi na hodinu. Těmito slovy začíná Putování leklé ryby, literární debut scenáristky Lucie Vaňkové. Jak se psaní románu liší od psaní scénáře? A jaké má autorka pocity z toho, že v knize jako postavy zvěčnila Milana Kunderu či Patrika Ouředníka? A co drozdi, mají si kde hrát?

16. 10. 2022 uplyne 100 let od 1. vydání Pusté země T. S. Eliota, nejvýznamnější anglofonní básně 20. století, a 13. 10. na Velký knižní čtvrtek vychází nový překlad Petra Onufera. Co pro něj tato skladba znamená? A proč se do jejího překladu pustil? „Když si porovnáváte, jak ten který překladatel pracuje s originálem, leccos se o povaze překladu jako takového, o povaze českého jazyka i literární interpretace dozvíte,“ říká Onufer. Zároveň se jedná o 5000. titul vydaný v Argu a 10. svazek edice Angloamerických básníků. Jak se této edici daří?

Švédská autorka Elin Cullhedová napsala Euforii, když se ocitla v podobné situaci jako její hlavní postava, básnířka Sylvia Plathová: za manžela měla básníka a zůstala doma se dvěma malými dětmi. Vznikl román, který je záznamem posledního roku života americké spisovatelky, a ve Švédsku byl rozprodán do 14 dnů. Posléze obdržel Augustovu cenu, nejprestižnější švédské literární ocenění. O Euforii si povídáme s její překladatelkou Irenou Kunovskou. Křest románu se bude konat 12. října od 18:30 ve foyer Studia Hrdinů.

Kočičí oko vydala Margaret Atwoodová v roce 1988, těsně po Příběhu služebnice. Na český překlad si však čtenáři museli počkat přes třicet let. Je to román o dívčím (ne)přátelství a o zasunutých traumatech, která se s námi táhnou po celý život. Čím nadchl překladatelku Kateřinu Klabanovou? 

Český překlad Pána prstenů u nás vznikal v 80. letech minulého století. Překladatelka Stanislava Pošustová tehdy pracovala v knihovně anglistiky na pražské FFUK a mezi podáváním knih čtenářům se nořila do Tolkienova díla – do češtiny jej překládala pro radost, a aby si knihy mohl přečíst její otec. Že se nakonec její překlad dočká vydání (nadto tolika), tehdy nečekala, třebaže ještě před sametovou revolucí knihy kolovaly v samizdatových opisech.

Vzdor svému názvu není Hamnet příběhem Shakespearova syna, ale spíše jeho ženy Agnes. Čím nás tak fascinuje Shakespearova osobnost, že o něm a jeho rodině vznikají stále další a další knihy a filmy? A jak se tuto látku povedlo zpracovat Maggie O'Farrellové? A na co se můžou čeští čtenáři těšit do budoucna? Poslechněte si rozhovor redaktorek českého překladu.

Jak z žabomyších sporů vyrostou takové konflikty jako druhá světová válka? Alice Horáčková se ve svém románu Rozpůlený dům inspirovala historií vlastní rodiny, částečně české, částečně německé. Mezi jejími předky byli i členové Hitlerovy strany a Horáčková se v knize snaží pochopit, co je ke vstupu do strany vedlo. V průběhu psaní se jí dle vlastních slov povedlo lépe pochopit vlastní rodinu. Kdy se o tématu rozhodla psát? A o čem píše teď? Poslechněte si rozhovor. Rozpůlený dům od vydání na začátku června sklízí velmi kladné ohlasy od čtenářů i recenzentů, dotiskoval se už dvakrát. 

V edici Crossover vycházejí knihy, které pomáhají čtenářům lépe se zorientovat v tom, před jakými výzvami naše propojená globální společnost momentálně stojí. Jednou z těch novějších je Nad propastí. Oxfordský vědec Toby Ord v ní popisuje, před jakými existenčními riziky lidstvo stojí a jakými strategiemi by je mohlo zmírnit. To sice může znít pochmurně, ve skutečnosti však Ord předkládá poměrně optimistický pohled. O tom všem si v nové epizodě povídáme s překladatelkou Annou Štádlerovou.

Přelom srpna a září se u nás nese ve fantastickém duchu. Za sebou máme premiéru Rodu draka, seriálu podle knihy Oheň a krev George R. R. Martina, a čekají nás Prsteny moci podle tvorby J. R. R. Tolkiena. Tak jsme vyzpovídali našeho fantastického redaktorka Martina Šusta, jak tyhle všemožné adaptace vnímá. Jak se dostal k fantastice? Jaké knížky chce vydávat? Taky jsme probrali zajímavé knížky, které u nás v edici Fantastika v poslední době vyšly. Na závěr vás nalákáme na několik chystaných pecek. A pochopitelně se dotkneme tématu nejpalčivějšího z nejpalčivějších: jak pokračuje překlad Berena a Lúthien?

V knize Bílý pramen se vydáváme do Ašska v první polovině 20. století – v době, kdy byla většina obyvatelstva německé národnosti, včetně hlavní hrdinky Hedviky. Proč se Klára Teršová rozhodla zasadit svůj debut zrovna sem? Jak se dívá na odsun německého obyvatelstva po roce 1945? A jaké knižní plány má s prostředím Ašska do budoucna?

Polovina roku 2022 je za námi, tak jsme si pozvali Oldu Suchého z Kosmasu alias Zaníceného knihkupce a vyzpovídali jsme ho, které knihy z Arga se mu v posledních měsících líbily nejvíc. Olda se nenechal prosit a nádavkem přihodil i knížky, na které se teprve chystá.

Překládání islandské literatury do češtiny se v současnosti věnují soustavně jen tři překladatelky. Že je to práce, která je opravdu pestrá, dokazuje i aktuální Měsíc autorského čtení, letos zaměřený právě na islandskou literaturu. Marta Bartošková pro Argo z islandštiny v posledních dvou letech přeložila román Ženská na 1000°, dětskou knihu Truhla času (za její překlad získala Zlatou stuhu) a esejisticky laděný text O času a vodě. Povídáme si o islandštině, islandském knižním trhu, islandských ledovcích i o argovských islandských knihách.

Na Svět knihy dorazil i Silvester Lavrík, autor dokurománů Nedělní šachy s Tisem a Poslední baronka (do češtiny přeložil Jiří Popiolek), na Slovensku oceněný cenou čtenářů Anasoft Litera. Jako malý chodil Silvester Lavrík na hodiny kreslení k baronce Margitě Czóbelové, v té době perzekvované státní bezpečností. Její příběh je i příběhem Spišska, velmi multikulturního kraje v podhůří Tater, kam na začátku století jezdívali na výlety třebas i ruští revolucionáři. Jeho pestrost utlumily až události po roce 1948. Právě Poslední baronka je pokusem, jak pozapomenutou historickou paměť oživit...

Jak dopadl stín Franze Kafky na ty, kteří ho znali? Tuhle otázku si položila spisovatelka a novinářka Magdaléna Platzová, když se pustila do pátrání po Kafkově snoubence Felici Bauerové a její rodině. Jaký byl jejich „život po Kafkovi“? Jaký osud měly Kafkovy dopisy? O tom všem je nová kniha Život po Kafkovi a o tom si s autorkou povídáme v podcastu.

Ivana Gibová přijela do Prahy na červnový Svět knihy, aby představila český překlad své knihy Eklektik Bastard. Ten byl nominovaný na slovenskou prestižní cenu Anasof Litera. Co si myslí o tom, že se slovenská literatura překládá do češtiny? Jaký má vztah k Praze a jaká byla její pouť do Santiaga de Compostela? A je její kniha generační výpověď dnešních třicátníků? Knihu do češtiny přeložila Lenka Brodecká.

„Mexiko mění život,“ říká Eva Kubátová. Jak změnilo ten její? A co štíři a drogové mafie? Ale nezůstaneme jenom v Latinské Americe, povídaly jsme si i o jiném pohledu na Čechy (zdravíme českou metalovou scénu!), hoře Říp a vánočních ozdobách. A jaký bude druhý díl Mexikopedie? Bude mapa? A nechystá se třeba Kubátopedie či Českopedie?

„Když už máme celou Ferrante, musíme přece mít i Morante,“ říká překladatelka Alice Flemrová, která obě autorky do češtiny překládá. Arturův ostrov vyšel v Itálii poprvé v roce 1957, na svůj český překlad čekal až do letošního roku. Obnovení zájmu o autorku pomohla právě Elena Ferrante, na niž měla Elsa Morante velký vliv. 

Překladatelka a polonistka Lucie Zakopalová představuje knihu Osiřelec, jehož autorka Mira Marcinów přijede na letošní ročník Světa knihy. Při psaní Marcinów čerpala z osobních zkušeností a po nečekaném úspěchu knihy se prý až vyděsila, jak moc si dovolila být otevřená. Je Osiřelec jen „další polská kniha o smrti“, nebo je něčím specifický? Je příliš smutný či monotematický? A měli by ho číst jenom ženy?

Politické paměti bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy do češtiny přeložil Martin Svoboda. S Obamou a bezmála tisícem jeho stran strávil jeden covidový rok („zavřený doma s prezidentem a dětmi“). Na Zemi zaslíbené si cení stylu psaní i toho, že nabízí vhled do hlavy žijícího prezidenta, ukazuje, jak uvažuje nebo jak zpětně hodnotí některá svá rozhodnutí. Kromě toho jsme si povídali i o bezpečnostních opatřeních zajišťujících, že rukopis neunikne před vydáním orginálu, nebo o relevantnosti knihy pro české čtenáře. A na co by se Obamy zeptal, kdyby měl možnost? 

Italskou literaturu má v Argu na starosti redaktorka Veronika Chaloupková. Ještě před letošním Světem knihy, jejímž hlavním hostem bude právě Itálie, jsme ji vyzpovídali ohledně italštiny a jejích dialektů, italské literatury, autorech, kteří osobně dorazí na veletrh, a taky jsme zabrousili do oblasti vydávání české literatury v zahraničí. 

„Tyhle povídky si rozhodně budete pamatovat,“ dušuje se překladatel Viktor Janiš o souboru Vrchol vulkánu. Harlan Ellison za každou z povídek obdržel nějakou literární cenu. Ač vycházejí v edici Fantastika, dokážou oslovit i mimo žánr. S Viktorem Janišem si o nich i o Ellisonově životě povídá Anežka Dudková. 

V následujících letech budou postupně vycházet sebrané spisy Jana Nováka. Letos v březnu je odstartovalo nové vydání Miliónového jeepu, románu nominovaného na Pulitzerovu cenu. Nejen o něm, ale i o Novákově psaní obecně, jsme si povídali s redaktorem Petrem Onuferem. 

Po deseti letech vyšlo pokračování Klubu nenapravitelných optimistů, kterého se u nás prodaly tisíce výtisků. První díl se odehrává v šedesátých letech, velkou roli hraje čtení, čtenářství a hlavně migrace. O románu Jeana-Michela Guenassii si Anežka Dudková povídala s knihkupcem Oldou Suchým (@zanicenyknihkupec) a Honzou Schneiderem (@jama_recenze).

Redaktorka Martina Mašínová představuje knihu nizozemského spisovatele Marieke Lucase Rijnevelda S večerem přichází tíseň. Román, který je na mnoha místech až odpudivý, ale zároveň fascinuje svým temným kouzlem a podivuhodnou obrazotvorností, získal Mezinárodní Bookerovu cenu. Do češtiny ho přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková.

V první epizodě našeho nového podcastu #mojeargo na vlnách jsme vyzpovídali bohemistku a spisovatelku Zuzanu Říhovou. Její loňský román Cestou špendlíků nebo jehel sklízí chválu čtenářů i tuzemské literární kritiky a dostal se do nominací ceny Magnesia Litera. Ač celý život žije ve městě, svůj román zasadila na vesnici. „Porod krávy jsem si pustila na YouTube,“ vysvětluje. O Cestě špendlíků nebo jehel, vztahu k psaní, ale i o vyučování na katedře bohemistiky na Oxfordu si s autorkou povídala Anežka Dudková.